Návodů jak sbalit, rozbalit a pak třeba i vypakovat ženu je jak nasráno, ale většinou to jsou jen kecy zakomplexovaných snílků, bullshits. Já si nechci hrát na chytrého, nechci vám mazat med kolem huby. Já chci sepsat moji zkušenost – berte nebo nechce ležet...je mi to u prdele. Berte to jako rozhovor kámošů u piva. Tomu totiž odpovídá i styl – hrubý, chlapský, často necitelný, vulgární… Proto také důrazně varuji ženy před čtením této knížky. Nezakazuju, neodrazuju, ale varuju. Zkrátka nám nakouknete pod pokličku, tak jsem nakoukl (nejen) pod pokličku já vám.

Všechno, zde popsané, jsem zažil. Minimálně já sám sebe nepovažuju za úplného blba, dokážu pochopit, co jsem zažil a zformulovat to tak, aby bylo zřejmé proč jsem to zažil a proč se to stalo právě takhle.

Tato knížka je krutá, ale přesto a možná právě proto tolik pravdivá, upřímná, otevřená a opravdová. Chcete-li použít takový ty vědecký pindy, pak je hyperrealistická, provokativní, dekadentní, existencionalistická, cynická až nihilistická... Ale přestaňme už konečně na sebe hrát tyhle trapný hry. Buďme konečně každý sám za sebe a takový, jací opravdu jsme.

Argumentem budiž fakt, že jsem byl 30let téměř plně věrným manželem a po odchodu ženy k milenci pak sukničkářem enormního rozměru prožívající v jednom maximálním okamžiku i sedm vztahů najednou… Zkrátka, něco o životě a ženách vím nebo jsem minimálně mnohé zažil = to zde chci sepsat – nic víc v tom nehledejte…

Všem kritikům a hlavně feministkám, které budou po letmém nahlédnutí tiše zvracet v koutě, mám vzkaz jedinej – vážení, strčte si bradavky za předkožky!