Cade opatrně vyndá hodinky z dřevěné krabičky s logem onoho obchodu a rovnou si je nasadí na zápěstí. Uznávám, že mu sedí skvěle a rozhodně se hodí k jeho černému obleku. Neodpustím si úsměv idiotského štěstí a v duchu se hrdě poplácám po zádech. Finn se na mě rovněž otočí s uznalým pokýváním hlavy, což mi na egu přidá ještě víc. Než si však stihnu pořádně užít tu svou minutku úspěchu, přihrne se Cadeova snoubenka stále ve svých zářivě bílých šatech a pověsí se mu na rámě. Ne, že bych žárlila, to rozhodně už dávno ne, ale přeci jen to není zrovna příjemný pocit koukat se na ty dvě hrdličky takhle zblízka. Obzvlášť když mě tu skoro celá místnost nesnáší.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡIRt7mTp6VA
"Už na nás čekají s dortem, zlato," zašvitoří a při tom si stoupne na špičky, aby ho mohla políbit. Aniž bych si to uvědomila, podvědomě od nich odtrhnu zrak a zadívám se na zdobenou podlahu. Finn se vedle mě podivně napne, ale neřekne ani slovo.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡuFQvNOIIUZ
"Ty hodinky vypadají hezky, kdo ti je dal?" Ozve se po chvíli ticha, kdy už jsem tak trochu doufala, že zmlkne a odtáhne Cadea na tu jejich hostinu. Jenže Cade ze sebe nevydá ani hlásku, takže si mě nevěsta pochopitelně všimne a sjede mě takovým neurčitým pohledem, jakoby se rozmýšlela, jestli nasadit falešný úsměv nebo si znechuceně odfrknout. Nakonec si přeci jen vybere úsměv, který mi mírně hne žlučí. Nic proti ní nemám. Tedy až na to, že si myslím, že se ke Cadeovi nehodí, protože chováním připomíná spíš nějakou puberťáckou stíhačku než šestadvacetiletou, dospělou ženu. Ale co je mi pochopitelně do toho.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡJuaqgsPHkR
"Ty musíš být Harper!" Konstatuje přesládlým hlasem a já potlačuju sto chutí jí to vrátit. "Cade mi o tobě hodně vyprávěl." Dodá. "Opravdu? Nechápu proč." Zamumlám tiše, ale ona to přesto zaslechne. "Prý jste byli na střední přáteli." Aha, takže teď se mnou chce hrát hru. No dobře, má to mít.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡhKBv5tGXlA
Ušklíbnu se v duchu, ale navenek se jen nevinně usměju. "Řekla bych více než přáteli, a vlastně to bylo na výšce." Nehodlám zde vytahovat spletitou minulost, která je dávno za námi, ale pokud ze mě hodá udělat blbku zrovna před Finnem a mým ex, neudržím se.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡPMz8RnKtbH
Původně sladký úsměv už z jí tváří trošku povadl, ale očividně se nehodlá jen tak vzdát. "Ach ano, už je to tak dávno, že se mi to mate." Zasměje se až příliš nahlas. To mě teď opravdu nazvala starou bábou? Nechci nic říkat, ale jsem jen o rok a pár měsíců starší, teda, aspoň si to myslím.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ4akmggioT3
"Dva roky mi nepřipadají tak dávno." Odvětím se slabým úsměvěm a všimnu si, jak se Cade přerývavě nadechl. Proto dřív než se jeho manželka naděje, mávnu nad tím rukou. "Ale rozumím... Každopádně už budu muset jít, čekají mě ještě nějaké pracovní zálěžitosti. Těším se až se znovu uvidíme." Ze všech těch lží se mi sevře hruď, obzvlášť proto, že vím, že Cade na to rozhodně neskočí. Zná mě až moc dobře. Ví, co pro mě má práce znamená, je to takové mé dítě, ale taky ví, že bych tam rozhodně nešla v sobotu odpoledne. Naštěstí jeho manželka tak chápavá a znalá není, takže mě pouze obdaří dalším falešným úsměvem, načež Cadea zatahá za rukáv a odcupitá s ním pryč.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡO9CnKNejXI
Jen co oba dva zmizí z dohledu, úlevně si oddychnu a Finn ze sebe vydá frustrovaný vzdech nebo co to mělo být. "Tak co, paní doktorko. Myslíte, že bych vás mohl pozvat do nemocničního bufetu na tousty s instantní kávou?" Zašklebí se ironicky a já ho laškovně udeřím do paže. "Nech si ty kecy a pojď, než si to rozmyslím." Zasměju se a vykročím k východu. "Doktory se prý má poslouchat." Zavolá za mnou pobaveně.
