Císař Naross se spolu s nejvyššími důstojníky na koních vrhli z kopce. Za nimi se formovaly legie, které je poté pozvolným pochodem následovaly.
„Cadene... Tak jsi to ty..." ozval se hlas. Caden poklekl. Nesnesitelná bolest se rozšířila po celém jeho těle.
„Věděl jsem, že tě nedokáží zabít. Jsi až příliš mocná zbraň," smál se hlas.
Démoni mezitím napadli Erikovu skupinu.
„Cadene! Co to děláš?" křičeli členové skupiny.
„Teď už ti žádný Elard nepomůže. Nikdo z těch ubožáků nemá tušení, co se děje," smál se Mor'lak.
„Ten artefakt byl... zničen..." Caden se pokoušel vstát.
„Jeden možná ano," zašeptal Mor'lak.
Cadenovi probleskla myslí vize ohromné černé citadely uprostřed pouště z šedého písku.
Ador postavil Cadena na nohy a udeřil ho do obličeje. „Vstávej, sakra! Na fňukání nemáme čas!" křikl a vedl Cadena kupředu.
Generál Milael mezitím dojel na koni se skupinou svých dozorců k bojišti. Probojovali se až k Adorovi, který poponášel Cadena. „Snad jste se bez nás moc nenudili! Císař přichází, ať vás nevidí vzadu!" zvolal, a vrhl se s dozorci kupředu.
„Najednou je v první linii. Tak prober se už, Cadene!" křikl Ador. Další Adorův úder navrátil Cadenovi příčetnost.
„Jak jsi to...?" tázal se Caden.
„Není čas! Musíme zneškodnit ty mágy dřív, než se k nim dostane Milael! Takové zesměšnění bych nepřežil!" rozhněval se Ador, když násilně vlekl Cadena kupředu.
Erik a Leran mezitím bojovali s démony. Císař Naross jim přispěchal na pomoc a společně pobili všechny zbylé. Poté postupovali dál směrem k Adorovi a Cadenovi.
Generál Milael se s dozorci dostal na Zeď, ale Caden a Ador byli zastaveni Mor'lakem, který skočil dolů ze Zdi.
„Cadene... Myslíš, že mi můžeš uniknout?" smál se Mor'lak.
Ador s Cadenem zaútočili na Mor'laka. Útočili na něj ze všech stran, ale démon se účinně bránil jejich útokům. Když se Mor'lak chystal přejít do protiútoku, byl zaskočen zjevením se Císaře Narosse. Naross neváhal a bodl démona do hrudi. Po chvíli přispěchal i Erik s Leranem. Naross bodal a řezal démona do hrudi, zatímco Caden s Adorem probodávali jeho nohy a Erik s Leranem šplhali na jeho ramena, aby zaútočili na démonovu hlavu. Když už se zdálo, že se démona podaří skolit, zvolal neznámým jazykem zaříkávadlo a všichni zmizeli v oslepující záři.
Zjevili se v bílé oblasti, Caden, Erik, Leran i Ador byli uvězněni v podivných krychlích z téměř průzračné modré energie. Císař Naross byl spoután několika řetězy ze stejné energie, klečel před Mor'lakem.
„Nyní jsi v mém světě. Nemáš tu žádnou moc, lidský červe. S tvou smrtí padne i ta celá vaše směšná říše!" Mor'lak přistoupil před Císaře Narosse.
Naross zavřel oči a provolal, „Já jsem světlo v nekonečné temnotě. Žádné řetězy mě nespoutají! Žádný smrtelník, ani nesmrtelný se nemůže rovnat mé moci!" Naross pomalu vstával, jeho řetězy se napínaly k prasknutí. „Žádná moc mi nezabrání ve sloužení Říši! Já jsem strach! Já jsem smrt! Můj meč přinese spravedlnost na nepřátele Říše!" Narossova pouta praskala, jeho meč se rozzářil rudou aurou. „Já jsem štít lidstva. Žádná zbraň mě nemůže zabít! Já jsem nesmrtelný! Já jsem věčný!" Pouta se roztříštila. „Já jsem Císař!" Naross otevřel oči, uchopil svůj meč a bodl nakloněného Mor'laka do hlavy.
Mor'lak se změnil v temný oblak a zmizel. Císař Naross padl k zemi. Bariéry, které držely skupinu zmizely také.
„Můj pane!" Ador se vrhl k Narossovi.
