Útrapami všedního soužití Tě provázet nebudu – jednak by to byla nuda a druhak na to stejně moc návodů nenajdeš, prostě musíš improvizovat. Dám Ti k tomu jednu obecnější radu a jednu myšlenku připomenu – nic víc ode mne k tomuto nečekej. Víš, já jsem zaměřený na pocit, intuici, dojem (no prostě jsem třeba vořval animák „Hledá se Nemo“, no! A jestli se mi gebíš, tak jsi debil)...a nejen moje zkušenost ukazuje, že „když je něco divnýho, tak je to asi divný“. Prostě, když se s ní cítíš blbě, věř mi, že to je začátek konce a můžeš se snažit to pytlíkovat klidně 30let jako já...ale stejně si asi na to musíš přijít sám…
Druhou myšlenku jsem už naťuknul výše, tak teď už naplno. To, co prodlužuje období kvalitního fungování vztahu, je (bohužel) „držet v napětí“. Jak mají totiž pocit, že nás maj jistý, tak se přestávaj snažit. Nevím ovšem, jestli se v takovém vztahu dá vydržet a je potřeba přiznat, že my se chováme podobně, taky často bojujeme až o to, o co právě přicházíme. Ony na nás používají tuhle fintu ovšem vědomě, takže naše použití stejné finty je sebeobrana. Celé to ale dávám pouze ke zvážení, jak to každý z nás zvládne. Je to ale rozhodně funkční metoda, ale asi ne pro každého.
Stejně tak nebudu rozebírat zda-li se vzít či nikoliv. Já tomu s postupujícím věkem nějak méně a méně rozumím. Uznávám, že minimálně v tomhle ze mne mluví životní zatrpklost, ale dřív jsem tak nějak chápal, že svatba je dobrá pro společné děti a případně majetek... Dnes už tomu fakt nerozumím. Dětem je to uprdele! Prostě potřebují milující mámu a tátu. A stejný vstupní majetek není vlastně nikdy. Vždycky na svatbě jeden vydělá (většinou žena) a druhý prodělá, proto se taky dnes dělají předsvatební smlouvy. Plus vše se při rozchodu jen komplikuje (prostě bez svatby jí můžeš sbalit čemodan a poslat k hrobníkovi, když si to zavařil, tak ať si to vyžere, kretén – viz Kolja). Ale opět - neradím, je to prostě na Tobě. Na závěr možná potvrzení pravdivosti starého a okřídleného výroku, že žena si bere muže a doufá že se změní a on je furt stejný. Muž si bere ženu a nikdy by ho ani nenapadlo, že je hned po svatebním dnu někdo úplně jiný!
Chci se věnovat záludnostem všedního soužití a to v pohledu, kde se cítím jako doma a tou je komunikace. Takže jedna z nejsmutnější pravd, kterou je potřeba přijmout, je tato = uvědom si, že ženský nic nenakecáš! Jednak jsou to chodící detektory lži, ale hlavně tím, jak nám pořád samy lžou (dobře, tak teda pod vlivem emocí upravují a zkreslují fakta – aby ses taky neposral!), tak vědí jak na to. Jsou to prostě profesionálky a my amatéři! A opět jako podpůrný argument ze života. Zamysli se nad tím, jak probíhají v rodinách hádky s potomky. Dcery držkují, argumentují, přesvědčují, manipulují a matky jim naslouchají, protiargumentují atd. - prostě je (snad) podvědomě trénují pro výměnu názorů za účelem prosazení svých zájmů. A kluci? Ti jsou v naprosté většině umlčováni přirozenou převahou matek podpořenou apelem na jejich pseudoautoritu = budeš poslouchat, protože jsem to já řekla apod. Proto ten dovětek v názvu kapitoly, prostě drž hubu a nic se Ti nestane a holce piš raději sms – jednak máš čas si vše v klidu promyslet a pak se taky snižuje šance, že sedneš na lep některé z jejich fint, manipulací a podpásovek. Věř mi, prosím…
Mimochodem průměrnýho chlapa vlastně vůbec nezajímá, co žena říká, takže z toho neměj nějaký výčitky nebo tak něco. Uznávám, že jsem výjimka, že si fakt rád povídám (proto taky ta převtělená lesbička) – no dobře, je nás asi víc, ale ženské to tak nějak podvědomě očekávají u všech = prostě já brebentím a ty mne poslouchej a hlavně se mnou souhlas a nic nenamítej!
