Nepsals nic o ženským orgasmu
Bylo by fajn se jednou pro vždy dohodnout, že sex není honba za ženiným orgasmem! Mám pocit, že se i v tomhle svět zbláznil! Dříve se o tom vůbec nesmělo mluvit a dneska v tom snad ženský soutěžej nebo co… Nehledě na to, že i v tomhle je velký rozdíl ve vnímání mužů a žen. Ženský jejich vlastní orgasmus berou jako že nám dali maximum a my máme závazek; my to bereme tak, že jsme jí dali maximum a máme mít od ní pokoj! Jo a rada, pokud chceš, aby ženská řvala ještě tejden po sexu, tak si ho votři do záclony! :D
Dokonalá věta, shrnující celý problém zní: „Hele, mělas na to stejně času jako já!“ :D
A co žárlivost a vynucování věrnosti?
Jo, to s tím vlastně přímo souvisí, bohužel... Upřímně, kdyby šukala jak divá a byla v tom fakt dobrá, tak Tě to ani nenapadne, ale ona drží nohy u sebe a jenom buzeruje = a my jak kreténi na tu hru přistoupíme, neumíme říct = hele buď bude sex po mém a tak často jak já chci anebo po Tvém, ale pak mi do toho nekecej! Jak naivní a utopické...
Vynechals jejich řidičské umění
Já vím, je to zbytečně snadný terč. Víš, vlivem okolností atd., se už třetím rokem živým jako řidič busu MHD (terapie jsem si nechal jen jako koníčka a abych nevyšel ze cviku, ovšem živit se tím, mi prostě nejde) a vzhledem k tomu, že šest dnů v týdnu najedu minimálně 100km denně pořád dokola na malém městě, vidím a viděl jsem už mnohé…
Zkrátka během pěti vteřin pozorování chování „auta“ je jasné, že tam sedí buď debil nebo ženská. Mají totiž představu, že pomalá jízda je bezpečná – že nasírají celé okolí a to pak zbytečně bourá, to už nevidí… Nemají absolutně prostorovou orientaci ani odhad vzdáleností a velikostí (což se přeci jen občas i hodí, že? ;-) 15cm je hooodně relativní pojem :D). Ale hlavně = absolutně nedokáží předvídat situaci, ani adekvátně reagovat, prostě totálně nejsou v klidu a v přítomnosti = zjevně řeší píčoviny a nevěnují se provozu.
Prdel je i to, kolik výstavních bloncek jezdí v nabušených SUVéčkách! Mnohdy se v duchu neubráním komentáři – na to sis rozhodně vydělala sama, viď? Kolikrát toho máš i plnou hubu, vlastně zuby, že? :D
Ale na jejich obranu – a opravdu stručně, protože i na tohle téma jsem točil video. Ony k řízení nemají „buňky“, protože historickému dědictví ani v tomhle neutečeš a když si uvědomíš, že chlapi pořád na něčem rajtovali, ale ženskejm to nebylo dovoleno a až mnohem později mohli jet na koni, ale s nohama u sebe, tedy bokem = zkrátka se jim nevyvinula schopnost reakcí při rychlostech vyšších než je chůze, prostorové vnímání čehosi, co sice ovládají, ale je větší, než ony samy atd. - proto ty problémy při couvání apod. Mimochodem, už i u MHD jezdí ženský! Pominu, že na mne působí jako babochlapi(-y?) a že bych je rozhodně teda píchat nechtěl, ale v depu neomylně na první pohled zjistím, kdo parkoval bus na místo, prostě na to nemaj = tím je nijak nesnižuju, jen konstatuju fakt…
Jak obejít detektor lži?
Vím, toho jsem se lehce dotknul a zjevně Tě to zaujalo...okay = klíč je, že tomu musíš sám věřit, pak to není vyhodnoceno jako lež ;-) Doporučuji říkat v každé větě alespoň něco, co je prokazatelná pravda – na to upni svoji emoci, ale to už je asi vyšší dívčí nebo ne?
Mimochodem – ano, lžeme...ale zamysli se na tímhle argumentem = lžeme, abychom se vyhnuli tomu, co nechceme říct a co z nás páčí a většinou proto, protože víme, jaké scény pak budou následovat – čili, kdo za to může? Kdyby se neptaly, nelhali bychom, nebyl by konflikt a máš pocit, že by je nějak ubylo anebo jim bylo ublíženo?!?
A co jejich vztah k penězům a majetku?
To je pravda, to jsem popsal jen okrajově a tak nějak podprahově. Všimni si, že většina ženskejch má pocit, že chlap má někde schovanou tiskárnu na peníze = vůbec je nezajímá, jestli na to mám nebo ne, prostě JE to potřeba!!! A kromě toho další typický rys je, že ať máš, kolik máš a vyděláváš, kolik vyděláváš – vždycky to „není ani na“...