„V pořádku, Adore..." Naross vstal.
„Co budeme dělat teď?" otázal se Erik.
„Obávám se, že já už toho moc nezmůžu. Můj čas nadešel," Císař Naross upřeně pohlédl na Cadena. „Jsi připraven?" otázal se.
„Já... Ano, jsem," odvětil Caden, tasící svůj meč. Všichni ostatní vrhali nechápavé pohledy na Cadena i Císaře Narosse.
Naross přistoupil k Adorovi. „Adore... Ach, nečekal jsem, že to skončí tak brzy," na chvíli se zarazil. „Volím si tě jako svého právoplatného nástupce. Vezmi si tento prsten a ukaž ho velegenerálovi," pokračoval.
„Cože? Co to má znamenat?" zděsil se Ador.
„Po Mor'lakově smrti, jsem teď největším nebezpečím pro Říši já sám. Část Mor'laka... uvízla v mé duši. Už nikdy nesmím vkročit zpátky na Alcritu. Musím zemřít," odhodlaně prohlásil Císař Naross.
„Proč já? Proč ne…?" tázal se Ador.
„Má dcera? Denia by zničila vše, co jsem vybudoval v rámci dní, ne-li momentů. Její pýcha ji zaslepuje, nikdy nebude schopna položit zájmy Říše před své vlastní," vysvětlovat Naross. „Takže takhle to skončí..." povzdechl si.
„Ale, pane. Přeci musí být i jiná cesta!" provolal Leran.
„Možná... Ale na to nemáme čas. Cadene, nyní splním svůj slib. Bojoval jsi udatně, Říše ti tvé služby nikdy nezapomene," řekl Císař Naross a tasil svůj meč. „Ještě poslední věc. Adore, musíš přenechat tažení do Zakázaného Území velegenerálu Dorniovi. Nesmíš přijít do kontaktu s tím jejich temným artefaktem, dopadl bys podobně, nebo i hůř než já. Řekni mu, že čas nadešel. On už to pochopí," vysvětloval Císař Naross.
„Bylo mi ctí s Vámi sloužit, pánové," prohlásil Caden.
Erik, Ador a Leran hrdě pozvedli hlavy.
„Dobrá, můžeme? Na tři. Jedna, dvě... Tři!" křikl Císař Naross a s Cadenem se navzájem bodnuli do srdcí. Bílá záře s příměsí fialových a rudých paprsků oslepila skupinu.
Náhle byli všichni zpět u Zdi Smutku, uprostřed chaosu, který způsobila nepřítomnost jak vůdce démonů, tak i armád Říše. Démoni se z okolí začali stahovat za Zeď Smutku, zanedlouho poté je následovali i Temní. Zeď Smutku byla znovu v rukou Říše.
„Co se to stalo? Kde je Císař Naross?" přispěchal velegenerál Dornius.
„Myslím, že bychom si o tom měli promluvit v soukromí," navrhl Ador.
Skupina se sešla s velegenerálem v provizorním táboře severozápadně od Zdi Smutku.
„Řeknete mi tedy, co se stalo?" naléhal Dornius.
„Čas nadešel," prohlásil Ador, a ukázal Narossův prsten.
„Cože...? To je moc brzy, jak mohl...?" zděsil se Dornius.
„Stejně nečekané to bylo i pro nás. Císař Naross se spolu s Cadenem obětovali pro Říši, zabili Mor'laka. Císař si poté zvolil Adora jako svého nástupce," vysvětloval Erik.
„Ano, já vím. Ale doufal jsem, že ho zničí až v hlavním městě Temných..." odvětil Dornius.
„Vy jste to věděl? Kdo z vás to ještě věděl?!" zvolal Ador.
„Nikdo z nich, můj... pane. Tohle vím jen já, Císař Naross a jeho osobní stráž. Možná to ví generál Milael, ale tím si nejsem jist," řekl Dornius.
„Takže teď jsi Císař ty?" podivil se Leran.
Konečně do stanu dorazil i Holf s Tornem.
„Ano, Ador Deraen je novým Císařem Říše," prohlásil velegenerál Dornius.
„Cože je?" tázal se Holf.
„Na tohle teď vážně není čas. Armáda Říše potřebuje Vaše rozkazy, pane. Nejdříve bychom to však měli všem oznámit," navrhl velegenerál Dornius.
„A co jim mám říct?" zděsil se Ador.
