Mezitím v císařském paláci v Capitolu...
„Můj pane... Přináším znepokojující zprávy! Naše pobřežní hlídky hlásí náhlý vzestup hladiny oceánu, jako kdyby..." do trůnního sálu vběhl voják.
„Se ostrov potápěl..." dovětil Imperátor Naross.
„Ano, můj pane..."
„Tak proto ty ruiny..." zamumlal Imperátor Naross.
„Pane...?"
„Okamžitě zahajte plán invaze!" rozkázal Imperátor Naross.
„Ale vždyť nemáme zprávu od výpravy..." namítal voják.
„Tak překvapíme i je. Nemohu riskovat zničení všeho, co jsem vybudoval! Pošlete posla do každého města, každé vesnice, ať si všichni zabalí jídlo a to nejnutnější, a vydají se do přístavu Capitolu. Všechny lodě pošlete sem. Štěstí, že plány invaze už jsou hotovy. Svolejte generály!" zvolal Imperátor Naross.
„Ehm... Eriku... Eriku!"
„Co?! Co j... A sakra..." Erik se probral v ocelové kleci na kolech, jedoucí po cestě za koňským spřežením. „Co se stalo?!" zvolal.
„V noci nás přepadli, bylo jich moc... Já... Omlouvám se..." posmutněl Torn.
„Kde je Caden?" tázal se Erik.
„Ten zrovna šel pro dříví na oheň," odvětil Torn.
„Ten parchant! Určitě nás zradil. Proč jsi ho nechal jít samotného!?" křičel Leran.
„Uklidni se, Lerane. Caden nemá důvod nás zradit," namítal Erik.
„Takže nás do téhle klece zavřeli jen tak. Je to nějaká veřejná doprava, co?" zasmál se Ador.
„Někdo nás asi viděl v té vesnici a kontaktoval nejbližší hlídku. Vždyť jsme ani neprozkoumali okolí! Ach, u všech Svatých..." stěžoval si Erik.
„Takže nám někdo utekl, tak to je asi po nás, co?" zasmál se Holf.
„Bez Cadena ano, pokud tedy někdo z vás neumí ohnout mříže silou mysli," odvětil Ador.
„Tohle nevyšlo, ale neměj strach. Tvá síla by se už měla konečně probouzet," promluvil Samir.
„Síla...?" zašeptal Erik.
„Zanedlouho už nebudou schopni tě popravit."
„Nemám tušení, co tohle znamená, ale hlavní kdo nesmí umřít, je Ador," promluvil Goran.
„Proč zrovna Ador?" tázal se Samir.
„Ach... Byl jsem pověřen jeho ochranou. Nevím proč, ale byl to jeden z mých osobních úkolů jakožto člena výpravy. A kdo ty vůbec jsi?" podivil se Goran.
„To není důležité, důležité je, abychom přežili a splnili úkol!" odsekl Samir.
„Co budeme dělat?" zvolal Leran.
„Nic. Dovezou nás do města, a tam budeme popraveni. Bez Cadena nic nezmůžeme," prohlásil Holf.
„Co to s tebou je, Holfe?" pošťouchl ho Ador.
„Máš pravdu, musím se vzchopit. Výprava nesmí být neúspěšná," oklepal se Holf.
Skupina byla dovezena před velkou budovu ve městě. Temní je spoutali a odvedli dovnitř.
„Tohle nevypadá jako popraviště," prohlásil Ador.
Vstoupili do podlouhlého sálu, na konci jehož byl řečnický pult a za ním stál Temný v podivné fialovo bílé róbě. Po obou stranách uličky, kterou skupina procházela, byly lavice, na kterých seděli lidé i Temní, sál byl téměř plný.
„Vaše jména?" otázal se muž v róbě.
„Do toho ti nic není!" křikl Holf.
„Ach, kdy už vy lidé konečně pochopíte, že ta arogance vás jednou zničí?" odvětil muž v róbě. „Jste obviněni z napadení a bezcitného vyvraždění vesnice Hadar a vraždy jejího dohlížitele Haidena Bana z rodu Wradorů," pokračoval. Celý sál povzdechl zděšením.
„Vážně? A kdo vám to řekl?" zvolal Ador.
