„Co chcete?" otázal se Erik podezřívavě.
„Proč ten tón? Jsme přeci přátelé... Prý jsi teď dobrý přítel nového císaře. Potřebovali bychom od tebe malou pomoc," prohlásil velitel Vran.
„Pomoc... s císařem?" zděsil se Erik.
„Tohle se mi vůbec nelíbí, ale souhlas... Pravděpodobně tě jinak zabijí," promluvil Goran v Erikově mysli.
„Pamatuješ si na tvé Procitnutí, že?" otázal se velitel Vran.
„Ano..." nejistě odvětil Erik.
„Naneštěstí tím neprošli všichni Zkrvavení... A jeden z nich je nyní dokonce Císař. Věřím, že si pamatuješ má slova a nic jsi mu o tom neřekl," rázně prohlásil velitel Vran.
„Nebyl ani důvod o tom mluvit... Takže vy chcete, abych já..." zděsil se Erik.
„Haha, ne! Uděláme to my, ale Císař má tvou důvěru. Od tebe potřebujeme jen, aby byl sám až to začne," ironicky se zasmál velitel Vran.
„Dobrá... a kdy to provedete?" Erik nervózně přešlapoval na místě.
„Co nejdříve. Po Procitnutí bude Císař na krátko oslaben, musí být zpět ve formě až se tažení naší armády do Zakázaného Území rozjede naplno," zakončil velitel Vran, a spolu se svými nohsledy se vytratil z ulice.
„No to je úžasné. V podstatě se pokusíme zabít císaře. Snad pak neskončíš jako já, Eriku," promluvil Samir v Erikově mysli.
„To není stejné. Ach... Dostat od Adora jeho osobní stráž bude těžké..." zašeptal si Erik.
„Možná ne tak jak si myslíš. Císař Naross přeci císařskou stráž posílal na nějaké výpravy neustále. Pro strážce to nebude nic neobvyklého... No a Ador bude mít tebe," vysvětloval Goran.
„Neuvěřitelné... Loajální Goran radí s útokem na císaře. Co se s tebou stalo?" zasmál se Samir.
„Tohle není mířeno proti Adorovi, ale k jeho posílení," oponoval Goran.
„A jak můžeš vědět, že to Vrány jen nehrají? Nakonec skončíme s mrtvým císařem a shodí to na Erika. To se přeci při tom Přijímání může také stát, ne?" tázal se Samir.
„Ano, může. Ale bez plných schopností Zkrvaveného je Ador zranitelný. Jako nový Císař, navíc za těchto matoucích podmínek, má spoustu nepřátel," pomyslel si Erik.
„Ty si vážně myslíš, že by ho někdo z Říše mohl chtít... Ach, vždy zapomenu, že existují tvorové, jako je Samir," zarazil se Goran.
„Mé úmysly byly čisté! Z Narosse se pomalu stávala mocichtivá a krvežíznivá stvůra!" bránil se Samir.
„Teď přeháníš, ale dost už o tom. Musíme si někde odpočinout," zakončil Erik.
Erik došel do provizorních kasáren, kde se ohlásil u jednoho z důstojníků a byla mu přidělena postel ve velkém stanu. Dohromady zde bylo zabydleno asi dvacet vojáků.
„Proč sem namísto tohohle nepřitáhneme ta obrněná děla?" tázal se generál Gorm, stojící na kopci u dělostřelectva.
„Obrněnce? To je dost nepraktické, než bychom je sem dotáhli, tak by elfové obsadili celý sever," namítal Torn.
„K čemu tedy jsou?" zamračil se Gorm.
„Spíš slouží k zastrašování než skutečnému boji. Je to nová technologie, generále. Každá nová technologie se ze začátku může zdát nepraktická, až nepoužitelná. Jen si vzpomeňte na první pušky," vysvětloval Torn.
„Hmm... Tak doufám, že alespoň to dělostřelectvo je použitelné," zasmál se Gorm.
„Opevníme linii pod tímto kopcem. Dělostřelectvo zůstane tu, při útoku nepřátel začne ostřelovat pláň před námi," rozvrhoval Torn.
„Nepamatuji si, že by ti někdo dal velení. Ale tvůj plán je dobrý..." odvětil generál Gorm.
„Omlouvám se, jsem poradce. Pouze jsem předkládal svůj návrh," zamračil se Torn.
„Jsi poradce jmenovaný naším císařem. Tvé slovo nebude bráno na lehkou váhu... Co tedy navrhuješ za postup po seřazení našich linií?" generál Gorm se rozhlédl do dáli.
„Především navrhuji uposlechnout rozkaz císaře. Nebudeme postupovat dál, dokud nebudeme znát víc informací o těch elfech. Měli bychom hned vyslat průzkumníky," rozhodl Torn.
„Dobrá, povedu tedy první průzkum…” rozhodl generál Gorm.
„To nebude možné, generále. Musíte zůstat tady a vést obranu,” odporoval Torn.
„Před chvílí jsem ti připomenul tvé postavení, rádce Torne,” generál Gorm se ušklíbl při vyslovení “rádce”, jako by se mu chtěl vysmát. Potrestat ho, za to, že se opovážil mu rozkazovat před jeho nejvyššími důstojníky. Zároveň však Torna nechtěl rozhněvat, jelikož momentálně představuje oči a uši císaře. Jeho tvář zmateně přebíhala z úšklebku ke chmurnému zamračení.
