Ador se probudil na posteli v bílé místnosti. U jeho postele seděl Erik. Jakmile ho Ador spatřil, skočil po něm a začal ho škrtit.
„Co mi tohle jen připomíná…” do místnosti vstoupil velitel Vran.
„Ty… Co má tohle znamenat?!” vstal Ador.
„Vysvětlím to, můj pane. Právě jste prošel rituálem Přijetí,” velitel Vran vysvětlil Adorovi vše o rituálu Přijetí a stavu Procitnutí. Následně se všichni tři vydali zpět do trůnního sálu, kde na ně již netrpělivě čekal generál Gorm s Deniou a Tornem, všichni před Adorem poklekli.
„Mohl by mi někdo vysvětlit, co se tu děje?” tázal se Ador a poukázal, aby vstali.
„Byl jsem poražen na severní frontě, pane. Stáhli jsme se k sekundární obranné linii. Denia mi tehdy zachránila život. Přišel jsem to oznámit osobně, abych nesl zodpovědnost a do trůnního sálu jsme dorazili během toho jejich rituálu…” vysvětloval Gorm.
„Bojovali jako šílení. Téměř se jim podařilo rituál přerušit, naštěstí však zasáhl Erik,” pousmál se velitel Vran.
„Ty vaše šílené rituály… Je zázrak, že se nikomu nic vážného nestalo. Velitel Vran mi vše vysvětlil, stejně jsem Vás raději kontroloval, pane,” prohlásil Gorm, prohlížejíc si velitele Vran.
„A ty, Denio? Pokud si pamatuji, naše poslední setkání nebylo zrovna přátelské. Stále se mě chystáš zabít?” Ador pohlédl na Deniu, stojící vedle Gorma se svěšenou hlavou.
„Ne, Adore… císaři. Vlastně jsem se přišla omluvit a požádat o spojenectví a ochranu,” v Deniiném hlasu se mísil smutek a hněv.
„Ochranu? Před čím?”
„Alcritskou Unií… tedy elfy. Zradili mě, stále ale vězní mé loajální jednotky, musím se tam vrátit,”
„Co se mezi tebou a elfy vlastně stalo?” tázal se Ador.
„Pokusili se mě zabít… Vtipná korelace, že? Jeden z mých vojáků mi zachránil život, ale čeká na můj návrat,”
„Ještě vtipnější je tvrzení mých průzkumníků, že tě viděli cvičit elfské jednotky. Zajímalo by mě, co jsi těm elfům udělala,”
„Takže jsi nás zradila, přidala se k elfům a teď tě zradili oni? Zrádce zrazen, jak ironické,” zasmál se Ador.
„Vlastně je to ještě horší… Naučila jsem je totiž taktiku říšské armády. Také jsem je učila bojovat a využívat slabin říšské armády,” vysvětlovala Denia.
„Říct tohle chtělo odvahu. Měl bych tě nechat popravit. Ale momentálně jsi naše nejlepší zbraň proti elfům. Předpokládám, že ses dostala až do jejich nejvyššího velení, potřebujeme co nejvíce informací. Nesmíme je znovu podcenit, předpokládám ale, že už vědí o tvojí přítomnosti zde, že?” tázal se Ador.
„O tom dost pochybuji. Myslí si totiž, že jsem po smrti,” namítla Denia.
„Vážně?”
„Ano, ale to je moc složitý příběh. Hlavní je, že se elfové necítí ohroženě, prakticky si myslí, že vyhráli, ale válka teprve začala,” pokračovala Denia.
„Pravda. Dovolím ti osvobodit tvé vojáky, ale elfové se nesmí dozvědět, že jsi naživu a už vůbec ne, že jsi na naší straně. Ztratili bychom strategickou výhodu,” prohlásil Ador, Denia souhlasně pokynula hlavou. Ador zaměřil svou pozornost na Gorma.
Gorm poklekl a podal Adorovi svůj meč. „Zklamal jsem Vás. Celá tato situace je mojí vinou, tudíž přijímám svůj trest,” řekl a sklonil hlavu.
Ador pozvedl meč. „Vstaň!” zvolal a předal Gormovi zpět jeho meč. „Nyní si nemohu dovolit spontánně popravovat své generály. Denia bude žít, a stejně tak i ty. Oceňuji tvou odvahu a oddanost, zasloužíš si druhou šanci. Vrátíte se a skoncujete to s těmi elfy,” rozkázal. „Jaká je vlastně situace?” dodal.