„Nejlepší bude říct pravdu, pane," odvětil Dornius.
„Ano, ačkoliv se to bude většině zdát neuvěřitelné, předejdeme tím potenciálním budoucím problémům," dodal Erik.
„Jakým budoucím problémům?" tázal se Ador.
„Někdo by si mohl myslet, že jste... Císaře Narosse zabili..." řekl Dornius.
„Spíš jsem myslel vyhnout se osočení ze lhaní. Přeci si nemyslíte, že bychom byli schopni..." namítl Erik.
„Já nikoliv, ale někdo by si to myslet mohl. Dost už o tom! Ador je Císařem, teď musí vládnout," zakončil Dornius.
„Ještě, než to oznámíš v Císařském Městě, myslím že by bylo vhodné to sdělit vojákům u Zdi Smutku, sám to totiž zcela nechápu," navrhl Holf.
„Dobrý nápad. Čím dříve to bude, tím lépe," souhlasil Dornius.
Ador vyšel na Zeď Smutku a sdělil armádě, co se stalo. Reakce vojáků byly smíšené, většina byla zmatená. Po ujištění velegenerála Dornia, že vše je pravda, však většina armády přijala nového Císaře s jásotem.
Ador přenechal další postup na velegenerálovi, on sám se skupinou vyrazil do Císařského Města, kde svolal radu zástupců šlechty a církve Svatých.
Zprvu tomu nikdo nechtěl uvěřit. Po chvíli dohadování však došli k závěru, že Císař Naross by svůj prsten nevydal jinak než dobrovolně. Shodli se, že Adorova skupina by Narosse a Cadena nemohla porazit. Ještě v onen den bylo po Císařském Městě rozhlášeno, že na schodech Císařského paláce bude příští den korunován nový Císař. Byla také oznámená hrdinná smrt Císaře Narosse při poražení Mor'laka.
„Takže teď ti to tu všechno patří..." zasmál se Erik, rozhlížející se v trůnním sále Císařského Paláce.
„Je to všechno moc rychle... Tento palác patří Říši, nikoliv mně," povzdechl Ador.
„A v tom je rozdíl?" podivil se Erik.
„Ano, to je. Já... Musím si odpočinout, srovnat si to všechno v hlavě..." řekl Ador znaveně.
„Chápu. Zítra bude náročný den. Nechám tě o samotě, připojím se ke zbytku naší skupiny," pokývl Erik.
„Díky, že jsi se mnou, Eriku," pousmál se Ador.
„To je přeci samozřejmost, můj Císaři," Erik žertovně zasalutoval a odešel z místnosti.
Další den ráno se Ador, Erikova skupina a vysocí představitelé Říše shromáždili na schodech před Císařským Palácem, kde se již hromadil dav zvědavých civilistů.
„Obyvatelé Říše! Je mou smutnou povinností Vám ještě jednou oznámit hrdinnou smrt našeho předchozího Císaře Narosse. Padl, aby nás ochránil před démonickými zrůdami. Nesmíme však ztrácet naději! Císař Naross si totiž před svým skonem zvolil nástupce. Nyní předstup, Adore Deraene, nástupce Narosse Moranora," provolával arcibiskup Církve Svatých.
Ador předstoupil čelem k davu pod schody. „Všichni zde souhlasíme s korunovací Adora Deraena Císařem Říše. Nechť je Tvá vláda pevná a spravedlivá," arcibiskup položil korunu na Adorovu hlavu.
„Já jsem světlo v nekonečné temnotě. Žádný smrtelník, ani nesmrtelný se nemůže rovnat mé moci! Nic na světě mi nezabrání ve sloužení Říši! Já jsem strach! Já jsem smrt! Můj meč přinese spravedlnost na nepřátele Říše! Já jsem štít lidstva. Žádná zbraň mě nemůže zabít! Já jsem nesmrtelný! Já jsem věčný! Já jsem Císař!" zvolal Ador. „Toto jsou poslední slova Císaře Narosse. Nechť se naplní, a každý budoucí Císař je zvolá též na počest zakladatele naší Říše!" dodal.
Chvíli ticha prolomil Holf výkřikem: „Ať žije nový Císař!"
Všichni okolo zvolání zopakovali. Ador však neměl čas na oslavování, chvíli po oficiálním jmenování zmizel v útrobách Císařského Paláce. V taktickém sále se Ador sešel s velegenerálem Dornem a generálem Gormem.
