143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡk938Wnovpl
JEREMY
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡtAaA01hir1
S mizernou náladou jsem konečně dorazil domů. Obvykle neztrácím pozitivní náladu, ani naději, ale po rozhovoru se svým dlouholetým kamarádem, který se všemi jedná na rovinu, mne vše přešlo. Uvědomil jsem si, že ať se budu snažit jakkoliv, jen tak se odsud nehnu. Respektive živý a v celku, což by se mi nanejvýš zamlouvalo. Nechtělo se mi cokoliv podnikat. Jediné, po čem jsem již několik dlouhých měsíců skutečně toužil, byl svatý klid. Klid a návrat do skutečného domova. Jenže toho se mi stále nedopřávalo a ačkoliv to nemívám v povaze, poslední dobou ztrácím trpělivost a všechno se zdá obtížnější. Přešla mě nálada na setkávání se s lidmi a to i s těmi, co jsou mi blízcí.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡqfGm0o1cjI
Sotva jsem se zjevil v předsíni, hnala se ke mně má přítelkyně. Vlastně ani nevím, proč s ní chodím, ale zkrátka se mnou žije. Pomáhá mi se alespoň někdy uklidnit a nepřerušit veškerý kontakt s lidstvem. Dnes však postrádám náladu mluvit i s ní, takže když ke mně dolehne její až příliš vysoký hlas, bolestivě zkřivím obličej do utrápené grimasy.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡn1HSde09PO
,,Ahoj, jak ses dnes měl?''Zašvitoří na mne svou lámanou angličtinou, doprovázenou silným přízvukem. Shinju se živý jako letuška, ale jazyky jí prý nikdy příliš nešly. Učila se mandarínštinu a samozřejmě angličtinu, jenže z ani jednoho jazyka přiliš nepochytila. Neberu ji to za zlé. Já cizí jazyky taky neumím. Japonsky jsem se začal učit zhruba před půl rokem a do teď jsem rád, když ze sebe vyloudím jednoduchou větu. Naštěstí je můj šéf v tomto shovívavý a vyrůstal v Americe, takže se nemusím přemahat.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡXzTjtilHGQ
,,Mohlo být líp.'' Pokusím se alespoň o malý úsměv, ale oba dva víme, že není myšlen vážně. ,,Chápu. Uvařila jsem.'' Rukou ukáže na stůl, kde se nachází několik misek s neznámým obsahem. Vděčně přikývnu a ženu se do kuchyně. Shinju sice není nějaký kulinářský génius, ale lepší než přežívat na donášce, či spoléhat na své vlastní kuchařské dovednosti.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡcPU1U3MStO
Usednu na zem a věci odhodím za sebe. Do ruky uchopím hulky, ze kterých naštěstí už umím jíst. Prvních pár týdnů jsem musel chodit po místních podnicích a učit se jíst, abych společnosti nedělal na firemních akcích ostudu nebo abych tu vůbec přežil. Dalo mi to hodně práce, ale nakonec se mi to povedlo. Stále sice nechápu, proč by někdo používal dřevěné, či kovové tyčky namísto praktického nože s vidličkou, ale to si raději nechávám pro sebe.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡR3Gj4jHLX3
,,Opatrně! Asi to je ještě horké.'' Varuje mne dívka s temnýma očima, nad kterými se vyjímá její ofina, ale příliš ji neposlouchám. Téměř umírám hlady, jelikož jsem za celý den spořádal tak maximálně šálek kávy a polovinu nějaké sladké tyčinky. Raději si popálím ústní dutinu, než ještě několik minut čekat než jídlo pořádně vychladne. Vložím si do pusy lžíci kuřecí polévky a snažím se ignorovat až příliš mastná oka, která v ní plavou. Stále se těším myšlenkou, že jsem mohl skončit daleko hůř než jen s přítelkyní, která neumí tak dobře vařit. Konec konců u Harper jsem taky přežíval z objednané pizzy, sendvičích, či připálených těstovinách. Jenže u ní mi to vadilo méně, nechápu sice proč, ale zkrátka to tak bylo.
143Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡBaeFNxLHJi
,,Je to dobré?'' Vyruší mne její vysoký hlas ze zamyšlení. Shinju se posadí naproti mně a zadívá se mi zpříma do očí. Musím říct, že z té holky jde někdy strach. Nejhorší je ten její takzvaný pohled do duše. Z ničeho nic se k vám přihrne a nespustí z vás oči, dokud jeden z vás neodejde pryč. Nevím, jestli si myslí, že při tom vypadá tajemně svůdně, či roztomile, ale mně to spíš nahání hrůzu. Vždy při tom naberu dojmu, že se mě hodlá zbavit a v mysli již plánuje dokonalou vraždu. Ztěžka polknu sousto rýže a váhavě přikývnu.
,,Povedlo se ti to." Má slova ji očividně uklidní, protože mne obdaří zářivým úsměvem a naloží mi kus hovězího masa do misky. V duchu přemítám, jestli se mě náhodou nesnaží otrávit, ale raději se pustím do jídla, abych se vyvaroval jejím dalším otázkám ohledně toho, jestli mi to chutná, či jestli chci přidat.
I přes značnou únavu a vyčerpání se mi stále nedařilo usnout a když už, tak jsem se stejně za nedlouhou chvíli probudil. Někdy o půl páté ráno jsem to vzdal a raději vykročil do obýváku koukat na nějaký film. Shinju vedle mě poklidně spala a já ji nechtěl budit, takže jsem se co nejtišeji vyhrabal z postele a pokusil se našlapovat, aby nezavrzalo jediné prkno v podlaze. Opatrně jsem zavřel dveře od naší ložnice a protřel si ospalé oči rukou. Vyschlo mi v krku a pocítil jsem závrať. Nejméně dva týdny jsem se pořádně nevyspal. V podstatě přežívám jen na kofeinových tabletách a energiťácích. Celkem by mě zajímalo, kdy to moje tělo jednoduše vzdá a já zkolabuju.
Zakručelo mi v břiše a já si teprve teď uvědomil, jak velký hlad vlastně mám. Ráno běžně nesnídám, ačkoliv se do mě Shinju pokaždé pokouší něco nacpat. Zaprvé nemám ráno na jídlo ani pomyšlení a zvedá se mi žaludek jen z té představy a zadruhé většinou nestíhám nebo vyrážím do práce dřív. Cestou si sháním kafe, kterým zapíjím již zmiňované tabletky. Pravděpodobně mi zanedlouho vybuchne srdce, ale jinak zkrátka nejsem schopen fungovat.
Ze šuplíku vytáhnu instantní nudle se svou oblíbenou příchutí a dám do konvice vařit vodu.
ns 15.158.61.20da2