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ2jF9K5QizO
Nakonec řídím já, protože všechen alkohol ze mě pravděpodobně stihl vyprchat a taky s sebou vždy nosím zaměstnaneckou kartu, takže kdyby mě náhodou zastavila policie, nechají mě pravděpodobně projet. Finn sedí rozvalený na sedadle spolujezdce a fascinovaně si prohlíží interiér mého auta. "Řekl bych, že to já mám balit tebe a ne naopak." Pronese naooko sklíčeně, ale oba víme, jak to myslel. "Ve dvacátém prvním století existuje feminismus, víš?" Opáčím rovněž pobaveně a elegantně stočím volant doleva. "Nevím, nějak se mi to nezdá."
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡRK44sVkECe
Po necelé půl hodině skončíme v garážích jednoho z obchodních center, protože Finn nutně trval na tom, že mě pozve na večeři. Vylezu z auta a namířím si to k výtahu, zatímco Finn se za mnou nějak podezřele pomalu vláčí. Když se otočím, abych se podívala, co se děje, zastihnu ho přesně ve chvíli, kdy si velice zaujatě prohlíží mé pozadí. Naše pohledy se střetnou a on se lehce začervená. No páni, Finn a červenat se? "Jdeš?" Pronesu, ignorující jeho hladový pohled, který před chvilkou visel...víme kde. "J-jo." Odvětí nepřesvědčivě, ale podle dunivého zvuku poznám, že se přeci jen uráčil zrychlit. Nakonec mě dotáhne k nějaké italské restauraci, kterou prý osobně jmenoval nějaký šéfkuchař, či co. Moc neprotestuji a sednu si k jednomu ze stolů. Za nedlouho už si číšník zapíše naše objednávky, přičemž mi Finn samozřejmě vnutil víno, přestože řídím. "Furt pracuješ tady ve městě?" Promluví po dlouhé době ticha a při tom si namotá špagety na vidličku. "Ano, ale předpokládám, že ne na dlouho."
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡUkwktma3JN
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡHVFTlYmLJj
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡlqoMweoTed
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡH07JpAIsXy
Oba dva jsme moc dobře věděli, jak dnešek skončí, a proto ani jeden z náš nebyl překvapený, když mě Finn přirazil k chladné zdi mého obýváku a bez ostychu mě začal líbat. Na jeho rtech a jazyku jsem cítila to luxusní víno, které přede mnou celý večer vychvaloval. Lehce mě vyzdvihl do vzduchu a já si obmotala nohy kolem jeho pasu. Pochopitelně mu nedělalo sebemenší problém mě přenést na nedalekou pohovku a ještě u toho nepřerušit náš dravý polibek. Když už jsem ležela rozvalená na pohovce, narovnal se a elegantně si začal sundavat své sako. Pobaveně jsem se zapřela lokty a pozorovala ho, jak zápasí se sundaváním kravaty. Samozřejmě, že jeho oblek nesměl utrpět sebemenší škodu...
112Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡfVqaJTxkOX
"Potřebuješ s tím pomoct?" Nabídnu se posměšně. "Seru na to." Zavrčí vztekle a odhodí kravatu někam na zem. Téměř ze sebe strhá veškeré oblečení a tak raději nezacláním a rovněž zápasím se zipem šatů. "Mohl bys?" Otočím se na břicho a čekám, až mi je rozepne. "S radostí." Opáčí bleskurychle a během milisekundy už pod ním ležím jen ve spodním prádle. Aniž by se obtěžoval počkat až se k němu otočím čelem, kousne mě do krku a zručně mi rozepne zapínání podprsenky. "Trochu mi to tu překáželo." Dodá s úšklebkem a obmotá mi ruku kolem pasu, aby mě mohl nadzvednout a donutit mě tak pokrčit nohy. Když se pokusím narovnat a změnit pozici, zatlačí mi do zad, takže zabořím hlavu do jednoho z polštářů. Ani se nepokouším cokoliv namítat nebo odporovat, chtíč je silnější než moje hrdost, a tak ho prostě nechám pokračovat. Nakonec mě zbaví posledního zbývajícího kusu oblečení a nedočkavě do mě vnikne.
ns 15.158.61.51da2