„Přiveďte svědka!" rozkázal muž v róbě. Vojáci přivedli muže. „Řekněte nám, co jste viděl," řekl muž v róbě.
„Já..." Muž nestihl nic říct, Leran, který u něj stál nejblíž, loktem udeřil vojáka mezi nimi, a začal muže škrtit pouty. Vojáci se na něj okamžitě vrhli a začali ho bít do hrudi. Leran však i přesto muže uškrtil.
„Tak tohle bych do něj neřekl," zasmál se Holf.
Vojákům se konečně podařilo Lerana odtrhnout.
„Vypadá to, že už nebude schopný něco říct. Škoda!" zasmál se Ador.
„Za tohle budete viset!" zvolal muž v róbě.
„To já jsem mu to rozkázal. Nesu za to zodpovědnost, stejně jako za celou tuto skupinu!" prohlásil Erik.
„Hahahaa... Co? Vy to myslíte vážně? Myslíte si, že tohle zabere? Že vy zaplatíte za hříchy všech ostatních? Takhle spravedlnost nefunguje!" křičel muž v róbě.
„Tak co tedy bude? Nemáte žádné důkazy!" volal Holf.
„Tak a dost! Všichni budete popraveni za hromadnou vraždu a za maření vyšetřování! Odveďte je!" křikl muž v róbě.
„Počkat! Můžeme si alespoň vybrat styl popravy?" zvolal Erik.
„Dobrá tedy..." souhlasil muž v róbě.
„Upálení."
„Cože?" zděsila se skupina.
„Oheň smyje naše hříchy a Svatí poté upálí vás! Vy otrokářské zrůdy!" křičel Erik, když vojáci odváděli skupinu na náměstí.
„Co to děláš, Eriku? Upálení?" šeptal Ador.
„Takhle budeme mít víc času na promýšlení plánu útěku," odvětil Erik.
„A už nějaký máš?" otázal se Ador.
Vojáci sestavili hranici překvapivě rychle.
„Ehmm... Eriku? Plán...?" Vojáci začali odvádět Lerana na hranici. Chystali se ho uvázat ke sloupu, ale těsně předtím z křičícího davu vystoupil muž v bílém plášti a bílou holí v ruce. „Služebníci Svatých vyslyšeli vaše volání!" zvolal muž s holí, a bílé světlo téměř oslepilo celou skupinu. Když Erik otevřel oči, všichni vojáci Temných se svíjeli v bolestech na zemi.
„Eriku!" zvolal na něj Ador a hodil mu meč.
Poté všechny Temné na zemi ubodali.
„Pojďte se mnou," křikl muž s holí.
Po Erikově pokynutí se skupina vydala za ním. Muž je zavedl k tajnému vchodu do podzemních chodeb. Všichni vešli dovnitř.
„Děkujeme vám. Smím se zeptat, kdo jste?" otázal se Erik.
„Čekal jsem, že budete vědět, kdo jsem. Jsme přeci na stejné straně. Jsem člen řádu světla," odvětil muž.
„Řád světla? Co to je?" zamumlal Leran.
„Nemám ponětí..." zašeptal Erik.
„Vy nevíte? Odkud vůbec jste, že neznáte náš řád?" zasmál se muž.
„Je snad nějak významný?" tázal se Ador.
„Haha... Řád světla je jediný zbylý organizovaný odpor proti nadvládě Temných. Vážně jste o nás neslyšeli?" zklamaně prohlásil muž.
„My jsme z daleka. To je dlouhá historie..." odvětil Ador.
„To budete asi z pouště. Ti lidé jsou skutečně nezlomní," usmál se muž, a všichni pokračovali až do velké místnosti. Zde stála skupina mužů v bílých pláštích. „Toto jsou noví členové odboje. Zabili dohlížitele," prohlásil muž, který skupinu přivedl.
„A jakého dohlížitele, Zarane?" tázal se jeden z mužů.
„Haidena Bana," odvětil Zaran.
Všichni užasli. „Gratuluji. Po rodu Wradorů jdeme už dlouho. Teď se vás pokusí najít, konečně vyjdou na povrch. Díky Vám se nám konečně podaří změnit situaci,“ prohlásil další z mužů.
„Odpusťte mi mou neznalost, ale co za druh mágů jste?" tázal se Holf.
