JEREMY
131Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ3I4LmBtq5Z
131Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡlYtCqClITz
Celý den jsem strávil projíždění pochybných inzerátů o prodeji člunu, či studováním přístavu. Už mi z toho šla hlava kolem, ale nemohl jsem si dovolit přestat. Nakonec se mi podařilo sehnat loď v relativně dobrém stavu a s menším jeřábem, který mi snad dopomůže k přemístění toho kontejneru. Ne, že bych na to všechno stoprocentně spoléhal, ale víc jsem udělat nemohl. Kortney se u mě zjevil pár minut před půlnocí i se skupinkou mužů v černých oblecích. I já měl samozřejmě oblek, jako každý tady. Ale u nich to bylo jiné. Většinou se vyznačovali tím, že chodili pouze v černé. Černou košili nosili na několik knoflíků rozepnutou, bez kravaty. Dost často chodili bez saka, aby jim nepřekáželo při práci, ale jinak museli reprezentovat naší firmu.
Šel z nich celkem strach. Co si budeme namlouvat. Skupinka nařachaných, dvoumetrových chlapů, kteří měli ksicht jako kámen a u pasu pistole nebo teleskopické obušky.
Většinou fungovali jako ochranka, někdy aby zastrašili ostatní obchodníky, ale především to byli naši gangsteři, které si firma najala, aby pro ni dělali špinavou práci.
Zastavili se těsně před mým stolem, načež Kortney vystoupil z řady.
,,Tady je máš." Rukou ukázal na dotyčné a já se postavil, abych si je mohl lépe prohlédnout. Zíralo na mne dvanáct hromotluků, z čehož i mne přejel mráz po zádech. Samozřejmě jsem na sobě nesměl dát nic zdát, takže jsem jen několikrát kývl hlavou.
,,Dobrá, tak se do toho dáme." Vyrazili jsme do jedné ze zasedaček, kde se nacházela promítací tabule s několika židlemi. Při pohledu na hodinky jsem poněkud znervózněl, ale stále jsem se snažil uklidňovat představou, že pokud to vyjde, budu mít na celý život vystaráno.
A v patách mafii. Rýplo si mé podvědomí škodolibě a já své negativní myšlenky raději zahnal do zákoutí. Zrovna teď jsem si ztrátu koncentrace nemohl dovolit.
Popadl jsem černou fixu, co se válela na stole a stoupl si před bílou tabuly. Chvíli jsem počkal, až se všichni nahrnuli do místnosti, ale protože čas hraje proti nám, začal jsem hned vysvětlovat náš brilantní plán. Zas ta geniální plán to nebyl, ale doufal jsem, že vyjde. Nakreslil jsem něco připomínající loď a šipky naznačil směr, kterým pojede. Za celou dobu vysvětlování jsem netušil, jestli to ti přerostlí experti chápou, ale pokoušel jsem se neztrácet naději.
131Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ6kPrggf1Vl
,,A to je více méně vše." Zakončil jsem svůj až moc dlouhý proslov a očekával, že se mi dostane zpětné vazby. Po chvíli mlčení a absolutního ticha mi došla trpělivost. ,,Fajn, takže nějaký otázky?" Prskl jsem podrážděně. Kortney pouze kývl, jakože chápe a asi dva další se přihlásili ke slovu. Unaveně jsem zvedl ruku a broukl, že poslouchám.
,,A můžem teda někoho na tý lodi zpacifikovat?" Promluvil muž zhruba stejně starý jako Kortney a při tom se nervózně ošil. Potlačil jsem chuť mu omlátit fixu o hlavu a místo toho se pokusil o mírný tón. ,,Tak ještě jednou... Nikdo, opakuji NIKDO vám na lodi klást odpor nebude, jelikož kapitán je o naší přítomnosti in-for-mo-ván." Poslední slovo jsem pro jistotu vyslabikoval, aby náhodou nedošlo k nějakému nedorozumění.
,,Tak proč jednoduše nezajede do doků někam jinam?" Ozval se další inteligent. Myslel jsem, že už je vážně všechny vyházím z oken. Nevědomky jsem onu fixu zlomil a s hlubokým výdechem odhodil její dvě části do nejbližšího koše. Kortney se na mne soucitně podíval a naštěstí odpověděl za mne. Já sebou vyčerpaně kecnul na židli a složil hlavu do dlaní. Jak může bejt někdo tak vypatlanej k sakru! Dvakrát! Dvakrát jsem to jako idiot opakoval! A oni si z toho nezapamatují ani tři zkurvený věty.
131Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡBUo5Lw6iRx
,,Policie ví, kdy má loď připlout, proto musíme pracovat rychle. Kdyby loď připlula pozdě nebo vůbec, došlo by jim, že máme u nich informátora." Vděčně jsem vydechl, že to Kortney vysvětlil za mne. Jinak by mi asi už přeskočilo.
,,Jo, jasný." Přikyvoval chlápek s řetězem do půli hrudi, na kterém visel nemalý kříž. Vypadal, že z toho chápe tak maximálně:,,dostanu zaplaceno a to dost."
Možná jsem naivní, ale když jsem Kortneyho požádal o deset spolehlivých mužů, doufal jsem, že kromě silné fyzické stránky budou alespoň trochu inteligentní. Očividně jsem se šeredně mýlil. Ale už jsme neměli čas vzdělávat někoho jiného a proto jsme po pár zodpovězených otázkách opustili zasedačku a rozešli se na smluvená místa.
V přístavu už na nás čekal člun. Na fotkách sice působil nověji a bytelněji, ale nemohl jsem si stěžovat. Hlavně že se udrží na vodě a to je hlavní.
,,Ty Jere?" Ozval se za mnou Kortneyho přiškrcený hlas. Nepřítomně jsem broukl, že vnímám.
,,Jen doufám, že to umíš řídit, jinak nic." Obraně zvedl ruce nad hlavu a bez dalších námitek zaplul do lodi.
Fakt, že člun řídit neumím, jsem raději vynechal a bez jakékoliv odpovědi se hrnul za ním. Netřeba se i jeho ještě víc stresovat. Bohatě stačí to, co se chystáme udělat. Odbylo půl druhé ráno. Zbývala nám necelá půlhodina na to, abychom dohnali onu nákladní loď s kontejnerem, který následně musíme převézt na pevninu to bezpečí. Díkybohu se nám alespoň podařilo sehnat bezpečný sklad kdesi na okraji města. Náklaďák s pokyny již čekal na místě a stačilo jen provést tenhle šílený plán.
ns 15.158.61.48da2
