,,Mimochodem...'' Odmlčel se po chvíli Doyle, zatímco já upíjela už svoje třetí kafe. ,,Mhm?'' Broukla jsem nezaujatě, načež on pokračoval. ,,Nepřemýšlela jsi už o změně?'' S tím se tedy trefil do černého. Posledních 9 a půl let jsem se v podstatě nehnula z místa. Z mého původního plánu opustit Coquitlam, co nejdříve, jsem upustila. Jenže od doby, co to mezi námi s Cadem definitivně skončilo, přišla jsem o ten poslední důvod zde zůstat. Sice jsme se rozešli již více než před jedna a půl rokem, ale stále se neobjevila nadosti lákavá pracovní nabídka, takže tak nějak čekám na vhodnou příležitost.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡF4wbyJPVx3
,,To víš, že přemýšlela. Ale zatím nevím, kterým směrem vykročit jako první. Nabízeli mi toho tolik a přesto jsem se ani nad jednou možností nepozastavila.'' Odpověděla jsem upřímně, načež se on rozesmál. ,,Tak já tu strávím polovinu života a nabídnou mi leda zvýšení platu po pěti letech a ty se tu sotva rozkoukáš a už jsi žádaná natolik, že ani nestačíš odpovídat na e-maily týkající se jejich nabídek.'' Pobaveně nad tím pokroutí hlavou, přičemž mi nedá a musím se alespoň pousmát.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡs2I0oUEMCl
,,Možná bych si to i vyměnila.'' Zamumlám téměř neslyšně a prázdný hrnek odložím na stolek. ,,Minulý týden mi volal někdo ze Singapuru, tak teď zvažuju možnosti. Přeci jen Singapur je trochu z ruky.''
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ5Z4C6bc1kR
,,Z ruky? Drží tě tu něco Evansová?'' Skočil mi do řeči aniž by skryl svůj cynismus. ,,Ovšem kromě tak charismatického a pohledného kolegy, ale věřím, že i mne zvládneš oplakat.'' Zasmál se a já s ním. Na jednu stranu to co říká, dává smysl a v jistých ohledech má pravdu, jenže- co vlastně, opravdu mě tu nic nedrží.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡyj0vMPxvRK
,,Slib mi, že nad tím alespoň doopravdy popřemýšlíš a nevyhodíš šanci na svou zářnou budoucnost jen tak z okna.'' ,,Není to na tebe příliš motivační?'' Uchechtla jsem se sarkasticky, abych mu nemusela přímo odpovědět. ,,Je, musím přece trénovat svou novou image pro nášeho primáře. Slyšel jsem, že si můj nepřátelský přístup bere moc k srdci, chudák.'' Zkřivil rty do ironického úšklebku. Nedivím se, že si s tím idiotem jdou po krku.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ0IATIPTX4V
,,No tak ti děkuji, za tvou motivační řeč, ještě si to promyslím. Budu tě ale muset opustit, protože ten VIP čeká a opravdu nehodlám předhodit jeho právníkům důvod k tomu, aby mi tu dle tvých slov ,,zářnou'' budoucnost pěkně zavařili, takže zatím.'' Vstala jsem ze židle a mávla mu na rozloučenou.
Cestou jsem se stavila na recepci, abych jednak pozdravila staré známé a taky, protože jsem blaženě zapomněla, kde ten VIP pacient leží.
Charlotta naše velice ,,ochotná a sympatická" vrchní sestra mi sdělila, že se nachází na pokoji 207 a taky, že se po mně už ptali. Zamumlám tiché díky a bez prodlení se tam vydám.
Mohlo mě napadnout, že budou už od začátku prudit. Konec konců to není moje první ani poslední VIP. Popravdě mě celkem zajímá, o koho se jedná, jelikož ve spisech pochopitelně nejsou uvedené osobní údaje, tedy až na falešné jméno a tak dále.
Vstoupím do místnosti ozářené otupujícím, bílým světlem a na tvář nasadím alespoň zpola přívětivý úsměv. Jedna z mnoha schopností, které jsem se za ta léta naučila- falešný úsměv a pozitivní kecy. Ne, že bych něco z toho kdy opravdu myslela vážně, ale zrovna v takovéhle práci se to rozhodně hodí. Nový primář mě sice již informoval, o svých obavách, co se týče onoho usmívání se na všechny strany a že bych se měla usmívat více, vřeleji a zmenšit jisté své ,,problémy s výbušností", jak to hezky nazval, ale na to mu z vysoka seru.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡaNNJ2I3hSq
,,Dobrý den, jmenuji se Harper Evansová a budu hlavní chirurg vaší operace.'' Promluvím pevným hlasem a svůj pohled přemístím na chlapíka ležícího na nemocničním lůžku. ,,Tak počkat, počkat!'' Ozval se kdosi za mnou, načež jsem se otočila. Kdo jiný než jeden z vlezlých právníků. ,,Ano? Máte s tím nějaký problém?'' Nasadím ještě provokativně milý hlas a ušklíbnu se. ,,Nikdo nám neřekl, že vedoucí operace bude..'' Najednou se zasekl v půlce věty a mírně si odkašlal. ,,Kdo? Já?'' Odpovím posměvašně.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡJhD9zbjtP2
,,Žena.'' Zamumlá tak potichu, že ho téměř nezaslechnu. ,,Promiňte, říkal jste něco?'' Usměji se a dále si ho nevšímám, je mi jasné, že svou odpověď nezopakuje.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ4ZvRHMHeXk
,,Tak tedy, pokud jste obeznámen se vším potřebným, sestřičky vás připraví na operaci.'' Promluvím k tomu chlapíkovi, která vypadá, že ztratil řeč. Nijak se k tomu slovně nevyjádří, pouze váhavě přikývne a já se následně vyprovodím z místnosti. Upřímně by mě dost zajímalo, kdo to je, protože podle obličeje ho rozhodně nepoznávám. Pravděpodobně nějaká béčková celebrita, která akorát kolem všeho dělá haló.
85Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡDvWcBL7epa
Vstoupím do šatny pro personál a ve své skříňce nahmatám pracovní oděv. Času mám sice celkem dost, ale raději na sál vyrazím dřív, kdyby se náhodou kolem zastavil primář. Pozdravím sálové sestřičky a v umývárně si pořádně vydrhnu ruce až k lotkům. Pacient už leží na stole a anesteziolog mu zrovna podává nějaký koktejl. Nechám si obléknout plášť a roušku, načež se tiše pozdravím se všemi přítomnými. Asistenta mi při dnešním zákroku dělá nováček Paul. Sice mi bude jen držet svorky, ale i tak to pro něj může být zajímavá zkušenost, která se bude hodit při psaní atestační práce.
ns 15.158.61.54da2
