Vše probíhalo dobře do chvíle, kdy se ve dveřích objevil primář. Nenechala jsem se tím pitomcem rozhodit, ani když mi doslova dýchal na krk, ale Paul moc uvolněně nevypadal. Nechtěla jsem ho seřvat, ale když se mu klepala ruka, jako kdyby měl Parkinsona, musela jsem ho spražit nepříliš vřelým pohledem. Omluvně mi pohled oplatil, ale to už se za ním hnal ten idiot.
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡXWAfKmyR6Y
,,Poslyšte, už jsem viděl dost. Dejte mi to, já vás vystřídám." Došlo mi, že nemá cenu cokoliv namítat, proto jsem na Paula pouze chápavě kývla a poslala ho pryč. ,,Tak se do toho dáme!" Prohlásil a já potlačila nutkání protočit oči.
Operace pokračovala ještě několik dlouhých minut, z ničeho nic začaly pípat nějaké přístroje, a mně došlo, že nastává tachykardie. Okamžitě jsem přestala s dosavadní činností a zkontrolovala obrazovku.
,,Defibrilátor," řeknu jen a nastavím ruku. Jedna ze sálových sester mi podá dva kovové plíšky, a já je následně přiložím přímo k orgánu. ,,Nabít! Na 120." Pokynu komusi a čekám na zpětnou vazbu. ,,Nabito!"
,,Odstupte!" Primář bleskurychle odstoupí od stolu, a já do srdce vpouštím první náboj. Přístroje znovu zapípají, a tachykardie neustupuje. ,,Znovu," křiknu na sálovou sestru, a ona defibrilátor znovu nabije. Opakuji celou akci a nakonec si úlevně oddychnu, když srdce zase najde správný rytmus. ,,K-končíme," zamumlá primář tak, že ho sotva slyším. Vyjeveně na něj koukám, ale v mžiku se vzpamatuju.
,,Tak to ani náhodou." Oponuji mu rázně. ,,Snad jste to viděla sama, ne? Když se mu v tom budeme dneska dál rejpat, nedopadne to dobře."
Pohlédla jsem na otevřenou ránu před sebou a pak zpátky na toho chytrolína. ,,Viděla jsem to a proto říkám - ne." Prohlásím pevným hlasem. Primář se sice mračí, jako kdybych mu mordovala křečka, ale toho si vůbec nevšímám.
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ80UHXz26P9
,,Říkám, že zavíráme a pokračujeme jindy!"
,,Nesmysl! Budeme pokračovat." Skalpel pevně svírám v ruce a nevraživě civím na toho tupce před sebou. ,,Nemáme už čas!" Vyprskne jedovatě a je rudý vzteky. Sestřičky stojící opodál to celé sledují a pravděpodobně netuší, co dělat.
Ignoruji pohled toho pavijáního ksichtu a obrátím se na anesteziologa, který rovněž vypadá v rozpacích.
,,Kolik máme času?" Optám se klidně.
,,No moc už ne, ale když budete rychlí-"
,,To není otázka! Pacient nám může umřít, pokud operaci ihned neukončíme a nebudeme pokračovat jindy!"
,,Prosím uklidněte se, kolego! Pokud pacienta nyní neodoperujeme, budeme ho muset uspávat znovu, což jeho srdce v tomto stavu již nemusí zvládnout. Takže pokračujeme, a pokud s mým názorem nesouhlasíte a odmítáte mi při zákroku nadále asistovat, laskavě se odeberte z operačního sálu a fofrem mi sem pošlete jiného doktora."
Výraz na jeho tváři byl nepopsatelný. V celém sále zavládlo hrobové ticho. Ignorovala jsem tu napjatou atmosféru a pokračovala v té titěrné práci.
Primář tam jen tak strnule stál a koukal na mě, jako kdybych právě spadla z Marsu. ,,Zavolejte mi sem doktora Doyla prosím." Broukla jsem na sestru, aniž bych odtrhla zrak od svých rukou. ,,Hned." Dodám, když se nic neděje. Sestra okamžitě zvedla telefon a vyťukala tam Doylovo číslo. Primář se mezitím nějakým způsobem vypařil.
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡZokidX4KRD
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡUVKGWv6Kkf
,,Tak co to bylo tentokrát?" Objevil se za mnou Doyle a já jen vyčerpaně pokrčila rameny. ,,Všechno ti pak řeknu, ale nejdřív potřebuju, abys mi s tímhle trochu píchnul." Zaslechala jsem, jak si povzdychl, načež zaujal místo asistenta a zpod roušky se na mě pobaveně ušklíbnul.
Po další hodině a půl jsme konečně mohli zavřít operační ránu. Díkybohu vše proběhlo v pořádku a další tachykardie již nenastala. Vyčerpaně jsem se opřela o umyvadlo a prohrábla si zpocené vlasy. Obličej jsem si opláchla studenou vodou, ale ani to nepomohlo.
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ2GRLf490BN
Po zatraceně dlouhých 7 hodinách operace jsem si konečně mohla dopřát aspoň chvíli klidu. Nutně bych potřebovala sprchu a šálek espresa, jenže sotva, co jsem došla k šatnám, mě zastavil Paul.
,,Doktorko Evansová!" Zavolal za mnou a já se neochotně otočila čelem k němu. ,,Primář vás bude chtít vidět." Hlavou kývl směrem k jeho kanceláři a já podrážděně vydechla.
No to se ze mě děláš srandu... Už jsem neměla sílu se s nikým dohadovat, a tak jsem změnila směr chůze a se zaklepáním vpadla do dveří.
90Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡW8hdSXuFR4
,,Ale to je nepřijatelné! P-pane, p-pane ře-" U stolu pochopitelně seděl rudý primář a u ucha držel telefon. Pravděpodobně už volal ředitelovi nemocnice, o mém "nepřijatelném" chování. No samozřejmě. Být to na něm, pacient už dávno leží v rakvi. To sice raději nahlas hlásat nebudu, ale jestli mě ten nafoukanej idiot ještě jednou vytočí, napíšu mu na dveře místo "Wock" "Cock".
,,Chtěl jste se mnou mluvit?" Zamumlám. Jakákoliv bojovná nálada mě opustila.
,,Á tak tady jste. Posaďte se doktorko Evansová." Skřípe zuby o sebe tak hlasitě, až mi z toho naskočí husí kůže. Rozvalím se na koženou, nevkusnou pohovku a čekám, co z něj vypadne.
,,Rád bych s Vámi probral tu dnešní záležitost."
,,Nechápu, co na tom chcete probírat." Odvětím lhostejně a ignoruju jeho nevraživý pohled.
,,Podívejte. Neposlechla jste mě, když jsem vám nařizoval operaci přerušit. To, co jste si ke mně dovolila, bylo přes čáru." Důležitě si založil ruce na hrudi a pozdvihl obočí.
,,Já jsem byla vedoucím chirurgem této operace, mohla jsem si za svého asistenta zvolit koho chci. Řekla jsem vám už na sále, že pacient další operaci nemusí přežít. Mezitím, co jste se, se mnou o tom dohadoval, ztratili jsme další drahocenný čas. Zřejmě jsme oba dva nebyli schopní spolu spolupracovat, proto jsem požádala o výměnu."
,,Vyhodila jste mě ze sálu!" Bouchl pěstí do stolu. Jenže ten idiot nebyl jediný, komu v tu chvíli došla trpělivost.
,,Pacient je u mě na prvním místě, vaše pochroumané ego mi je naprosto ukradené."
ns 15.158.61.54da2