„První legie utrpěla vysoké ztráty, předběžně je nezvěstná asi polovina legie. Druhá legie ztratila legiogenerála, třetí legie neměla žádné ztráty, hlavně jsme však přišli o děla a spoustu zbraní, včetně modernizovaných pušek,” vysvětloval Gorm.
„Takže musíme nahradit ztráty na životech a zbraních. Ta děla představují značný problém, zaútočit standardním způsobem by znamenalo jen další ztráty,” zamyslel se Ador.
„Více vojáků a více zbraní… A co takhle vyřešit oba problémy jedním řešením?” navrhl velitel Vran.
„Co tím myslíš?” podivil se Gorm.
„V zadržovacích táborech máme spousty zrádců, čekajících na popravu. Z rozkazu předchozího císaře Narosse, musí být popravení palbou z pušek. Kdybychom je naverbovali a poslali do boje, získáme vojáky, které můžeme využít prakticky na cokoliv a zároveň ušetříme spoustu munice,” vysvětloval velitel Vran.
„To je velmi zajímavý návrh… Mohli bychom jim předat základní vybavení a poslat je za nepřátelské linie, aby co nejvíce poškodili elfskou obranu před hlavním útokem. Na oplátku zajistíme bezpečí jejich rodin, alespoň formálně…” dodal Ador.
„Mám to tedy zařídit?” otázal se velitel Vran.
„Zařiď to. Ať zformují legii, která bude pod velením třetí armády. S okamžitou platností zastav všechny probíhající a budoucí popravy. Ti, kteří nabídku nepřijmou zůstanou v táborech až do dalšího rozhodnutí. Nová legie dostane základní výcvik a minimální vybavení, musí být připravena vyrazit co nejdříve,” rozkázal císař Ador. Velitel Vran pokynul hlavou a opustil Císařský Palác. „A vy dva se vraťte zpět a dohlédněte na novou obrannou linii. Zorganizujete bleskový zásah po záškodnické akci nové legie. Až prolomíte jejich linii, pokračujte až do jejich hlavního města a spalte ho na popel. Už žádné slitování, ti mizerové využívají naší shovívavosti. Zničte je všechny… Tak běžte!” rozkázal Ador Gormovi, Tornovi a Denie. I oni poté opustili Císařský Palác.
„Jak se cítíš?” tázal se Erik, stojící po Adorově boku.
„Zvláštně… Musím si ještě zvyknout na své nové schopnosti, aby mi nebyly spíše na obtíž. V trůnním sále jsem ztratil kontrolu, to už se nesmí stát. A… omlouvám se za tu ránu,” odvětil Ador.
„V pořádku, v takové situaci by kontrolu ztratil každý. Měl by sis více odpočinout. Hlavní je, že jsme všichni vyvázli bez vážnějších zranění,” usmál se Erik.
„To ano, ale stále máme problém s novou legií. Nemá žádné stanovené vedení…”
„Přeci jsi ji přiřadil pod velení třetí armády, takže Gorm,” namítl Erik.
„To je pravda, ale nová legie má operovat samostatně za nepřátelskými liniemi. Nebudou mít kontakt s velením třetí armády, proto potřebují někoho, kdo na ně bude dohlížet,”
„A to mám být já? Mám velet legii ozbrojených civilistů, které jsme chtěli popravit?” zděsil se Erik.
„Nevěděl jsem, že ti to bude tak vadit. Nechci abys jim velel, ale fungoval jako poradce pro stanoveného velitele. Podle toho, co o tobě vím, tak jsi mi připadal jako jediný, kdo by tuto pozici nevnímal jako trest,” oponoval Ador.
„Tak dobrá, tady už bych stejně nebyl nic platný. Ale kdo bude ten stanovený legiogenerál nové legie?”
„To ještě nevím. Nechal bych toto rozhodnutí na velení třetí armády. Tebe využiji jako takový kontrolní mechanismus. Dohlédneš na splnění cíle nové legie. Oslabíte a demoralizujete elfskou obranou linii, zejména důležité je, abyste něco udělali s děly. Nejlepší by bylo je získat zpět, to ale nezní realisticky, tudíž je budete muset zničit,” odvětil Ador.
„Kontrolovat vedení nové legie, oslabit elfskou obranu, zničit ukradené zbraně. Rozumím,” pokynul Erik.
„Nejprve musíš dohlédnout na samotné utvoření a vybavení legie, vlastně se tak dočasně staneš legiogenerálem. Vrány nejspíš rozeslaly do táborů posli, namísto vlastních členů.”
„Snad budu schopen tyhle lidi zorganizovat, aniž by mě ukamenovali,” ironicky se pousmál Erik.
