Spáleným městem se rozléhal křik. Prchající lidé byli pod palbou z pušek postav zahalených v kápích.
Jen hrstka mužů se odvážila jim vzdorovat, a vyrazili proti nim se vším, co našli. „Za svobodu!" křikl jeden z nich, doběhl před jednoho z kápí zahalených mužů a vbodl do něj meč.
Muži s kápěmi se na útočníka nechápavě otočili. Jako by snad nevěřili, že se někdo opovážil jim vzdorovat. Útočníkům ztuhla krev v žilách. Probodnutý ze sebe vytáhl meč a zasmál se, „To je všechno?" zvolal.
„Další rundu?" křičel muž u hospodského stolu na druhého.
„Myslím, že už máš dost, Terne," usmál se tázaný.
„Na slávu Impéria to není nikdy dost! Nemám pravdu!?" zakřičel.
Všichni v hospodě pozvedli korbely a zvolali, „Impérium navěky!"
„Až navěky, přátelé. Co je ti? Ty neoslavuješ vítězství?" tázal se Tern.
„Když proti tobě druhá strana nemá žádnou šanci, neoslavoval bych to jako slavné vítězství," odvětil mladík, pomalu pijící pivo z korbelu.
„Proti silným, slabí nikdy šanci mít nebudou. To bychom neoslavovali nikdy," odvětil Tern.
„Hmm... Tak na popravu nevinných a bezbranných, že?"
„U všech Svatých, Eriku přestaň!" zvolal Tern vyzývavě.
„Tak na co připijeme? Na slávu vrahů."
Tern vstal a udeřil do stolu. „Jak se opovažuješ takhle mluvit o našich elitních jednotkách? Myslíš, že jsou to bezcitné bestie? Tohle je na jejich práci vůbec to nejtěžší, a dělají to právě proto, abychom to nemuseli dělat my!"
„Uklidni se, Terne, Erik je jen nesvůj z toho, že ho nevzali. Sám po jejich práci touží..." prohlásil muž doteď tiše naslouchající.
„Netoužím po jejich práci," odsekl Erik.
„Je mi líto, že tě tvůj otec nepřijal. Určitě by..."
„Byl hrdý, kdybych se k nim dostal? Hah... Sám víš, že on nikdy, Carne. Ne, není na mne hrdý, ať dokáži cokoliv, "Otče, jsem u stráže. Otče, jsem poručík." Vždy jen to jeho "Hmm...", vždy jen to!" rozhněval se Erik.
„Kvůli tomu nemusíš hned všechny urážet. Nebojovali tam jen oni, ale i naše legie. A ty bojovaly proti armádě," vysvětloval Tern.
„Ale devátá legie zajistila konečné vítězství!" zvolal Carn.
„Za devátou!" opětovala celá hospoda.
„Nejspíš máte pravdu. Omlouvám se..."
„To je v pořádku, Eriku. Imperátor by ti odpustil," usmál se Carn.
„Mimochodem, slyšeli jste už o té údajně plánované výpravě do Starého Impéria?" otázal se Carn.
„Tam se ale nikdo z nás nedostane. Půjdou jen ti nejlepší z nejlepších," zatvrzele pronesl Tern.
„Proč myslíš, že nejsme nejlepší?" tázal se Carn s lehkým zklamáním.
„Tenhle by raději nikdy nikoho nezabil, ty jsi jen vojín, a já..." zamlkl Tern.
„A ty...?" zasmál se Carn.
„Mám mořskou nemoc..."
Erik neudržel smích. „Odpusť, Terne, ale vážně? Jsme už prakticky ostrovní národ, tohohle tě musíme zbavit."
„Hah... Moc vtipné, směješ se, protože ty máš z nás nejvyšší šanci se tam dostat."
„Já?"
„Má pravdu, proč on? Myslíš snad, že poručík městské stráže je vyšší než voják legie?" otázal se Carn.
„Není ledajaký poručík městské stráže, ale poručík městské stráže v hlavním městě. To je kategorie sama o sobě," prohlásil Tern.
„Hm... Nejspíš máš pravdu," přikývl Carn. „Takže tam protlačíme jeho," pokračoval.
„Díky za ochotu, ale stejně se tam nedostanu," oponoval Erik.
„S tímhle přístupem ne. Věř si trochu, máš nakročeno na povýšení, celkem slušný zásluhy, a navíc jsi syn..." nedořekl Tern.
„Pozici svého otce jsem nikdy nevyužil ve svůj prospěch, a nehodlám s tím začínat!" ostře prohlásil Erik.
„No dobře," kývl Tern.
„Nuže, pánové, budu muset jít. To víte, služba volá," zvedl se Tern a zasalutoval.
„Ty jsi ještě v tomhle stavu schopný služby?" otázal se Carn.
„Ten bude schopný služby i po smrti," zasmál se Erik.
„To si teda piš. Impérium navěky, přátelé! Mějte se!" zvolal Tern a odkráčel z hospody.
„U všech Svatých, to už je tolik hodin?" vstal Erik, pohlížející na hodiny na zdi hospody. „Obávám se, že tě také opustím, Carne. Moc se tu sám neopij," přiložil mu ruku na rameno a pak odešel.
Když Erik procházel po ulici, bylo šero. Už se viděl ve své zbroji, když se ozvalo: "Stráže! Chyťte ji!"
Erik se otočil a obratným chvatem chytil utíkající dívku za levou ruku a přitáhl ji k sobě. Byla očividně v šoku, nečekala zásah někoho v civilu. Erik byl zmražen jejím pohledem. Bylo to, jako kdyby se mu její oči zaryly přímo do duše. Nedokázal vnímat nic jiného, jen ty oči. Dívka cukla rukou, snažíc se vymanit z jeho sevření. Erik pocítil bolest, pohlédl na svůj hrudník, dívka do něj svou pravou rukou vrazila dýku. Druhé cuknutí, Erik dívku pustil. Kolem něj proběhli dva lidé v kápích, jeden z nich vypálil z pušky s rozšířenou hlavní. Z té vyletěla síť, obmotala dívku, a ta spadla na zem. Další dva Erika podepřeli.
„Běž pro lékaře!" křikl jeden na druhého.
„Jen klid, příteli. Dnes jsi pro Impérium vykonal velkou službu. Nenecháme tě jen tak umřít," zašeptal muž v kápi vedoucí Erika pryč. Erik upadl do bezvědomí500Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡQf1rROUCeT
