„Zatracená práce! Holfe! Jsi si vážně jistý, že jsme se někde neotočili?" křičel Leran.
„Jak bychom se asi mohli otočit?" zvolal Holf.
„Už mě to tu začíná štvát. Jak můžeš vědět, že se každou noc neotočíme a neplujeme tak stále dokola?" stěžoval si Leran.
„Lerane, drž už konečně..." nedořekl Ador, když se ozvalo, „Země! Země na obzoru!"
„Konečně pevnina! Ale už se stmívá, nepočkáme s vyloděním do rána?" otázal se Erik.
„Další noc v jednom podpalubí s Leranem už nepřežiju. Navíc musíme postupovat rychle, každou chvílí riskujeme odhalení. Naložte vše potřebné do člunů!" rozkázal Goran. Skupina naložila zásoby a zbraně do tří člunů, a spustila je na vodu.
„Pane Kirene, zničte kormidlo!" zvolal Goran.
„Cože to?" zděsil se Holf.
„Naše technologie nesmí padnout do nepřátelských rukou! Musíme zničit vše, co by se dalo z lodi zachránit, a potopit ji," vysvětloval Goran.
„A jak se dostaneme zpátky?" zděsil se Leran.
„Na lodi Temných. Naši loď tu nemůžeme jen tak nechat. Pokud nás Temní odhalí, ohrozí to celou plánovanou invazi. A my budeme popraveni," vysvětloval Goran.
„Pokud se invaze dožijeme," dodal Ador.
„Přesně tak. Dost už řečí! Vlezte do člunů! Ten třetí je pro mě a Kirena, my potopíme loď, zatím se vydejte ke břehu," rozkázal Goran.
Skupina se rozdělila a vlezla do člunů. Do prvního vlezl Leran s Tornem, a do druhého Ador, Caden a Erik, a vypluli ke břehu.
„Proč s námi vůbec spolupracuješ? Máš tady nějakou vlastní supertajnou misi?" tázal se Ador Cadena.
„Spolupracuji, protože chci. Nemusíš mít strach, že bych ohrozil výpravu," odvětil Caden.
„Stejně bych tě raději viděl v poutech, i když by to u tebe bylo k ničemu," zamumlal Ador.
„To jsi vážně byl osmdesát let v té kobce?" tázal se Erik.
„Téměř osmdesát, ano," odvětil Caden.
„Divím se, že jsi to nevzdal," zasmál se Erik.
„Umřít pro mě není tak jednoduché..." posmutněl Caden.
„Hmm... Obávám se, že brzy už také pochopím, co tvá slova znamenají," řekl Erik.
„Má dohodu..."
„Cože?" zvolal Erik.
„Co? Nic jsem neříkal..." odvětil Ador.
„Aha, promiň," omluvil se Erik.
„To jsem zas já... Samir. Caden má dohodu s Imperátorem, proto je s vámi. Až tu dohodu dodrží, pravděpodobně vás zabije..." znovu se ozýval hlas v Erikově mysli.
„Nemyslím si, že nás Caden zradí," řekl Erik.
„Hah... Díky za důvěru. První vlídné slovo..." zasmál se Caden.
„Nikdy nedůvěřuj nepříteli. Už chápu proč je taková blbost v kodexu. Přesně kvůli tak naivním lidem, jako jsi ty!" rozhněval se Ador.
„Caden už ale není nepřítel. Je to náš průvodce, sám Imperátor to řekl," oponoval Erik.
„Bah... Když myslíš..." zvolal Ador.
„Hmm... Musím souhlasit s tím namyšlencem. I když jsem v tvých očích zrádce, nedůvěřoval bych někomu, kdo vedl armádu Temných proti Starému Impériu," promluvil Samir.
„Cože...?" zamumlal pro sebe Erik.
„Hahaha... Ty vážně nevíš, kdo je Caden Snead, že? Měl by ses víc zajímat o historii, hochu!" zasmál se Samir.
„Zastavte na chvíli! Počkáme na velitele," zvolal Ador, když už byli kousek od břehu.
Po chvíli k nim dorazil Goran s Holfem. Všichni se vylodili na pláži.
„Seberte, co můžete, proděravte čluny a pošlete je do oceánu. Já, Ador a Erik se porozhlédneme po okolí," rozkázal Goran, a vydali se po strmém svahu podél pobřeží na vyvýšeninu.
„Po tolika letech se krajina stále brání…" Ador odhrnul vrstvu šedého prachu a odhalil pár stébel zšedlé trávy.
„Musíme to tu získat zpět," prohlásil Erik.
„A taky získáme, Eriku," odvětil Goran, vyšel na rovinu a ztuhl.
„Buď zdráv, člověče!" zvolal muž z blížící se skupiny Temných.
