Konečně jsem dorazila k vysoké budově, kde se nacházel můj útulný byt. Čipem jsem otevřela vchodové dvěře a zamířila k výtahu. Trvalo dobrou chvíli, než přijel až z desátého patra. Naštěstí uvnitř nikdo nestál, a cestou ani nikdo nenastoupil. Většinou lidé odcházejí do práce mezi osmou a půl devátou, takže v sedm je pro mě ideální čas. Jen co jsem vstoupila do prostorné chodbičky, ovanula mně sladká vůně. Jedna z mých drahých voňavek totiž ležela rozříštěná na kousky, vedle poličky na make-up.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡq5YgZUOZqm
Frustrovaně vydechnu a odložím si bundu na židli v jídelně. Odkudsi vytáhnu košťátko a hrnu se do uklizení té katastrofy. Takhle jsem si ten poklidný spánek rozhodně nepředstavovala, ale předpokládám, že vzhledem k mé noční šichtě už dnes nemůže nic proběhnout "v pořádku".
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡblAQ3IOdvC
Ještě otevřu okno dokořán, aby se ta vůně alespoň částečně vyvětrala, a pak už radostně zalézám do prostorné postele. Záclony zahalují celou místnost do temnoty, takže mě nic neruší od kvalitního spánku. Netrvá dlouho a já za doprovodu tiché hudby usínám.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡYrF3MDEZid
Probudím se až večer, kdy slunce dávno zapadlo. Místo čerstvosti a odpočinku z tak dlouhého spánku mě přemůže dezorientace a šílená migréna. Se zaúpěním se vypotácím z vyhřáté postele a zamířím rovnou do koupelny. Z toaletního stolku seberu plátýnko paralenů a jeden rovnou spolknu. Obličej si opláchnu studenou vodou a na chvíli zavřu oči. Bolest stále neustupuje, tak se ji alespoň pokusím ignorovat.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡeRyG5b1JyX
Přemístím se do kuchyně a prohlédnu velkou lednici, která však seje prázdnotou. Nachází se v ní posledních pár vajíček a nějaká zelenina. Mohla bych z toho uvařit alespoň omeletu nebo tak něco, ale momentálně se na to opravdu necítím. Místo toho zašátrám po mobilu a v aplikaci si objednám kung pao od své oblíbené asijské restaurace ve městě. Doručení zabere nějakých těch dvacet minut, takže se mezitím uvedu alespoň do částečného provozu.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡt6n4KS2PyK
Uklidím pracovní stůl ve své malé kanceláři a do knihovny vrátím několik bichlí o anatomii lidského těla a moderních výzkumech. Otevřu MacBook a vrhnu se do vyřizování dalších emailů. Všimnu si nově příchozího od ředitele nemocnice Kyung Hee a pak taky dalších dvou od Wocka. Na toho patolízala kašlu, ale ten první mě zajímá.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡPF76M3Pmbf
Pan Lee Jung mi nabízí možnost videohovoru, kde bychom mohli probrat veškeré podrobnosti. Rychle na email odpovídám s kladnou odpovědí, ačkoliv si nejsem zcela jistá, kdy přesně měl ten facetime na mysli, protože pokud ze mě nechce dostat infarkt, rozhodně by se neměl uskutečňovat hned teď. Chvíli trvá než mi znovu odpoví, takže si mezitím stačím vyzvednout od kurýra jídlo. Dobrosrdečně mu ponechám asi 30% dýško, protože si dovedu představit, jak otravná práce to obzvlášť v pátek večer musí být.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡxHaWSm7CoV
Nakonec si s panem Leem dopisuji dobrou půl hodinu, načež mi navrhne osobní setkání přímo ve městě, s jeho asistentkou. Prý tu za něj vyřizuje nějaké pracovní záležitosti, takže bychom se mohli chopit příležitosti a rovnou se domluvit na schůzce. Získám tedy kontakt na jeho asistentku a tím pro dnešek uzavírám veškeré pracovní záležitosti. Jediné, co mi zbývá, je si rozmyslet, jestli na Cadeovu svadbu opravdu mám jít a popřípadě, co bych mu měla dát, jakožto svatební dar. Pochybuji, že by minilednička sklízela velký úspěch. Taky mi mohla Britt říct aspoň týden dopředu, abych stihla něco objednat. Mrcha
