Procházím dlouhou, rušnou nemocniční chodbou v doprovodu asistentky ředitele, která mi ukazuje všechny možné moderní přístroje a místnosti. Myslím, že bez mapy tu minimálně první týden nepřežiju. Nebudu si nic nalhávat, můj orientační smysl stojí, mírně řečeno, za houby. Naštěstí tahle nemocnice oplývá moderním vybavením, a proto mi dali k dispozici i digitální plánek — velmi praktické. Svou kancelář jsem si alespoň zapamatovala relativně brzy. Oproti té minulé je asi tak dvakrát větší a stylovější. Prosklená, se zatmavovacími skly, když je potřeba. Dostatek pohodlného a vkusného nábytku, včetně menší pohovky, konferenčního stolku, skromné knihovny a obrovské pracovní desky. Celou kancelář pokrývá šedý koberec, který tu položili teprve nedávno. Stěny zanechali bílé s pár minimalistickými obrazy. Jedinou nevýhodou zůstává fakt, že se má kancelář nachází na východní straně, a tudíž mi sem bude celé dopoledne pálit slunce a já se upeču. Ale vzhledem ke všem těm výhodám jsem ochotná se s tímhle malým vroubkem smířit.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡFhVR2KTqME
Hned si do kanceláře nanosím veškerý svůj medicínský majetek (převážně krámy z mých studijních let, kterých se nehodlám zbavovat). Do knihovny umístím některé své vysokoškolské práce a také studie pár uznávaných profesorů, knížky o anatomii a o kardiologii. Na obrovskou pracovní desku položím sošku srdce, kterou mi věnoval Doyle, svůj laptop a pár propisek, které mi v penále zůstaly ještě od výšky. Nakonec přidám ještě rámeček s fotkou celé naší party, kdy jsme byli ještě všichni pohromadě. Pár obrazů na stěnách nahradím svými diplomy nebo certifikáty.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡz3cQ6DT5ll
,,Doktorko Evansová?'' ozve se hlas se silným přízvukem a já se otočím za asistentkou. ,,Pojďte, seznámím vás s vaším týmem.'' Usměje se zdvořile, načež se otočí na svých vysokých podpadkách a zamíří si to pryč. S menší dávkou nervozity ji následuji. Když mi nabídli místo primářky, bohužel k tomu taky připadla skupinka mladých doktorů, o které se budu teď muset starat a ,,zaučovat''. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně budu sotva o pár let starší, bude to celkem výzva.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡTgl0eWgtTq
Paní asistentka mě žene dlouhou chodbou až k výtahům. V hlavě mi běží jedna jediná otázka — Jak sakra může být na těch jehlách tak rychlá? Vstoupíme do výtahu a sjedeme do druhého patra. Následuje opět nekonečně dlouhá chodba, než se konečně ocitneme v jedné z konferenčních místností. Celý můj nový tým už na mě čeká. Když mě spatří, jistě jim v hlavě proběhne několik otazníků a bez pochyby i nějaké skeptické poznámky. Hledí na mě šest párů zvídavých očí a já se pod jejich pohledy cítím ještě hloupěji. Naštěstí naše chvilkové ticho prolomí asistentka.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡSGQD3wIXeb
,,Doktorko Evansová, tohle je doktor Kim Min-jun, doktor Lee Jae-won a doktorka Park Soo-jin.'' Na tváři se mi vyloudí alespoň zpola přesvědčivý přátelský úsměv. ,,Těší mě. Věřím, že jako tým budeme pracovat dobře a efektivně.'' Odvykládám, jak mám už naučeno, a podvědomě se poklepu po rameni. Naštěstí mi přiřadili doktory, kteří umějí bez velkých problémů anglicky, což mi značně ulehčilo práci.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡosvGme30dU
,,Tak skvěle, vypadá to, že si budete rozumět. Na pokoji 203 na vás čeká pacient.'' S těmi slovy mi předá složku a odkráčí. Jakmile se za ní zaklapnou dveře, složku otevřu a přečtu si, o co se to vlastně jedná. ,,Bentallova operace.'' Brouknu, stále zahleděna do složky. Když nikdo nezareaguje, zvednu ke svým doktorům pohled se zdviženým obočím, což už jednoho z nich rozmluví. ,,Náhrada aortální chlopně s korekcí aortálního kořene.'' Odvykládá doktor Lee jako z učebnice a já přikývnu. ,,Nic složitého, připravte pacienta na operaci a sejdeme se na sále.'' Odvětím, odhodím složku na stůl a opustím konferenční místnost. Ty jejich intenzivní pohledy se mi už dál nechtělo snášet. Stačí, že je teď musím zaučovat při tak triviální operaci. Už vidím, jak mě zasypou milióny dotazů a náš pacient umře dřív nudou, než ho stačím vůbec otevřít.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡClt8r75sN6
Za pár minut už si drhnu ruce a sestřičky mě navlékají do sterilního oděvu. Moji doktoři poslušně čekají uvnitř i s předstihem. Při pohledu na jejich očekáváním překypující výrazy ve tvářích se mi vrací vzpomínky na moje chirurgické začátky, které se neudály před zas tak dávnou dobou. Doufám, že takhle primitivní operaci tu vedu jen proto, že je to můj první případ s novým týmem, protože jsem sem nepřijela až z Kanady, abych tu dělala běžnou řezničinu.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ5rK7QzOqAh
,,Tak se do toho dáme." zamumlám tak napůl sama pro sebe a přistoupím k uspanému pacientovi. Otevření hrudníku a odstranění poškozené chlopně nechám svému týmu, teprve až u reimplantování koronárních tepen jsem je zastavila. Jelikož se jedná o nejkritičtější část operace, raději ji provedu sama. Jakmile zkontroluju všechny spoje, dám pokyn ostatním. Když se srdce rozběhne plynně samo, kývnu na jednoho z doktorů — myslím, že se jmenuje Kim. Nakonec se odeberu pryč z operačního sálu, přímo do sprch. Ne, že by to dneska byl nějaký extra výkon, ale teplá sprcha přijde vhod.
34Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ3yyffq8faX
Když se po dlouhém dni konečně ocitnu „doma", mám chuť si jen lehnout do postele a spát. Na dlouhé hodiny na sále a ještě zdlouhavější papírování jsem sice zvyklá, ale na tolik socializace a komunikace s lidmi rozhodně ne. Vzpomenu si na Britt a její hořké, avšak pravdivé poznámky. Možná tohle přeci jen nebyl nejlepší nápad. Peníze pro mě očividně nejsou všechno, protože představa, že každý den budu trávit se třemi doktory, co ještě před chvílí vyšli ze školy, a stovkami papírů, místo komplikovaných chirurgických zákroků na sále, mě deptá víc, než bych si chtěla přiznat. Chybí mi Doyle, který by mě v tuhle chvíli zavalil sprškou poznámek o tom, jak si mám vážit toho, že momentálně netvrdnu na noční s Wockem za zadkem nebo někým podobného charakteru.
ns 15.158.61.48da2