„Eriku... Chceš se přidat k poradě?" otázal se Ador.
„Nechci překážet. Jen teď úplně nevím, co má naše skupina dělat, jsme dál průzkumníci nebo snad císařská stráž?" pousmál se Erik.
„To zatím nevím. Popravdě řečeno, nevím nic, proto máme poradu, můžeš se přidat, jako můj poradce," navrhl Ador.
Erik souhlasně pokynul hlavou. Velegenerál Dornius začal vysvětlovat situaci za pomocí mapy na stole. „Naši průzkumníci objevili nějaké město na severovýchodě. Doteď jsme o něm neměli žádné záznamy, je obydlené, převážně elfy. Nejspíš se tam stáhli z Ašnatonského lesa."
„Takže to město se tam prostě zjevilo? Co tam bylo předtím?" tázal se Ador.
„Nic. Prázdné pláně, oficiálně patřící elfům. Pro nás to bylo nevýhodné teritorium, ale aspoň už víme, proč o něj elfové tak stáli," vysvětloval Dornius.
„Takže máme nepřátelské město na severovýchodě a hrozbu Temných na jihovýchodě. Jak to vypadá u Zdi Smutku?" dal se tázal Ador.
„Zatím je tam klid. Temní se ztratili v Zakázaném Území. Naše armáda je připravena tam vpadnout a zničit to, co z nich zbylo," navrhl Dornius.
„Neměli bychom podcenit zbylé elfy. Určitě už plánují pomstu," řekl Gorm.
„Elfové jsou už minulostí. Můžou si něco zkusit, ale víc než nějaké přepadení obchodní karavany se jim stejně nepovede," oponoval Dornius.
„I kdyby se jim podařilo okrást, nebo snad dokonce zabít jediného obyvatele Říše, bude to naše vina. Dornius musí vést hlavní armádu do Zakázaného Území, jsou oslabeni, ale nikdo pořádně neví jak velké Zakázané Území je, či kolik je v něm Temných. Generál Gorm si může vzít pár legií a dát pozor na to elfské město," rozhodl Ador.
„Na Váš rozkaz ty elfy dorazím!" zvolal Gorm.
„Nebudeme dělat žádné zbrklé akce. Budeš držet linii, než se zjistí, kolik ti elfové mají vojáků, poté podnikneme další kroky. Velegenerál Dornius zatím pozvolna povede jádro naší armády do Zakázaného Území," rozkázal Ador.
„A co já a skupina?" tázal se Erik.
„Nevím... i když, vlastně bychom mohli využít naší zvláštní skupiny. Možná to bude znamenat i něco víc... Torn bude doprovázet generála Gorma a dohlížet na dělostřelectvo, které s ním pošleme. Bude to ideální příležitost vyzkoušet naší novou technologii. Holf je námořník, do Zakázaného Území půjdeme po souši i vodě. Zároveň s pozemní armádou pošleme loďstvo s Holfem, Leran bude u pozemní armády. Všichni budou fungovat jako poradci a moje oči a uši na frontách," vysvětloval Ador.
„A já?" otázal se Erik.
„No, ty můžeš být můj osobní rádce a strážce, Eriku. Budu po svém boku potřebovat někoho, koho dobře znám," odvětil Ador s úsměvem.
„Jak si přejete, můj Císaři," pokynul Erik.
„Dobrá, všichni víme, co máme dělat. Tak do práce! Říše se sama neubrání," zvolal Ador.
Gorm s Dornem zasalutovali a odešli.
„Tak to bychom měli. Musím se teď naučit spoustu věcí. Vztahy s těmi, s kterými nejsme ve válce, bližší informace o armádě..." vysvětloval Ador.
„Jasně, to chápu. Já zkusím najít nějaký nocleh," pousmál se Erik a odešel z Císařského Paláce.
Dav se již rozpustil a pomalu se začínalo stmívat.
„Tolik duší... Jsou tu... Vrány, pozor, Eriku," promluvil Erikovi v hlavě Samir, když Erik procházel ulicemi před Císařským Palácem. Před ním se z šera postranní uličky vynořil už tak známý velitel Vran. Erik byl během chvíle obklíčen dalšími Vránami.
„Ach, Eriku! Jaké štěstí... zrovna jsme si s tebou chtěli promluvit," prohlásil velitel Vran.
ns 15.158.61.8da2