„Jsme odhaleni! Do zbraně!" křikl Goran, tasil meč, a vrhl se proti skupině zmatených Temných. Ador s Erikem ho následovali. Obě skupiny se pustily do boje.
Erik bojoval s trojicí Temných, jednoho zabil, ale zbylí dva ho odtlačili a shodili z útesu. Goran se poté musel bránit skupině pěti Temných. Ador mu po poražení dvojice, která se ho také snažila svrhnout ze srázu, přispěchal na pomoc.
„Nikdo nesmí přežít!" vykřikl Goran po probodnutí posledního Temného.
„Uff... To bylo..." nestihl dovětit Ador, když ho Erik, kterému se podařilo vyšplhat zpět nahoru, přerušil výkřikem, „Adore za tebou!"
Ador se otočil, kus od něj stál Temný, připravující se hodit jakési kopí. Hodil, ale v ten moment ho Goran odstrčil na zem, a kopí prorazilo jeho hruď. Erik se hned poté rozeběhl za utíkajícím Temným, a vrhl po něm svůj meč, který ho zasáhl přímo do hlavy. Goran padl na zem.
„U všech Svatých! Veliteli! Proč jste to udělal?" Ador Gorana položil na své nohy.
Erik k nim přispěchal a poklekl ke Goranovi.
„Eriku!" Goran Erika chytil za ruku. „Jsi vůdce výpravy..." prohlásil.
„Já? Ale Ador..." namítal Erik.
„Vůdce se musí obětovat pro skupinu. Ador... Nesmí..." odvětil Goran.
„Zatraceně! To kopí je celokovové, nejde odlomit hrot!" stěžoval si Ador, snažící se vyjmout hrot kopí se zvláštním zakroucením, trčící z Goranových zad.
Goran uchopil Erikův meč a řízl ho do dlaně.
„Au! Co to...?" zvolal Erik.
„Nenech mě umřít jako nějakou zapíchnutou rybu. Vem si mou duši... A pak hoďte všechna těla, včetně mého do oceánu," Goran vrazil Erikovy do ruky meč a nastavil krk.
„Ale..." namítal Erik.
„Udělej to, Eriku... Už ho nezachráníme..." řekl Ador.
„Ach, Svatí odpusťte..." Erik podřízl Goranovo hrdlo a přiložil na něj svou raněnou ruku. Po chvíli se oklepal a povstal.
„Jsi v pořádku?" otázal se Ador.
„Ano, snad ano... Musíme to říct ostatním," odvětil Erik.
„Už to všechno... U všech Svatých, co to?!" přiběhl k nim Holf se zbytkem skupiny.
„Vy jste zabili velitele?!" křikl Leran.
„Jak tě to vůbec mohlo napadnout, ty idiote?! Byli jsme napadeni Temnými. Erik je nový vůdce skupiny," prohlásil Ador.
„Proč Erik?" tázal se Holf.
„Protože to řekl Goran, předtím než umřel," rázně odvětil Ador.
„Hmm... Tak dobrá, veliteli. Jaké jsou rozkazy?" zasmál se Caden.
„Vezměte na sebe zbroje těch Temných, a hoďte těla do oceánu," rozkázal Erik.
„I Goranovo?" žertovně se otázal Holf.
„Ano, i to," odvětil Erik s vážností.
„Proč máme nosit jejich zbroj?" tázal se Leran.
„A nechceš rovnou naběhnout do jejich hlavního města s vlajkou Impéria? Tohle není běžná vojenská akce, tady jsme celý oceán daleko od našich spojenců. Jsme na nepřátelském území," vysvětloval Ador.
„Proč tě sem vůbec pustili?" zasmál se Holf.
„Jsem nejlepší lukostřelec v Impériu!" prohlásil Leran.
„Na co máme lukostřelce, když máme Torna?" otázal se Holf.
„A co umí, že je lepší než já?" zasmál se Leran.
„Sklapněte už, a pusťte se do práce! Musíme odsud co nejdřív zmizet," zvolal Ador.
Skupina ukryla mrtvé, převlékla se, a vydala se do vnitrozemí.
„Co bude teď?" tázal se Holf.
„Najdeme nějaké město a pokusíme se nenápadně zjistit nějaké základní informace," odvětil Erik.
„Aha, takže se civilistů budeme vyptávat na počty vojáků?" zasmál se Leran.
„Pokud nemáš lepší nápad, tak ano," zamračil se Erik.
„Co to náhlé zvážnění, Eriku?" otázal se Caden.
„Svou hlavou teď zodpovídám za životy vás všech, a za úspěšnost výpravy. Musím být vážný," odvětil Erik.
Po chvíli došli k malé vesnici.
„Tady nejspíš nic vědět nebudou... Ale..." řekl Erik, když procházeli ulicí, a cestu jim zkřížila malá holčička. Vypadala překvapivě lidsky.
„Mám teď halucinace, nebo...?" zděsil se Erik.
