JEREMY
160Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡaWv7KyQ8J5
,,Nemohl by ten krám jet aspoň o něco rychleji?" Vypískl Kortney naštvaně a praštil do opodál trčícího sloupu. Ani jsem se mu nedivil. Ten debilní člun mému klidu zrovna nepřidával. Nejen, že jsem tak, tak věděl jak ho řídit, ale navíc nám ten majitel pěkně kecal o jeho výkonnosti. Úzkostlivě jsem v rukou sevřel kormidlo a zadíval se na ručičkové hodiny visící na stěně. Čas se nám neúprosně krátil a já se začínal obávat, že tu nákladní loď vůbec nepotkáme.
,,Snažím se, co to jde, ale ta sračka prostě nejede!" Zakřičím nazpět a pokusím se o něco zrychlit, v duchu se modlím, aby se ten člun třeba nerozpadl vedví.
Po dlouhých minutách jsme se konečně přiblížili k oné lodi. Kapitán nám dal signál a my se připojili k boku.
,,Tak jo hoši! Dělejte! Máme necelých patnáct minut, tak ať to frčí." Zavolal Kortney na zbytek posádky. Já se pokoušel udržet člun v kurzu a co nejblíže, abychom mohli převést náklad. Muži vyskákali na příď a otevřeli šedý kontejner schovaný pod plátny. Uvnitř se nacházely čistě vytištěné americké dolary a několik pistolí s náboji. Fízlové by si všimli, kdyby chyběl celý jeden kontejner, zvlášť když si to ověřovali. Museli jsme proto vymyslet lepší způsob, jak ho ukrást. Do velkých tašek naházeli vše, co se dalo a přehodili to na člun. Se zbraněmi to nešlo tak snadno a zabralo nám to poměrně dost času. Kapitán si pomalu začínal stěžovat, že nestojí o problémy s policí, takže jsme museli trochu přidat.
,,Dělejte hoši! Pojďme už jen chvilku a máme to!" Křičel Kortney a při tom tleskal rukama. Já měl co dělat, abych loď vyrovnal, takže jsem si jich příliš nevšímal, ale myslím, že právě skládají posledních pět beden. V duchu jsem zajásal.
Kortney pobízel posledního hromotluka, když najednou tmu kolem nás prořízla rudo-modrá záře.
160Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ5EPlLQGqgM
,,A do prdele." Zašeptal jsem. Fízlové...
Jakmile naskočil poslední z naší posádky. Strhl jsem kormidlo prudce doprava. Všichni, co doposud stáli, se svalili na palubu a já zaslechl několik zlostných nadávek. Soustředil jsem se jen na jedno, vypadnout odsud pryč a to rychle.
Policejní člun jsem sice ještě nezahlédl, ale s tímhle krámem jim těžko ujedu. Nákladní loď samozřejmě taky vyjela, ale naštěstí na jinou stranu. Fízlové tak budou mít větší problém nás chytit. To ale neznamená, že se jim to nepodaří. Nákladní loď je velká a těžká, takže nepojede o moc rychleji než náš sotva jedoucí člun.
,,Tohle nepůjde, musíme něco udělat!" Zavolal Kortney, když se rudo modrá záře přibližovala. ,,Ale co?!" Ozval jsem se nazpátek a prudce stočil kormidlo. S obavami jsem se na Kortneyho zadíval, přičemž mi neunikla ta lišácká jiskra v jeho očích.
,,Mám nápad, ale nebude se ti líbit." Ušklíbl se podle a očima sklouzl ke dřevěným krabicím se zbraněmi.
,,Cokoliv, hlavně nás odsuď dostaň."
Odkýval jsem mu na tu šílenost a pokusil se si nic nepředstavovat.
,,Tak jo lidi, dáme se do toho! Vy dva! Světlice. Zbytek se mnou na záď!" Zakřičel na roztěkanou bandu hromotluků a ti se konečně vzpamatovali. Udržoval jsem kurz a při tom se modlil ke všem svatým, abychom z toho vyvázli. Nejlépe živí...
Najednou se ozvala rána a k zatemněnému nebi vzlétla oslepující záře. Já to naštěstí viděl ze zrcátka, ale ten kdo jel na druhé lodi jistě na několik sekund ztratil schopnost vidění. Nahnalo nám to sice jen pár vteřin, ale i ty se hodí.
,,Á palte!" Slyšel jsem zvolat Kortneyho a potlačil nutkání si zacpat uši. To, co se ozývalo potom, by někdo mohl nazvat peklem na zemi. Samozřejmě jsem si za tu dobu zvykl na střílení, bodání, vraždění, ale nikdy jsem nezažil, že by se někdo chystal rozstřílet policejní člun i s posádkou. Vím, že Kortney neměl na výběr, ale stejně se mi to zdálo šílené. Nebyl však čas řešit, co je a co není šílenost. Hlavně jsme se museli dostat pryč a to co nejdřív.
160Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ60onqVYBmL
Po dlouhých minutách střelba konečně utichla. Nastalo hrobové ticho a tma. V dáli jsem nezahlédl žádnou loď natož tu policejní. Opatrně jsem zajel do přístaviště a odvážil se podívat po ostatních.
Na palubě vládl klid. Hromotluci vyčerpaně seděli kolem a Kortney prudce oddechoval, ale na rtech mu hrál vítězný úsměv.
Podívali jsme se na sebe tím stejným pohledem. Pohledem plným vzrušením z adrenalinu a zároveň plným oddechu. Na nic jsem nečekal a rozběhl se ho přátelsky obejmout.
,,Zvládli jsme to! Jsme pracháči Jere!" Zapištěl nadšeně jako malá holka, ale já mu to nebral. Plácali jsme se tak po zádech dobrou chvíli, když nám došlo, že máme ještě spoustu práce s vyložením zásilky. Díkybohu tohle proběhlo bez jakýchkoliv nepříjemných překvapeních.
Naházeli jsme tašky s penězi a krabice se zbraněmi do dvou SUV aut. Sklad se nenacházel nijak daleko, takže jsme nemuseli příliš riskovat. Pár hromotlukům jsme nařídili, aby onen člun nechali zmizet z povrchu zemského, tak nezbyly žádné stopy po naší noční akci.
V půl šesté ráno už jsme znavení vysedávali na starých plastových židlích a třásli se zimou. Naštěstí netrvalo dlouho, co šéf s jeho osobní ochrankou dorazili a náklad převzali. Jakmile šéfovi muži odjeli i s SUV. Přišel k nám i se svou řečí.
,,To co jste dneska dokázali, by se mělo zapsat do firemní kroniky hoši." Poplácal nás oba po ramenou, načež pokračoval. ,,Slíbil jsem vám 1.5 milionu starejch dobrejch americkejch dolarů a já svoje sliby plním." Zazubil se jako lišák a hodil po nás dva menší batohy. Jakmile jsem nakoukl dovnitř, došla mi slova.
,,No ty vole." Ulevil si Kortney a šéf se jen pobaveně uchechtl.
,,Jsem na vás hrdej mládeži. Ale teď se seberte a padejte se umejt, jelikož páchnete rybinou!" Zamával si před nosem rukou, což mě přimělo si přičichnout ke svému promáčenému saku. Skutečně jsem strašně zapáchal. Netuším, jak jsem si toho nevšimnul dřív.
A tak jsme si sebrali svoje vytoužené peníze a zavolali si taxíka, který nás naštěstí s tučným dýškem vzal kam jsme potřebovali.
ns 15.158.61.20da2
