„Kam jedeme?" tázala se Sil, uhánějící s koněm za Enricem.
„Nejdřív se chci stavit za starým přítelem poblíž Grimfellu," odvětil Enric.
„Vážně si myslíš, že tam ještě někdo žije?" nevěřícně se ptala Sil.
„Hah, král Zeleného Háje, a utéct ze svého města? To by se snad radši sám nechal vystřelit z děla," zasmál se Enric.
Dojeli na kopec, pod kterým stála malá kaple. Všude pod kopcem ležela mrtvá těla, jako po obrovské bitvě, koně a lidé.
„U všech Svatých, všechna těla jsou ohořelá, některá na dva kusy... To snad ne!" zvolal Marcus, když odhrnul prach z jednoho ze štítu a spatřil znak pochodně.
„To jsou..."
„Jezdci," dořekl Enric.
„Je jich tu tolik, museli být z celého Zeleného Háje... a všichni jsou.... mrtví." Marcus padl na kolena, zatímco se Sil s Enricem zoufale snažili najít někoho živého. Jejich úsilí však bylo bezvýsledné, jezdci jsou do jednoho mrtví. Temní byli důkladní, jezdci, kteří nebyli ohořelí, měli bodné rány na krcích. Poté se vydali ke kapli, okolo které se povalovaly snad stovky mrtvých těl, rytíři, Temní, všichni ponecháni tak, jak zemřeli. Uprostřed mrtvých leželo zohavené tělo mohutného rytíře, v němž bylo zabodáno několik kopí.
„To je... Henry, potřebovali kopí, aby ho porazili, mizerní zbabělci." Enric poklekl před tělem a zavřel mu oční víčka.
„Princi!" zvolal Marcus z věže kaple. Enric se Sil za ním vylezli.
„Tam je Grimfell...ale..."
„Hoří," doplnil ho Enric, když na obzoru viděl velký temný kouř.
Všichni rychle běželi zpět ke koním, a dojeli do města za řekou.
Celé město bylo v troskách, budovy hořely, a některé vypadaly, jako kdyby je někdo rozřezal na kusy. Všude byly barikády a mrtvá těla lidí i Temných.
„Hledejte! Někdo to musel přežít!" bezmocně křičel Enric a pobíhal po městě.
Pach čerstvé krve mísený s popelem a spáleninou naznačoval, že masakr proběhl teprve nedávno. Na balkóně dlouhé budovy, rozseklé na dva kusy, byl král Zeleného Háje, nabodnut na velké kopí. Zelený Háj padl spolu s ním.
„Všichni Svatí spojte se a zachraňte nás od temnoty, jež nás obklopuje. Pomozte nám v naší těžké situaci. Neboť jste to vy, kdož jsou naší inspirací v našich nejchmurnějších hodinách a majákem našich duší po smrti," modlil se Marcus v kleče, opírající se o svůj meč.
„Tady už jsou modlitby k ničemu, Marcusi," přistoupil k němu Enric. „Našli jste někoho?" dodal.
Marcus pozvedl hlavu. „Všichni jsou mrtví, pane."
„Musíme z tohohle místa odejít. Prošli tudy nedávno, když si pospíšíme, můžeme je obejít, a dostat se do Gregorianu," řekl Enric, a všichni tři nasedli na koně a vyjeli.
Když se stmívalo, dorazili do Stonefallského lesa, nazvaného podle řeky Stonefall, protékající okolo něj. Projížděli po lesní cestě, když ze tmy lesa vyletěl šíp a trefil Enricova koně. Ten se zvedl na zadní a padl na zem, svým tělem tak zavalil Enricovy nohy. Z lesa vyběhla dívka v temně modré kápi, se dvěma meči, a vrhla se před Enrica. Švih jejího meče byl však zastaven Marcusovým mečem. Poté ji odstrčil od Enrica a začal s ní bojovat. Silverie přiběhla a snažila se pomoci Enricovi, zanedlouho však byla nucena ho nechat ležet, jelikož do boje přibíhali další Temní. Poté, co jich několik zabila, Marcus ležel na zemi a dívka se ho chystala probodnout. Sil vzala ležícímu Enricovi meč, takže měla také dva, a přiběhla před dívku. „Lamelie! Proč si nevybereš někoho s tvými schopnostmi!?" zakřičela na ni Sil. Dívka se na ni otočila a její zářivě rudé oči se rozzářily ještě víc.
„Sil..." zašeptala znepokojujícím hlasem, a rozeběhla se proti Silverii, na což začali bojovat.
Marcus se vrátil k Enricovi a konečně ho dostal zpod koně. Enric byl nucen vzít meč jednomu z Temných, při čemž jej téměř ani nedokázal uchopit, kvůli prazvláštnímu tvaru rukojeti a ostatně celého meče Temných, a bránili se dalším přibíhajícím Temným.
„Lamelie poslouchej! Můžeme ti pomoct z toho prokletí, které na tebe a tvůj lid seslali!" zvolávala Sil na dívku, s kterou bojovala.
„Haha, prokletí? Byl to dar, dar od temného pána, za to, že jsme se k němu přidali!" odpověděla dívka.
„Tak tys to přijala dobrovolně?! Ty zrůdo!" vrhla se na ni Sil, rány jejího meče odrážely její hněv, až dívku skolila na zem.
„Sil! Musíme pryč, hned!" volal na ni Enric z koně, podávající jí ruku na znamení, aby si nasedla k němu. Sil tak učinila, všichni tři Temným ujeli. Cíl jejich cesty je severní hranice Gregorianu, kde se mají setkat s vojsky jejich spojenců.
ns 15.158.61.37da2
