Je zvláštní tvrdit, že vám bude scházet taková osina v zadku, jako je Jeremy? Sama sobě se divím. Ještě před pár týdny bych jásala radostí, kdyby mi někdo řekl, že se zrzek stěhuje pryč, obzvlášť tak daleko. Jenže teď si připadám naopak zrazená. Nepociťuji ani tak lítost, spíš vztek. Chtěla jsem se na něj naštvat a vmést mu do obličeje, jaký je to podrazák a ať tedy táhne, kam chce. Jenomže mám na to vůbec nějaké právo? Vždyť mi přeci nesliboval, že se mnou zůstane do konce života, ani jiné podobné žvásty. Nikdy o nás dvou netvrdil, že jsme přátelé nebo něco na ten způsob. Vlastně, byli jsme jimi někdy? Sice jsme se poslední dobou začali tak trochu více sbližovat, což neříkám, že by mi vadilo, či naopak, ale dá se o nás vůbec tvrdit, že jsme kamarádi? To těžko.
170Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡWGLqDiMZ1P
Možná proto jsem se nedokázala na tu zrzavou kreaturu naštvat. Jindy by mi to nedělalo sebemenší problém, ale zrovna v této situaci jsem spíše zastala pocitu, že mu rozumím. Já kdybych mohla, odstěhovala bych se nahned, jenže s těmi možnostmi, které se mi nabízejí, bych se mohla odstěhovat tak leda pod most. Kdo ví, třeba jsem ve skrytu duše naopak ráda, že odjede. On si může užívat bezstarostného života někde v Tokiu a pro mě bude vše jako dřív. Tetička Sophie mne bude každý den napomínat a připomínat, že jsem jejím největším životním zklamáním a vysoká škola bude bezpochyby úplně stejný opruz, jako střední, pokud se na ni ovšem vůbec dostanu. Můj život se stane opět stále stejně nudným a nezáživným. Konec konců, to je to jediné, co jsem si od tátovy smrti přála, mít poklidný a stálý život.
170Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ42p9megCmp
Tak proč se teď takhle chovám? Proč tak vyšiluju? Úroveň mé frustrace se ocitla na nejvyšším bodě a jediné na co jsem se zmohla, bylo sezení na kuchyňské lince a pojídání pálivých chipsů. Jeremy na nic nečekal a sbalil si těch pár švestek, co si u mě nechal. Chvíli mne sice prudil, ale jakmile se mi ho podařilo přesvědčit, že jsem nanejvýš šťastna z jeho rozhodnutí, sklapnul a přestal. Nyní si nahoře falešně prozpěvuje jednu z těch svých popových písniček a do toho dupe jako slon. Hodiny ukazují téměř půl dvanácté, když se konečně ocitne na schodech a míří mým směrem. Dobrá nálada ho neopustila, ale alespoň zanechal toho krákorání.
170Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ2F1rY4iCpp
,,Už sis našel cestovku?'' Prsknu vztekleji, než jsem zamýšlela, načež se on ušklíbne. ,,To sice ne, ale vyhlídl jsem si jeden moc pěknej bejvák přímo v Tokiu.'' S předstíranou hrdostí mi začne před obličej strkat svůj telefon s obrázky nějaké bytovky. ,,Mhm nádhera. Tam se ti jistě bude skvěle spát, v létě tam sice bude nejméně padesát stupňů a v ulicích hlučno v podstatě neustále, ale jinak přímo famózní.'' Zhodnotím jej s neskrývanou vlnou sarkasmu a jízlivostí v hlase. Jak se zdá, zrzka to ani trochu neodradilo, protože se přímo před mým zrakem vrhne do psaní emailu majiteli té bytovky. Znechuceně protočím očima a do pusy si vložím další hrst chipsů. Po pár minutách ticha, přičemž jediné, co je slyšet je mé chroustání a zrzkovo ťukání do malé klávesnice, se Jeremy rozzáří jako sluníčko a spokojeně vydechne. ,,Konnichiva!'' Prsknu otráveně a seskočím z kuchyňské linky. Zrzek se za mnou rozesmátě otočí a hraně se mi ukloní. Zmetek jeden! Zavrčí mé věčně nespokojené podvědomí a já se raději odporoučím.
170Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡQQDiMzrKR7
Takže takhle to teď doopravdy bude? On si odjede tisíce mil daleko a já mám předstírat, že mi to nevadí? Na to jsem i já příliš citlivá. Momentálně jsem tedy spíše podrážděná, ale až Jeremy odtáhne pryč, myslím, že se ocitnu v jakémsi pochmurném období. Zní to opravdu zvláštně, ale nechci, aby někam odjel. A co hůř, on mi bude i chybět. Nic z toho mu sice nahlas nepovím, jenže stejně mám pocit, že to ví. V tom případě je to zmetek ještě větší, když teď odjede i přes to, že ví jak se cítím.
Příliš nad tím polemizuješ, Evansová. Ušklíblo se mé podvědomí, načež jsem stáhla obočí do přísné linky. Nevěřím, že to říkám, ale snad poprvé a naposledy se svým vnitřním hlasem doopravdy souhlasím. Měla bych se v tom přestat pitvat a přemítat si v hlavě všechny možné- spíš nemožné scénáře. Kdo ví, třeba se mu tam nebude líbit a pofrčí zpátky do Coquitlamu. Ne, to se nestane. Frustrovaně si prohrábnu vlasy rukama, přičemž mne napadne, že sprcha by rozhodně nebyla na škodu. Než abych se dále zabývala zrzkovými cestovatelskými plány, raději zamířím do koupelny a snažím se cestou setřást otravné myšlenky.
170Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡTOe5IOFFBa
Teplá sprcha a hlasité písničky ze spotify zmírnily mé podráždění na nejmenší možný stupeň. Za okny již dávno udeřila tma a já si při svém zpívání nevzpomněla na zapnutí lustru, takže jsem se vysekala snad nejhorším možným způsobem. Nohou jsem zavadila o konferenční stolek, který se mi postavil do cesty a při urputné snaze nerozbít si svou geniální hlavu, jsem se zachytla o nedalekou lampu, která se pochopitelně zřítila se mnou. Rána se rozezněla celým barákem, a tak zrzkův příchod nebyl pro mě velkým překvapením. V mžiku rozsvítil a hnal se ke mně. Já ležící rozpláclá na zemi, v dlouhém tričku se šortkami a turbanem z ručníku na hlavě a on bez trika v šedých teplákách a rezavými pačesy všude kolem hlavy. Hned jak mě uviděl, začal se nekontrolovaně smát. Zpražila jsem ho nenávistným pohledem a pokusila se vstát. Jenže jak se Jeremy smál, jako idiot, nevšiml si oné lampy pod nohama a rozplácnul se na zemi úplně stejně, jako má maličkost před chvílí. To jsem se zase musela pro změnu smát já, protože pohled na něj by rozesmál i člověka s ochrnutými mimickými svaly. Leželi jsme tam tak vedle sebe, smáli se jako dva dementi a neřešili, že ta váza je nejspíše naprosto zdemolovaná.
ns 15.158.61.20da2