Divný je i obecný postoj kritičky a schvalovačky, prostě nic nevymyslí, nenavrhnou, ale chtějí, aby byl chlap aktivní a ona mohla KRITIZOVAT!!! To nechápu, tak když nejsem schopná nic vmyslet, tak se podřídím a jsem ráda a držím hubu! Krásný výrok, který se hodí nejen k tomto = kritik píše, jak by to udělal sám, kdyby to uměl. ;-)
Osobně jsem na podobnou situaci zareagoval tak, že jsem přestal navrhovat, protože mi není příjemná věčná kritika a hodnocení = NIC se nedělo a ZASE TO BYLO ŠPATNĚ!!! Chápeš? Prostě NEEXISTUJE varianta, kdy je to správně a kdy je ženská spokojená a neremcá!!! Přemýšlej o tom!
Zkrátka – ženský si věčným remcáním, výčitkama a taky hraním na slabost apod. zajišťují naši větší výkonnost!!! Prostě platí pravidlo = když chlap slíbí, že to udělá, tak to udělá a není potřeba mu to pořád každý rok připomínat! ;-)
Vzhledem k tomu, že úvahu o majetku přivedl k dokonalosti mnou již jednou doporučovaný dr.Hausmann a taky proto, protože se už objevují stesky, že tato knížka končí – s laskavým svolením níže uveřejním onu dokonalou úvahu160Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡXAwefV1HDv
s doporučením = chceš-li, pokračuj dál ve čtení právě jeho knížek! ;-) Tedy:
Proč ženy nemají úctu k majetku
„Včera jsem při couvání do garáže zdemolovala levý blatník“, říká manželka přítelkyni. „Až to řeknu manželovi, ten zas bude vyvádět“...
On bude vyvádět, ona ne, jí je to jedno. Jenom chlap totiž na zdemolovaném autě vidí shánění opravářů, náhradních dílů a peněz. Manželka ne. V jejím životě se nic nezmění. Ona nebude ani lítat po opravářích, ani shánět pomocí inzerátů práci na víkendy k vydělání peněz na jejich zaplacení. Její život v trojúhelníku domácnost – sousedka – kancelář je totiž nedotknutelný, peníze na jídlo, prací prostředky a nájem se musí dát dohromady vždy. Ona nemá úctu k dalším hodnotám, ona nevidí litry potu, starostí a odříkání, které představují peníze na vše, co vybočuje za rámec tohoto trojúhelníku. Na domácnost jí stačí pár tisíc, které dostane částečně od manžela, částečně je vydělá během osmihodinové pracovní doby. O tom, jak se vydělává půl miliónu, nechce slyšet, je jí to jedno, nikdy to stejně dělat nebude, a proto snadno nazve toho, kdo toto peklo podstoupil, bláznem, který na ní řve kvůli pitomému nabouranému autu. Kdyby přišla a řekla: „Způsobila jsem tu a tu škodu a podniknu to a to, abych jí odstranila“, chlap by neřval. Chlap řve proto, že ví, že to všechno bude muset oběhat a vyřídit sám a ona se přitom bude tvářit a la: „Za to, že mě můžeš mít, musíš holenku něco obětovat“. Nejhorší je, když si tohle myslí a dává najevo megera, o kterou chlap už dávno nestojí a žije s ní v podstatě ze setrvačnosti a s neopodstatněných morálních povinností vůči ní. Ženy nechápou stres z úsilí mužových podnikatelských a výdělečných aktivit. Neváží si jich, protože to nikdy nezkusily, ani by nebyly schopné to zkusit a ani by neměly motivací to zkoušet, neboť to nepotřebovaly a nikdy potřebovat nebudou. Podvědomě (a bohužel oprávněně) cítí, že se vždy najde někdo, kdo to udělá za ně nebo pro ně. A když náhodou ne, bez problému přešaltrují na přízemnější způsob života. Přestanou platit dětem hudební a jazykovou školu, přestanou jim plánovat lyžařské zájezdy, samy sebe odhlásí ze sportovních a zájmových klubů, a jede se dál směrem k primitivismu.
Za svého působení na střední škole jsem si všiml, že (výjimky nechejme stranou) studentky nemají tak odpovědný přístup ke studiu jako studenti. Jakoby už ve svém věku věděly (a že to holky v Praze v sedmnácti letech většinou ví), že se o ně vždycky nějaký blbec postará, že nikdy nedopadnou až na dno, zatímco kluci si toto nebezpečí začínají uvědomovat.
Kluci vědí, že poté, co opustí domov, tak v případě, že nevydělají peníze, neuspějí na konkurzu, neseženou byt či vyletí z práce nebo univerzity, si to odskáčou sami a vypiji to až do dna. Nikdy nebude v jejich životě nikdo, komu by se mohli pověsit na krk, kdo by je podržel v krizi a na koho by mohli svést odpovědnost za neutěšenou situaci. Proto podvědomě přistupují ke studiu s větší odpovědností.
Nenechejme se zmást tím, že kluci jsou vždycky trochu „nad věcí“. Za všechno hovoří výrok, který jsem nedávno slyšel v tramvaji: „Vyhodili mě z práce, byt nemám, tak se asi vdám“.
A na úplný závěr jeden citát hodný zapamatování a promyšlení: „Ten tvůj ledovej klid! Já se tě tu snažím nasrat a místo toho jsem víc a víc nasraná já!!!“
ns 15.158.61.5da2
