x
Křik umírajících se pomalu táhl chodbou. Pach krve byl všude kolem mě. Snažila jsme se překonat strach a najít bratra. Nešlo to úplně dobře. Visenii jsem svírala křečovitě v rukou a nevěděla jsme co mám dělat. Zkoušela jsem každé dveře ale jediné co jsem nacházela byly mrtvé těla nebo ranění.
Náhle jsem uslyšela křik ze kterého tuhla krev v žilách. Majitele toho křiku jsem poznala hned. Rychlé jsem běžela ke zdroji. Utíkala jsem co nejrychleji to šlo. Srdce mi zběsile tlouklo a cítila jsem ho až v krku. Křik byl stále více slyšet. Netrvalo dlouho a konečně jsem byla u svého bratra. Rychle jsem rozrazila dveře pokoje ze kterého se křik ozýval.
Na posteli ležel můj brat bez košile, na něm seděla ta blonďatá čarodějnice. Bratrův hrudník byl pokrytý krvi a stejně tak Cealistin nůž, který svírala v ruce. První co mě napadlo bylo ohnat se mečem , avšak moje nemotornost se zde ukázala. Akorát jsem na sebe upozornila , díky bohu to odlakalo její pozornosti a Iver se osvobodil. Seskočil z postele a šel za mnou. Vzal mi z ruky Visenii a namířil jim na Cealist. Usmála se na něj a v očích se jí odrážela chuť po krvi. Chytla jsem bratra za ruku a snažila jsem se ho odtáhnout rychle ze dveří ale tvrdohlavost mého bratra vyhrála. Vyrhl se na Cealist, ta se jen tak nenechala a snažila se nožem bránit. Ikdyz byla s nožem obratná můj bratr měl navrh. Mohl ji zabít ale místo toho použil jen rukojeť svého nože a udeřil ji do hlavy. Okamžitě upadla do bezvědomí.
Neváhali jsme ani minutu. Rychle jsme vyběhli ze dveří a utíkali směrem hlavní brána. Cestou jsme míjeli stráže a vojáky bojujících proti sobě a ne jeden se nás snažil zastavit. Ta zrzavá potvora určitě poručila ať nás chytí , avšak díky bratra jsme ven z hradu došli v celku v pořádku. Iver byl sice zraněný a já jsme také utrpěla nějaké ty šrámy ale rány které Iverovi způsobilá Cealist nebyly moc hluboké, prostě jen velké a moje byly jen škrábance z pádu. Utíkali jsme do země nikoho. Neboli nedalekeho lesa, který je od nepaměti svobodný a všichni lidé též.
V lese panují vlastní pravidla. Slunce už pomalu zapadalo a mě docházel dech. Stromy se zlověstně houpaly ve větru, vítr začal foukat čím dál více. ,,Už nemůžu!" ,,Fajn. Myslím že nás nikdo nesleduje. Ale i tak musíme dávat pozor a oheň taky není dobrý nápad." ,,Klepš se zimou." Usmál se a otočil se na mě celým tělem. ,,No možná proto že nemám košili." Nechápu jak může být pořád tak veselý. Vzala jsem jeho meč, uřízla jsem sukní šatů tak aby mi končila u kolen a podala jsem ten kus látky Iverovi. ,,Na, dej si to kolem sebe. Aspoň trochu tě to zahřeje." Vzal si látku a omotal ji kolem sebe. Sedl si na zem. Posadila jsem se vedle něj , hlavu sem položila na jeho rameno.
Propukla jsme v pláč. Slzy mi tekly po tváři a vzpomínala jsem na matku a otce. ,,Pšš. Neplakej ségra. Elis. To bude dobrý." Snažil se mě utěšit Iver. ,,Nebude! Naši jsou mrtví! Jak můžeš být tak v klidu?" ,,Elisent nejsem v klidu ani trochu! Ale co mám dělat? Nemůžu jen tak panikařit. Aspoň kvůli tebe. Seš teď to jediné co mi zbylo! Navíc musím pomstít naše." Objala jsme ho a i přes nesoulas s pomstou jsem nic neřekla. Ne teď. S hlavou na jeho ramenu jsem pomalu usínala.
V hlavě mi běžely vzpomínky na dnešní odpoledne. Otcova smrt, Zhenn, matčina slova. ,Najdi v lesích Deorda,. Musela jsem otevřít oči. Musím to říct Iverovi. ,,Ivere? Spíš?" ,,Ne. Nemůžu usnout." ,, Když jsi zmizel. Jak si vůbec zmizel však si tam byl a pak zničeho nic ne." ,, Upřímně ani nevím. V jednu chvíli jsem chtěl zaútočit na tu kur.... Zlou ženu a pak jsem byl zničeho nic v pokoji s Cealist. Motala se mi hlava a bylo mi zle. Chvíli mi říkala že jsem měl noční můry s toho jak jsem se opil na korunovaci, tak jsem si myslel že je druhý den. Líbala mě, sundala mi košili a pak mě chtěla podříznout. Naštěstí jsem se dobře bránil." Zatajil se mi dech. Nechápu jak je něco takového možné. Jakože vím že můžou být čarodějové ale i tak. Že by Cealist? A co Zhenn? ,,Cos teda chtěla?" Probrala jsem se ze snění. ,,Jo! Máma mi říkala když si zmizel ať najdeme nějakého Teodora, Deorda , nebo tak nějak. Nevím přesně. " Zamyslel se. ,,Hele je pozdě. Zkusíme ho najít zítra. Teď jdeme spát. " Neprotestovala jsem a místo toho se zpět opřela a snažila se usnout.
Uběhlo nejspíše několik hodin. Měsíc byl vysoko na nebi. Bratr v klidu pochrupoval opřený o strom a zakrytý látkou kterou jsem mu dala. Protáhla jsem se. Naštěstí foukal teplý vánek, oheň tedy není ani třeba. Nadechnu se čerstvého vzduchu a zaposlouchám se do zvuku nočního lesa. Nikdy jsem v lese nebyla. Když můj brat jezdil na lovy , já se učila o historii naší země.
Četla jsem staré spisy a knihy. Četla jsem o velké válce. Nejvíce mě zaujal starý příběh o třech čarodějkách. Každá z jedné části království. Jedna z pouště, druhá z hlavních měst a vesnic a třetí z pobřeží. Během let pomáhaly králům po generace. Jednou však na trůn usedl král který se bál čarodějek a bral je jako hrozbu, proto čarodějky vyhnal. Čarodějky se hněvala a proto králi slíbily pomstu. Bohužel jde jen o starou legendu. Teď by se nám čarodějky velmi hodily.228Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ9hQ3V2PXSF
Usmála jsme se nad tou myšlenkou mít na sve straně takto mocné ženy.
Ticho v lese náhle přerušily hlasy. Začla jsem budit Ivera. Hlasy se přibližovaly a Iver se ne a né probudit, spal jako zabitý. Tohle není normální. Brát obvykle vstává rychle. Něco tu nehraje. Podívala jsem se na jeho rány a dostala jsem strach.
Jeho rány byly ošklivé, nejspíše se z toho potu a všeho do nich dostala infekce. Nebo možná jed? Začala jsem panikařit. Hlasy už byly skoro u nás. Rychle jsem popadla Visenii a postavila se vedle bratra. Srdce mi tlouklo jako o závod. Může to být kdykoliv. Pravděpodobně nějaký voják. Určitě nás našli. Teď tu zemřeme.
Děkuji všem co čtete. Moc se omlouvám za chybičky průběžně je budu opravovat. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu. 228Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ7jsbfpqj16
Vaše Shina
228Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡmqMJcrrKSH
