Zatímco si princ Enric se Silverií a Marcusem užívali společnost nových přátel, princ Zarius drancoval vesnice v okolí Grimfellu, doufaje, že zdejší obrana podnikne protiútok. Nic se však nedělo.
Sám Zarius se připojil k dalšímu útoku na chrám. V jeho meči je zasazena část artefaktu ze Zakázaného Území, jeho zbytek je v Pevnosti Strachu. Zariusovu útoku mniši nedokázali odolat, souvisle na ně útočili Temní a pálili po nich z luků. Mniši byli do jednoho povražděni. Avšak artefakt již nebyl na svém místě. Poté se vrátili zpět do Pevnosti Strachu.
Jeden ze zrádců princovi řekl o hradu, jehož kapitán zná tajnou cestu do Grimfellu, okamžitě se tam se svým vojskem vydal, a na hrad zaútočil. Ačkoliv byl hrad dvakrát větší, než původní Glowpeak, proti hordám Temných se zdejší posádka neubránila ani dvě hodiny. Princ Zarius se probojovával do vrchního patra hradu, malého parku s výhledem na vesnici, kde velitel hradu se svými vojáky podnikal poslední vzdor. Po boku Zariuse bojovala dívka, v temně modré kápi, dvěma meči a lukem na zádech. Došli do parku, dva rytíři se na Zariuse vrhli, ale dívka je oba během mrknutí oka zabila.
„Co jsi ty zač?" kapitán zíral na dívku.
„Hahaha, ona je elfka, hlupáku," zasmál se Zarius.
„Ne, tohle není elf..." odmítal jeden z vojáků, když pohlédl do jejích rudě zářících očí.
„Temný elf, ubožáci. Jejich nenávist vůči vašemu Impériu z nich udělala vraždící stroje, a trocha naší pomoci samozřejmě..." zasmál se Zarius, a vedle něj se vynořil nějaký muž, člověk.
„On! To on ví, kde je cesta do Grimfellu, můj pane," řekl Zariusovi.
„Ty odporná kryso! Ano, já to vím! Jsem velitel tohoto hradu. Ostatní nechte jít," zvolal kapitán.
„Řekni mi nejprve... Kde je tvůj císař?" tázal se Zarius.
Vojáci se na sebe nechápavě podívali. „Císař Gregorian je více jak pět let po smrti," odvětil mu jeden z vojáků.
„Cože?! Tys mi lhal, ty červe!" Zarius popadl zrádce za krk.
„Huh... můj...pane nelhal..."
„Tvrdil jsi mi, že Gregorian bude na Glowpeaku!" Zarius mával s mužem ve vzduchu.
„Ne... e... neřekl jsem G... Gregorian, chtěl jste vládce Impéria..."
Zarius ho pustil. „A kdo je tedy vládce Impéria?!" křikl.
Zrádce se nadechoval. „Emeric, ale říká si Enric, můj pane. Určitě na Glowpeaku byl, musel jste ho... ho minout..." popadal se za krk.
Zarius se otočil a jeho hlas znervózněl. „Tak ten kluk si ze mě neutahoval, a já ho nechal jít..."
„Pane, ten chlapec Vás nemůže ohrozit." Plazil se před Zariusem zrádný člověk.
„Jestli v něm koluje krev Gregoria Velikého, tak si buď jist, že může... Ale zpátky k tobě, veliteli, řekneš nám to hned, nebo až po mučení?"
Kapitán se vzpřímil. „Raději nikdy," odvětil.
„Hmm... Zabij je," Zarius pokynul hlavou, a dívka zabila kapitánovu stráž.
„Když to řekneš teď, čest neztratíš. Nikdo tě neuslyší," zasmál se Zarius.
„Raději zemřu," odpověděl kapitán.
„Samozřejmě, že zemřeš. Na tobě je ale, kdo další zemře. Pohleď na tu vesnici, tolik nevinných, žádná obrana. Jak dlouho nám trvalo dobýt hrad, jak dlouho nám potrvá zmasakrovat ty tam dole." Obcházela ho dívka. Kapitán pohlédl na vesnici a dívka si všimla jeho na sekundu posmutnělého pohledu.
„Ale... máš v té vesnici rodinu, že?" ušklíbla se dívka.
„Ta malá děvka se Vám vyplatila, co?" zasmál se kapitán, na což ho dívka udeřila pěstí do tváře.
„Hmm... tak co říkáš, kapitáne? Když nám to řekneš, necháme vesničany odejít," navrhl Zarius.
„Proč bych měl zrůdám, jako jste vy věřit?" tázal se kapitán.
„Nemáš na výběr," sdělil mu Zarius.
ns 15.158.61.7da2
