Černé auto značky mercedes zaparkovalo v tiché ulici, kde by nespatřil živáčka. Venku stále silně pršelo, což postaršímu šoférovi nepřidávalo na jeho mizerné náladě. Opatrně vylezl z auta a téměř okamžitě roztáhl deštník s logem jakési firmy. Nepřijel však v autě sám, na zadních sedadlech, za tmavými skly totiž seděla dívka. V náruči měla položené novorozeně, roztomilou holčičku s šedýma očima, co ručkami nadšeně máchala ve vzduchu a snažila se přilákat pozornost své mámi. ,,Ššš." Utišila ji dívka příkře, načež za pomoci šoféra vystoupila z auta. Ocitla se před menším rodinným domem, který kdysi navštěvovala až příliš často. Opatrně předala malou holčičku do rukou šoféra, protože dostala třes do ruky- jeden z příznaků její abstinence.
215Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡxFROtbwZm6
,,Je doma?" Vydala ze sebe přiškrceně otázku směřovanou ke svému společníkovi. ,,Ne, madam. Můj známý pracuje ve stejné knihovně, mají spolu směnu." Na to dívka pouze přikývla. Moc dobře věděla, že její- nyní už bývalý přítel, pracuje každý den v knihovně od půl páté do sedmi. ,,Chcete abych-" načež byl přerušen mávnutím ruky. ,,Udělám to sama." Špitla tiše, avšak pevně a rozhodně. Převzala si od něj stále spokojeně se tvářící holčičku a otevřela dřevěná vrátka do zahrady. Zastavila se před schody do domu a pohlédla na své dítě. ,,Bude to tak lepší, věř mi." Zašeptala, políbila ji na malé čelíčko a následně položila i s dopisem v obálce před dveře. Aniž by se jedinkrát ohlédla, odešla zpět k autu, které se o pár chvil později rozjelo pryč.
215Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡksqLR4Zqe9
Když se pak mladík vracel ze své večerní brigády, spatřil u svého vchodu tu malou roztomilou holčičku. Už se neusmívala jako předtím, nýbrž ustavičně plakala, žádajíce svou matku. Jenže ta nepřicházela, tou dobou byla dávno na palubě letadla, směřujícímu kamsi do Asie. A tak zůstali jen sami dva. Drobounká Harper, která v té době postrádala jméno a mladý Lucas, jež kdysi miloval její matku.
ns 15.158.61.20da2