„Přeci mágové světla. Jsme záře uprostřed temnoty, která chrání ty, kteří jsou stále věrní," řekl muž.
„Věrní čemu?" podivil se Erik.
„Přeci Impérium," zasmál se muž.
„Tohle nám toho moc nevysvětlilo..." ironicky se zasmál Leran.
„Proč pro Vás zrovna tenhle "dohlížitel" byl tak důležitý cíl?" otázal se Erik, když kráčeli chodbou.
„Rod Wradorů byl pověřen nalezením Zlaté komnaty. To je místnost pod Císařským Městem, kde jsou ukryté všechny nejvzácnější poklady Impéria. Náš řád tuto komnatu střeží již od dob před Alcritskou říší," vysvětloval muž.
„Proč jsme o takové věci nikdy neslyšeli?" nechápal Ador.
„Protože jste o tom neměli slyšet. Riskováním svých životů a zabitím jednoho z Wradorů, jste si však získali naši důvěru. Tyto tunely nechal vybudovat císař Emeric. Původně měly sloužit jako obchodní trasy, ale rozšiřování si vyžádalo příliš mnoho životů na to, aby s tím Emeric hodlal pokračovat. Teď je využíváme my. Většina vchodů je zapečetěna, a ty které používáme, uzamykáme kouzly. Můžete se odsud dostat téměř kamkoliv v Gregorianu a Zeleném Háji. Kam se chcete dostat?" tázal se muž.
„Co takhle císařský palác?" usmál se Ador.
„Haha... Oceňuji Vaši odvahu a odhodlání, ale to je to poslední místo, kde byste chtěli být. Navíc nehodláme riskovat otevření vchodu do tunelů v místě, na kterém hrozí tak vysoké nebezpečí jeho odhalení," odvětil muž.
„Tak nám alespoň dejte nějaké informace o stavu jejich obrany," řekl Ador.
„Přišli jste snad samotní porazit celou říši Temných?" zasmál se muž.
„Tak nějak to nejspíš bude... Takže, máte nějaké informace?" naléhal Ador.
„Ehm... No... Žádné přesné počty nemáme. Víme jen, že v císařském paláci se momentálně zdržuje samotný Mor'lak," vysvětloval muž.
„Skvěle! Můžeme celé to šílenství ukončit rovnou tady!" zajásal Holf.
„Nesmíme se unáhlit. Nemáme šanci se probojovat do Císařského Města, a už vůbec ne do paláce," namítl Erik.
„Tak jsem to přeci nemyslel..." zašeptal Holf.
„Nuže? Kam se chcete vydat?" otázal se muž.
„Co nejblíž k přístavu," odvětil Erik.
„Chceš už... Odejít?" zamumlal Holf.
„Naše úloha zde skončila. Pokračovat v něčem na vlastní pěst by byla sebevražda. Víc už toho nezjistíme," prohlásil Erik.
„A co Caden?" zarazil se Leran.
„Pokud nás nezradil, tak nás stejně hledat nebude. Dožije někde v horách, nebo tak nějak," prohlásil Holf.
„Vážně ho tady chcete nechat?" nechápal Torn.
„Nemáme jinou možnost. Musíme ukrást loď, ale nepozorovaně odplout asi nebude nejsnadnější..." zamyslel se Erik.
„Promiňte, nevím sice, o čem tu mluvíte, ale dobýt přístav by byl ideální počátek našeho vzestupu proti Temným. Pomůžeme vám," předstoupil jeden z členů řádu světla.
„No... Proč ne? To je dobrý nápad!" odvětil Erik.
Ador odtáhl ostatní členy skupiny mimo členy řádu. „Cože? Máme přeci být nenápadní," zašeptal.
„Co je lepší pro zahájení invaze, než obsazení nepřátelského přístavu, a tím poskytnutí nerušeného připlutí našich lodí? Navíc s nimi to bude téměř jistý úspěch," oponoval Erik.
„Erik má pravdu, zní to až příliš lákavě na promarnění takové příležitosti," přidal se Holf.
„Dobrá tedy, obsadíme přístav!" prohlásil Erik, když se otáčel zpět.