„Určitě. Kdybych jejich roli nepovažoval ve válce s elfy za důležitou, neposílal bych tě s nimi. Jejich životy a životy jejich rodin budou přímo závislé na tvém zdraví, takže ti neublíží,” odvětil Ador.
Erik se vydal z Císařského Paláce navštívit jednotlivé tábory, kde měl získat bývalé zrádce k vytvoření nové legie.
V Zakázaném Území probíhaly brutální boje první armády velegenerála Dornia s démony, neustále proudícími z portálů okolo věže Temných. Neorganizované skupiny menších démonů nepředstavovaly pro štítové formace císařských legií závažný problém. Naproti tomu větší démoni byli schopni štítové formace prorazit, načež menší démoni rozsápali roztroušené vojáky. Jindy arogantní velegenerál Dornius při pohledu na situaci požádal o podporu druhé armády, která se pokoušela vyztužit obranu po celé linii.
„Milaeli! Dělej svojí práci a zamez tomu přívalu démonů!” křikl Dornius.
„Já ale nejsem vyvolávač démonů! Nevím, jak tu bránu zavřít,” namítal Milael.
„Zaútoč na věž z druhé strany a zabij mágy, my zatím zaměstnáme tu démonickou hordu. Ale pospěš si, jejich řady se zdají být nekonečné,” rozkázal Dornius.
Generál Milael shromáždil své dozorce a vyrazil na obchvat věže Temných. Pro zdolání hradeb mu byly poskytnuty háky s lany. Milael na zdánlivě sebevražednou výpravu vedl pouze třicet svých dozorců, ostatní přeživší dozorce ponechal s říšskou armádou pro případ, že by se Temní mágové vydali podpořit útok démonických hord. Dozorcům se podařilo vyhnout se pozornosti démonů a dostat se na jihozápadní zeď, obklopující věž. Pohled, který se jim naskytl je zděsil. Temní a jejich mágové bojovali s démony, kteří pronikli na druhou stranu portálu. Dozorci se nenápadně proplížili do věže a vydali se konfrontovat vůdce Temných.
„Proč jdeme tudy, nemáme zabít ty mágy, pane?” tázal se dozorce.
„Kdyby Temní mágové mohli, už by tu bránu zavřeli. Očividně se jim to vymklo z rukou, jelikož démoni útočí i na ně. Naší jedinou šancí teď je, že vůdce Temných bude mít artefakt, kterým bránu démonů drží otevřenou,” vysvětloval Milael, zatímco stoupali na vrchol věže. Na ploché střeše věže klečel vůdce Temných, vyhublý a vysoký muž, držící hůl s černou světélkující koulí na jejím vrcholu. V okolí věže se zvedal silný vítr.
„Zavři bránu démonů a zařídím ti rychlou a čestnou smrt, Temný mágu!” křikl generál Milael.
„Na to už je pozdě, člověče! Bariéra dvou světů byla prolomena. Zabitím Mor’laka jste rozzuřili démony, kteří už nebudou poslouchat nikoho. Tento svět skončil,” odvětil vůdce Temných.
„Jediný svět, který dnes skončí, je ten tvůj! Dej mi tu hůl, možná tak zachráníš svou duši,” zasmál se Milael.
„Má duše už mi dávno nepatří, člověče. Jediné, co jsme chtěli byla právoplatná pomsta… Namísto toho se navrátíme do počátku naší existence, pod absolutní vládou démonů…” namítl vůdce Temných se slzami v očích.
„O čem to u všech Svatých žvaníš?! Zatracení fanatici, doufám, že démoni budou vaši rasu lovit až do úplného vyhlazení! Seberte mu tu hůl!” rozkázal Milael svým dozorcům.
Čtveřice dozorců zaútočila na vůdce Temných ze dvou stran. Ten je však s lehkostí, za použití své magie, shodil z věže. Generál Milael na vůdce Temných vrhl lahev s tekutinou a následně ho střelil kuší. Jeho krok opakovali i ostatní dozorci. Milael využil příležitosti a vyběhl proti vůdci Temných, rychlým a nečekaným švihnutím meče přeťal vůdcovu hůl vedví, artefakt z vrchu hole se skutálel na kraj věže. Následným bodnutím Milael prorazil hrudní plát vůdce Temných, jedním precizním úderem tak ukončil jeho život.
Generál Milael přistoupil ke kulatému artefaktu a pokusil se ho zničit rázným úderem svého meče. Artefakt však zůstal zcela nepoškozen. Milael padl k zemi vyčerpáním.
ns 15.158.61.20da2