„Jestli ano, tak my všichni také..." podotkl Ador.
„Proč nosíš brnění Vyvolených?" zasmála se dívka.
„Ehm... Jen jsem si to chtěl zkusit..." odvětil Erik.
Dívka se smíchem odběhla pryč.
„Skvěle... Poznalo nás i dítě, myslím, že bychom se přeci jen měli vrátit," řekl Holf.
„Co teď? Jakých sakra vyvolených?" zděsil se Leran.
„Vyvolení jsou vysoce postavení Temní, myslím..." odvětil Caden.
„To brnění je téměř k nerozeznání od ostatních..." zamumlal Erik.
„Takže jsme vlastně zabili nějakého jejich šlechtice a jeho družinu?" otázal se Ador.
„Pravděpodobně," odvětil Caden.
„Ehm... Došlo někomu, že to bylo lidské dítě?" tázal se Leran.
„Vlastně jsme je nikdy neviděli... Třeba vždy byli..." nedořekl Holf.
„Ale já ano. Tohle nebyla Temná. Je to člověk," řekl Caden.
„Co tady dělají lidé?" zmateně se tázal Erik.
„Třeba jsou to otroci," navrhl Ador.
„Nevypadá to tak..." Caden pohlédl na přibíhající skupinu ozbrojených lidských mužů.
„Co to tady vyvádíte? Kde jste vzali ty zbroje?!" křičeli blížící se muži.
„Co teď uděláme?" otázal se Holf.
„Musíme je zabít," zašeptal Leran.
„Cože?" zděsil se Erik.
„Má pravdu. Jestli vás odhalí je konec. Musí zemřít," v Erikově mysli se ozval Goran.
„Znovu musím souhlasit. Obávám se, že pokud je nezabijete, zabíjí oni vás," přidal se Samir.
„Co to? Kdo to řekl?" zděsil se Goran.
„No... Našli jsme je!" odvětil mužům Erik.
„Tak našli... Takže ukradli! Za to vás předvedeme k našemu dohlížiteli!" zvolal muž.
„A to má být jako co?" zasmál se Holf.
„No dobrá, když jinak nedáte..." pokývl Erik.
„Cože?" křikl Leran.
„Seberte jim zbraně!" zvolal jeden z mužů.
Erik souhlasně kývl hlavou na svou skupinu.
„Doufám, že víš, co děláš..." Holf odevzdal svůj meč.
Muži je poté odvedli do malého chrámu. Na konci sálu byl tmavý trůn, na kterém seděla postava v kápi.
„Můj pane, tihle lidé ukradli brnění vyvolených," prohlásil muž a poklonil se.
„Oni nejsou otroci. Slouží jim dobrovolně. Hah... Zajímalo by mě, co s nimi naši udělají, až tohle zjistí," zasmál se Leran.
„Vy lidé si ničeho nevážíte. Kde jste ty zbroje vzali?" muž v kápi vstal, a kráčel ke skupině.
„Našli jsme to," zvolal Holf.
„Pokud jste to našli, tak jste to měli vrátit!" odvětil muž v kápi.
„No... To jsme také měli v plánu, pane," zasmál se Ador.
„Je tu snad něco k smíchu?" tázal se muž v kápi.
„Ale vůbec ne," usmál se Caden.
„Ty... Kdo jsi?" muž v kápi přistoupil ke Cadenovi.
„Nejsem nikdo. Jsem jen stín doprovázející tuto skupinu," odvětil Caden.
„Velmi vtipné. Ty bys měl té skupině velet, cítím z tebe sílu. Odkud jsi?" prohlásil muž v kápi.
„Poslední z rodu Sneadů, žili jsme poblíž Zdi Smutku," pousmál se Caden.
Muž v kápi se otočil a kráčel zpět k trůnu. „Zvláštní... Můj děda mi o někom takovém vyprávěl..." muž v kápi se otočil a zvolal, „Stráže!", ale skupina využila chvíli jeho nepozornosti, stráže pobila a vzala si jejich zbraně.
„Kdo v Mor'lakově jménu jste?!" zděsil se muž v kápi.
„Ach, odpusť naši troufalost. Přinášíme smrt vaší rasy. Jsme takový předvoj," odvětil mu znuděně Ador.
„Ach, jste jedni z těch ubohých stoupenců Svatých! Jakže si říkáte? Strážci světla? Jste jen červi, nemáte žádnou moc. Mou smrtí si podepíšete rozsudek smrti. A ty! Jsi vyvolený! To jsi s touhle lůzou?" znovu se muž v kápi tázal Cadena.
„Nah... Prostě nám řekni jak silná je armáda, která chrání Císařské Město a okolí, pak tě zabijeme rychle," prohlásil Holf.
„To má být nějaký vtip? Co je Císařské Město?" otázal se muž v kápi.