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡyzrMTDgXNY
Letmo pohlédnu na digitální hodiny na stropě a přemýšlím, jak ten menší problém vyřešit. Je přesně 20:15 a v tom mě napadne konečně nějaká rozumná myšlenka. S tichou prosbou na rtech vbíhám do své prostorné šatny a házím na sebe první ucházející ohoz, co mi padne pod ruku. Jedná se o jednoduchý dámský kostýmek barvy karamelu, ale není čas řešit zbytečnosti, když za pár minut zavírají. Ze stolu popadnu ještě klíče, mobil a peněženku s klíčky od auta a mířím do garáží. Naštěstí touhle dobou je v ulicích minimální provoz, takže se dostanu rychle přesně tam, kam chci. Coquitlam je více méně prdel světa, ale aspoň se tu nachází jeden docela drahý obchod s hodinkami. Většinou se jedná o nějaké sběratelské kousky, někdy tu dokonce narazíte i na hodinky nějaké celebrity. Vzhledem k tomu, že mě nic lepšího nenapadlo, jak už jste si mohli povšimnout, hodlám Cadeovi darovat hodinky. Alespoň doufám, že tam budu mít nějaké, které se mi budou opravdu zamlouvat.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡyQmJEmbOOJ
Vejdu do vylidněného obchodu a pozdravím zbylou obsluhu uvnitř. Hned se ke mně hrne mladá dívka nastrojená do pracovní uniformy, s dokonale ulízlým drdolem. "Dobrý den, mohu nějak pomoci?" Optá se s nuceným úsměvem na rtech, kterého si raději nevšímám. "Ano, já- sháním hodinky pro..." Najednou se zaseknu, protože mě vůbec nenapadne, jak Cadea v tomto případě nazvat.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡcXySqZPbU3
"Prosím Vás, já tady sháním nějaké fancy šmenci hodinky pro svéhoo ex, který se zítra žení, a já mu jdu popřát všechno dobré do jeho nového manželského života." To asi ne, co?
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡV8pbGdKqOD
"Přítele?" Doplní za mě slečna, a já ji v tom raději nechám. Pouze lehce přikývnu a následuju ji k jedné z poliček. "Máme tady nějaké vskutku jedinečné kousky z doby..." "Kolik stojí ty nejdražší hodinky, co tu máte?" Přeruším ji spěšně, a v duchu si vlepím pohlavek. Jenže v zoufalé situace si zasluhuje zoufalé řešení i za cenu, že budu před nimi vypadat jako snob.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡETNofWuq5M
"Ehm, já-, m-musím se jít podívat, vydržte tady, prosím." Vykoktá ze sebe blondýnka a někam odbíhá. Teď doopravdy doufám, že tu nemají hodinky vyskládané brilianty třeba z rhodia nebo platiny, protože ačkoliv si Cadea i po tom všem nesmírně vážím, nehodlám za něj utratit své životní úspory, obzvlášť ne jako svatební dar. Po chvíli se ta blondýnka vrací i se třemi krabicemi v rukou, které vyskládá na pult. Otevře první krabici a poskytne mi tak výhled na mistrovskou práci nějaké italské značky. Než se stačím rozkoukat, otevírá druhou krabici, ve které se nachází pravděpodobně ještě dražší hodinky. Třetí krabice obsahuje hodinky, které jsou sice bez pochyby neskutečně drahé, ale jsou natolik obloženy zlatem, že to až nepůsobí hezky. Ihned je proto zamítnu a soustředím se na zbylé dvě možnosti.
119Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡkA5TdNEyAZ
Ty první jsou v barvě rose gold. Všude jsou pokryty drobnými ozdůbkami a detaily. Dozajista by se hodily k tmavě modrému obleku, ale ten si myslím Cade příliš nemusí. Pohlédnu na druhé hodinky a uchopím je. Jsou pochopitelně chladné, ale kupodivu neváží tak moc, jak jsem původně očekávala. Jsou černo-stříbrné, prosté, ale přesto elegantní. Nakonec se tedy rozhodnu pro tyhle. Když mi pokladní nadiktuje cenu přesahující 3000 dolarů, nemrknu ani okem. Mohla jsem dopadnout hůře, asi mají tenhle týden už všechny unikátní kousky vyprodané. Končně spokojeně odcházím do auta. Obsluze jsem ještě zanechala vyšší dýško, aby se neřeklo, když už je na konci šichty takhle prudím.
ns 15.158.61.14da2