„Skvěle! Nepůjde to však hned, potřebujeme čas na shromáždění našich sil. Zavedeme vás do našeho podzemního ukrytu, kde mezitím můžete přečkat," oznámil jim člen řádu světla. Skupina se vydala za členy řádu světla, kteří je zavedli do velké místnosti.
„Tohle je naše obytné středisko. Najděte si postel, která okolo sebe nemá žádné batohy a podobně. Shromáždění dostatku členů řádu může trvat i pár dní, nemějte však strach, jídla a vody tu je dostatek," uvítal je starší člen řádu.
Skupina zde sídlila tři dny, až konečně přišel starší člen řádu světla a dal povel k přesunu.
V pozdních odpoledních hodinách se Erikova skupina, spolu s přibližně dvacítkou členů řádu světla, vynořila z tunelu poblíž hlavního přístavu původního Starého Impéria.
„Tohle nebude jako zabíjet vesničany, přístav je dobře střežen. Možná je vyděsila ta událost u našeho soudu," prohlásil Holf.
„Prostě necháme řád, ať si dělá svoje, a my budeme dělat to naše," řekl Erik.
„A to má být co?" otázal se Leran.
„Přeci zajistit, aby ten náš útok přežila aspoň jedna loď," odvětil Ador.
Erikova skupina se vydala přímo k zakotveným lodím, zatímco členové řádu světla zabezpečovali okolí. Cestou zneškodnili několik Temných, v tuto denní dobu byl provoz přístavu snížen na minimum, počet civilistů Temných tomu odpovídal, ale vojáků zde bylo i tak více, než při standartním hlídkování.
Vše šlo hladce, až do chvíle, kdy nepozornou skupinu spatřil Temný, stojící na plošině naproti nim. Nejprve křičel, „Zloději!", Ale po bližším prozkoumání jejich vybavení mu došlo, o co se zde pravděpodobně jedná. Temný se s pochodní rozeběhl po plošině. Leran natáhl tětivu jeho luku, a vypustil šíp, ten Temného zasáhl, avšak moc pozdě. Stihl totiž vrhnout pochodeň na jakýsi podstavec, který vytryskl sloupec fialového světla vysoko do nebe a osvětlil celou oblast.
„Co to u všech Svatých je!?" zvolal Ador.
„Hlupáci! Proč jste ho nechali to udělat?!" vyběhl z poza rohu starší člen řádu světla. „Musíme se stáhnout!" křičel, a spolu se svými spolučleny utíkal pryč.
„Ne! Vy zbabělci!" křikl Ador.
„Zatraceně! Co teď?" zděsil se Leran.
„Musíme se probojovat k té věci a uhasit ji, jdeme!" rozkázal Erik a rozeběhl se po schodech na plošinu. Z ničeho nic se v přístavu začaly zjevovat desítky Temných vojáků, s kterými se skupina vrhala do boje.
Erik si, při snaze sejmout z podstavce žhavý prach mečem, zapálil rukáv. V nastalém zmatku se rozeběhl a skočil do vody mezi dvěma moly. Ostatní členové skupiny se bránili stále narůstající přesile Temných. Erikovi se podařilo vyšplhat zpět na molo a připojit se k boji.
Když tma začala houstnout a ztěžovat tím boj, fialové světlo uhaslo. Za Temnými se zjevila postava v temné kápi. Všichni Temní se začali dusit a padat k zemi. Ador zvedl ze země pochodeň a osvítil postavu. Byl to Caden.
„Ty parchante! Tak přeci ses vrátil..." zvolal Holf.
„Děkovat není třeba. Co jste to tu plánovali?" tázal se Caden.
„Chtěli jsme odplout. Jenže teď jsme odhaleni, naše výprava selhala," odvětil Erik.
„Odplout beze mě? Jak necitlivé..." zasmál se Caden.
„Mysleli jsme, žes nás zradil. Odpusť..." prohlásil Holf.
„Haha... Kdybych vás zradil, tak bych po vás posledních téměř pět dní nepátral jako hladový vlk po raněném Hromcovi," prohlásil Caden.
„Proč zrovna...? No to je jedno, ta záře musela dosáhnout daleko, žes přišel," odvětil Ador.