„To sice ano, ale mým úkolem je zajistit úspěch celé této vojenské operace. A vy, generále, jste jejím jádrem. Je tedy naprosto nezbytné, abyste přežil a dál vedl armádu,” Torn se postavil do pozoru, jako kdyby se připravoval na generála zaútočit.
Generál Gorm zatnul pěsti; „Dobrá, zůstanu. Vyšleme tedy průzkumníky. Chci ale hned vědět o všem, co vypátrají.”
Torn pokývl hlavou. Hodinu na to byli vysláni první průzkumníci za linie císařských legií, které rozbíjely tábořiště po celé délce linie pod kopcem, na němž stálo dělostřelectvo.
Za Zdí Smutku mezitím probíhalo tažení velegenerála Dornia. Jeho legie před sebou hnaly obyvatele Zakázaného Území, nikoho, kdo jim nekladl přímý odpor však nezabili. Chrámy zasvěcené démonům byly srovnány se zemí a každý, kdo se legiím pokusil zabránit v tomto aktu byl veřejně popraven. Rychlý postup legií Říše způsobil chaos v řadách vojáků Temných, kteří se po bitvě o Zeď Smutku nebyli schopni zorganizovat do řádné obranné linie. Společně s armádou Říše cestovala i malá skupina výzkumníků, jejichž cílem bylo odhalit tajemství onoho podivného signálního systému, využívaného Temnými při prvním vylodění armád Říše u Císařského Města.
Podobný postup se opakoval i u námořnictva Říše, kterému formálně velel Holf. Loďstvo Temných, pokud by se tomu vůbec dalo říkat loďstvo, bylo převážně koncipováno z malých lodí, chráněných malými jednotkami střelců z luků a kuší. Tyto malé skupiny lodí byly snadným cílem pro flotilu středních a velkých lodí Říše, jež byly osazeny střelci z pušek a děly. Díky tomu měly lodě Říše větší dostřel a daleko větší šanci na zásadní poškození nepřátelské lodi. Na rozdíl od souše byla také velká výhoda pro Říši nemožnost Temných využít při boji démony. Většinou se totiž lodě Temných nedokázaly přiblížit k lodím Říše ani na dostřel kuší.
Zdálo se, že dosažení hlavního města Temných bude hračka. Největší problém však zůstával ten fakt, že nikdo dosud nevěděl, kde ono hlavní město Temných vlastně je. Velegenerál Dornius se nezabýval získáváním informací, jeho plánem bylo vymýtit celou rasu Temných. Nebyl tedy důvod brát zajatce a dostávat z nich informace. Ke komunikaci s loďstvem byla využívána malá skupina jezdců a dvojice rychlých, menších lodí, které pluly při pobřeží Zakázaného Území. Obě “dorozumívací” jednotky se pohybovaly po území, které již jednotky Říše zabezpečily. Ačkoliv udržení komunikace pozemní a námořní armády nemělo žádný esenciální důvod, Holf i Leran na něm trvali. Dorniův postup byl do značné míry ovlivněn rychlostí říšské flotily, která po většinu času proplouvala podél pobřeží bez problémů. Velegenerál Dorn si však na rychlé tempo, které mu Holf udával neztěžoval, ačkoliv mu v některých chvílích dělalo problém prolomit linie Temných ve větších městských uskupeních. Jeho hrdost mu nedovolila požádat Holfa o snížení rychlosti, či dokonce zastavení, flotily.
Dorn postupoval podle kodexu, což bylo často pro jeho vojáky nepochopitelné. Kodex však hovořil jasně: “Ženám a dětem nepřítele nesmí být ublíženo, za předpokladu, že nebudou bojovat.” Obyvatelé Zakázaného Území, kteří byli lidské rasy byli však bez rozdílu popraveni na místě. Dorn se opíral o odstavec kodexu hovořící o zrádcích: “Zrádci musí být zabiti bez rozdílu. Usvědčení ze zrady Říše znamená smrt.” Paradoxně tak bezbranní Temní byli propouštěni, zatímco lidé byli popravováni bez soudu a jakéhokoliv rozlišování. Leran s postupem velegenerála nesouhlasil, nemohl s tím ale nic dělat, kodex byl na jeho straně.
Ve vnitrozemí Gregorianu a Zeleného Háje probíhaly za vedení Vran čistky. Temní, kteří měli tu smůlu a neutekli, byli převáženi do nově budovaných “zadržovacích” táborů. Zrádce přesouvali do jiných táborů, kde měli být systematicky popravováni. Na rozkaz bývalého císaře Narosse měl být každý zrádce zastřelen puškou a jeho tělo spáleno. Měl to být jakýsi akt “úcty” k bývalým obyvatelům Říše. To je také jediný důvod, proč většina zrádců na těchto územích stále žila. Téměř všechny pušky byly přesunuty na severní frontu, kde generál Gorm držel obranné pozice proti rebelům. Popravy zrádců probíhaly velice pomalu, Temní v zadržovacích táborech popravováni být nesměli. V praxi se Vrány neostýchaly zabíjet každého, kdo projevil sebemenší odpor při odvádění do táborů.
ns 15.158.61.20da2