„Tohle nemá smysl, prostě ho zabijeme!" navrhl Leran.
„Do toho! Doufám, že se vám doživotní pobyt v zemi démonů bude líbit, ubožáci!" zvolal muž v kápi.
„Přestaň žvanit nesmysly a řekni nám něco o vaší armádě!" křikl Ador, a chytil muže za krk.
„Máme tu tisíce vojáků, nemáte žádnou šanci..." odvětil muž v kápi.
„Hmm... To není tak zlé. Čekal jsem mnohem víc," pousmál se Ador, a pustil muže v kápi. „Kolik lidí žije v téhle vesnici?" tázal se dál.
„Asi třicet... Tohle je malá vesnice," odvětil muž v kápi.
„Hlavně, že mají svého dohlížitele!" zasmál se Holf.
„Doufám, že víš, co musíme udělat," Ador pohlédl na Erika.
Erik povzdechl, a probodl klečícího muže v kápi.
„Tohle jsem úplně nemyslel... Ale budiž," odvětil Ador.
„A cos myslel?" otázal se Erik.
„Všichni v téhle vesnici už o nás vědí..." řekl Leran.
„Co...? Ne, to přeci nemůže..." namítal Erik.
„Musíme, Eriku," odvětil Holf.
„Zabíjet ženy a děti je proti kodexu! Co na to řeknou, až se vrátíme?!" křičel Erik.
„Jestli se o nás dozví i mimo tuhle vesnici, tak si dokážu představit, co o nás budou naši říkat, po naší smrti," prohlásil Leran.
„Co... Adore? Torne, i ty?" zděsil se Erik, Torn jen souhlasně kývl hlavou.
„Nikdo se o tom nemusí dozvědět, Eriku. Bude to naše tajemství," pousmál se Holf, a vyšel z chrámu. Skupina se k němu po chvíli přidala.
„Naše zbraně odnesli do budovy na kraji vesnice," oznámil jim Holf.
„Jak to víš?" tázal se Erik.
„On mi to řekl,“ Holf poukázal na podříznutého muže, ležícího u dveří.
„Tak jdeme!" zavelel Ador a vyšli k budově. Zabili dva strážníky a vzali si zpět zbraně.
„Nemusíš se toho účastnit... veliteli. Klidně to můžeš nechat na pěšácích," Holf oznámil Erikovi.
„Já nesu zodpovědnost za činy skupiny... Tak už pojďme, ať to máme za sebou," pokynul Erik, a vyšel ven.
Skupina systematicky chodila od domu k domu a zabíjela všechny jejich obyvatele. Erik se neodvážil vstoupit do žádného z domů, stál venku na cestě. Už nějakou dobu se stmívalo. Na cestě se zjevila holčička, ta stejná, která je prvně spatřila.
„Veliteli?" zvolal Leran, sledující oba stojící naproti sobě.
„Tohle není správné... Tohle..." namítal Erik.
„V pořádku, nechť alespoň duše jednoho z nás nebude zatracena," přistoupil k němu Caden.
Poté odvedl dívku o kus dál, a podřízl ji. Skutek byl dokonán, a skupina se pod rouškou noci vydala dál na západ.
„Co když se do té vesnice někdo vrátí?" tázal se Leran.
„Nic. Nic se nedozví, nebude mít ani komu to nahlásit," odvětil Holf.
„Ty už jsi tohle někdy dělal, že, Holfe?" zamračil se Erik.
„Ty jsi asi nikdy nesložil v armádě, co?" podivil se Holf. „S tímhle nejspíš naši i předpokládali. Podívejte se na nás. Lukostřelec, zbraňový expert, mocný mág, námořník, člen Vran, a co jsi vůbec ty, Eriku?" otázal se.
„Člen městské stráže..." odvětil Erik.
„Tohle není průzkumná skupina, spíš se podobáme popravčí četě. Podle mě jsme je měli vyděsit, tahle celá věc s průzkumem se mi vůbec nezdá," prohlásil Leran.
„Na tom možná něco bude. Jsme skupina schopná dobýt pevnost," přidal se Ador.
„Ani ty s tím nemáš problém, Adore?" tázal se Erik.
„Hahaa... Vážně se ptáš člena Vran, jestli má problém se zabíjením lidí?" zasmál se Holf.
„Děláme to, co je nutné, a dost už o tom. Ten dohlížitel mluvil o něčem jako odboj. Strážci světla... Co to má být?" otázal se Ador.
„Nemám tušení, možná nějaké odvětví Církve Svatých," řekl Holf.
„Tohle nemá cenu, je tma, vůbec nevíme, kam jdeme, utáboříme se," rozkázal Erik, a skupina si našla místo mezi stromy kousek od cesty. Utábořila se, a všichni, až na Torna, který držel první hlídku, se uložili ke spánku443Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡOQaS4PFW9v