A k emocionální nestabilitě, kterou nejen nechápeme, ale hlavně s ní vůbec nepočítáme... Všimni si, s jakou vehemencí ženský prosazujou cokoliv a druhý den jsou schopný prosazovat, ale se stejnou vehemencí, opak toho. Většinou chlap tuší, že je to blbost, ale pro klid se raději podřídí. Má dvě možnosti, buď bude mít pravdu anebo klid! Prostě se vyser na to, co ženská žvatlá! Ona v reálu vůbec neví o čem mluví! Nejhorší je, že ony to říkají dost přesvědčivě (dokonce si myslím, že ony v tý chvíli tomu i věřej - prostě maj úplně jinej mozek). Zkrátka v tý chvíli si myslí, že by se jim to líbilo, ale pak když to zažijou, tak jsou samy překvapeny, že se jim to vlastně docela nelíbí! Vzpomeň si na Tootsie Dustina Hoffmanna. Když byl převlečený za ženskou a bavil se s krásnou kamarádkou, která k němu mluvila tak, jak pipiny mezi sebou normálně tlachaj, svěřila se mu něco ve smyslu, jak touží po tom, aby to na ní chlap vybalil konečně bez trapného divadýlka, na férovku, otevřeně – že se mu líbí, že na ní nechce nic hrát a blablabla… On si to přesně zapamatoval a pak na následném mejdanu, kde už byl jako chlap (tedy sám za sebe), jí to přesně ocitoval – a výsledek? Chrstla mu do xichtu pití!!!
Jenom chlap totiž může slintat takový ty řeči, že „každý tvoje slovo je pro mě úžasný“ apod. a opravdu to v tu chvíli tak i cítí. Jim je to samozřejmě příjemný, ale berou to vlastně jako samozřejmost! A hlavně, ony tohle neznají, protože stačí, že vyjdou před barák a tuna kokotů se jim bude dvořit stejně a říkat jim stejný nesmysly! A to, že my to myslíme upřímně a ty kokoti jen proto, aby je sbalili, to ony vůbec nerozlišej, na to nemaj rozlišovací schopnost. Jo, změna je, když už se do toho chlapa opravdu zamilujou, ale to je v úplně jiným časovým období a to se vůbec nepotkává. Časově se to prostě neshoduje! Bohužel...
A teď ty slíbené fauly v hádce. Je jich samozřejmě mnoho, ale podstatou věci jsou vlastně vždy dva aspekty = manipulace a pokrytectví. Tak třeba pokud začne chlap mluvit jen náznakem negativně, tak okamžitá obranná reakce ženy je = vyčítáš! Prostě „vyčítat“ je klasická manipulace! Kéž bych si to vždy včas uvědomil a našel odvahu zareagovat třeba takto = No, tak vyčítám!Tak si to ale poslechni. Musíš přece vědět, co děláš blbě! Jak jinak se to asi dozvíš?!? Podobně ihned přecházejí vlastně do skrytého protiútoku = Když teda dělám všechno špatně no. A debil zareaguje třeba takto = tak všechno ne. No a už je tam, kde ho chtěla mít, začne jí totiž chválit – hovno, měl by zareagovat = tak když si myslíš, že všechno, tak asi všechno děláš špatně, tak seš blbá! Tak běž klidně doprdele – a musíš to tak i vnitřně cítit a hlavně být i připravený, že to udělá. Jakmile víš, že to nedáš, tak to rozhodně nedělej, ale upozorňuju Tě, že už Tě má v hrsti a věř mi, že to stejně blbě dopadne. Časem (anebo třeba už – jinak by se totiž takhle nechovala) si Tě přestane vážit!
A co třeba manipulativní kladení otázek, na které se blbě odpovídá popravdě = že bys tohle neudělal nikdy, že ne?! Éééé...
Další typicky shodných rys sobectví a bezohlednosti ženskejch je to, jak pořád mluvěj o bývalých partnerech a to včetně intimností a nechuťáren!. On měl Jiří rád tvrdší sex jednou mi ho strčil tak hluboko do krku až jsem se poblila apod. Mám vždy v takové chvíli sto chutí říci něco ve smyslu – no, stará když mi ho kouřila… Nevím, jak by zareagovaly, nemám na to totiž ani odvahu, ani žaludek, ale hlavně mi to přijde negalantní negentlemanské…
Podobně nesmyslně manipulativní je přístup typu = měl sis říct aneb jestli chceš (používaný zejména, ale nejen, v oblasti sexu)! To je něco, co úplně nenávidím a zjevně to mají v povinné výbavě. Zbavuje je to totiž odpovědnosti = sám jsi to chtěl, sám sis to přál, sám jsi to tak rozhodl, tak co po mně chceš?! Mě hluboce uráží, když pro mne někdo něco dělá, protože chci já a nebyl to jeho nápad a dobrovolné rozhodnutí!
Vidím v tom i skrytou touhu mít doma macho. Je to takový ten pseudopanenkovský přístup utrápené chudinky, která se pak může vytahovat, jak je doma zneužívána = plácne sebou na záda a ty si dělej, co chceš. Dokonce jsem opravdu slyšel i výzvu, že si jí klidně mohu vzbudit, když budu chtít anebo jí říct (jako v Účastnících zájezdu) = lež! Fuj, pro mne je tohle na úrovni znásilnění (kterému vlastně vůbec nerozumím = nechápu, jak to mohli třeba za války používat jako jakýsi nástroj k porobení národa!), mimochodem, já bych neměl čím!
ns 15.158.61.39da2