„Hromci jsou prý velmi chutní, alespoň pro divou zvěř. Ale zpátky k důležitému! Moc daleko jsem nebyl, avšak ta záře skutečně byla vidět. Zejména z toho důvodu, že se rozsvítilo několik dalších směřujících až do Císařského Města," vysvětloval Caden.
„Takže to je nějaký poplašný mechanismus," zamyslel se Torn.
„Co znamená mechanismus?" zarazil se Leran.
„Ach... To je jedno. Teď se musíme rozhodnout co dělat," prohlásil Torn.
„Musíme odplout a varovat našince. Jestli nezaútočíme hned, už taky nemusíme mít příležitost nikdy," rozhodl Erik.
„Jak rozkazuješ, veliteli. Mám se ujmout kormidla?" navrhl Holf.
„Jistě. Vyberte nějakou nepoškozenou loď," rozkázal Erik.
„A co zásoby?" tázal se Ador.
„Nemáme čas, snad budou nějaké přímo na lodi. Musíme odplout hned!" odvětil Erik.
„Rozkaz!" křikla skupina, nalodila se, a vyplula z přístavu. Jakmile se jejich loď vzdálila, spatřili za sebou několik fialových světelných paprsků.
Když se na obzoru pomalu zvedalo Slunce, Ador z přídě zvolal, „Nepřátelská flotila!"
Erik doběhl za ním a pohlédl na rychle se blížící shluk lodí v klínové formaci.
„Co je to za lodě? Jak by nás Temní mohli takhle předběhnout?" křičel přibíhající Leran.
„To nejsou lodě Temných..." zamumlal Erik. „Má tu někdo bílou košili?" otázal se.
„Já, proč?" odvětil Leran.
„Dej mi ji," řekl Erik.
„Cože? Proč!?" zděsil se Leran.
„Prostě mi dej tu zatracenou košili! To je rozkaz!" křikl z plných sil Erik.
Leran si urychleně sundal okovanou košili, jedinou zbylou část brnění, kterou na lodi nosil, a poté Erikovi podal i svou bílou košili, kterou pod ní nosil. Erik košili namotal na svůj meč a začal s ním mávat na přídi lodi.
„Imperátore! Můj pane, na obzoru je nějaká loď!" voják vběhl do Imperátorovy kajuty. Oba poté vyběhli na palubu. Imperátor Naross pohlédl na loď dalekohledem. „Mávají bílou vlajkou... To je naše výprava! Nestřílejte!" křikl, a o chvíli později dvě lodě po jeho stranách vypálily salvu z předních děl.
„Nezabírá to! Pryč!!" Ador strhl Erika z přídi do vody, hned jak spatřil záblesky v dálce.
„Vy pitomci! Okamžitě vyvěste bílou vlajku!" rozkázal Imperátor Naross. Po chvíli, co vlajka vlála, vyvěsily bílou vlajku i ostatní lodě. Celá flotila pomalu zastavovala.
„Teď vyvěste modrou vlajku. A hned k té výpravě pošlete záchranné čluny!" křičel Imperátor Naross.
Záchranným člunům se podařilo zachránit a převést na palubu Imperátorovy lodi celou výpravu.
„Ach, naše statečná výprava! Odpusťte to nemilé přivítání..." uvítal je Imperátor Naross.
„Mysleli jsme, že počkáte na náš návrat, můj pane..." zmateně odvětil Erik.
„Oh, ano, situace se naneštěstí změnila. Naše ostrovy se totiž začaly... potápět," vysvětloval Imperátor Naross.
„Cože?" zděsil se Leran.
„Na to teď není čas, musíme vést invazi," zarazil ho Imperátor Naross.
„Obávám se, že máte pravdu, pane. Já... Dovolil jsem, aby nás odhalili. Jejich armády se teď už jistě mobilizují," zklamaně prohlásil Erik. Následovala děsivá chvilka ticha, Imperátor na něj zamyšleně hleděl, a poté ho se smíchem objal. „Hahaa... Ach, Eriku, to jsi mi udělal radost! Alespoň ta invaze nebude tak směšně jednoduchá a nudná!" smál se Imperátor Naross, poplácal Erika po ramenou, a odešel do své kajuty.
„Tak tohle jsem nečekal..." prohlásil Torn.
„To nikdo z nás... No, vypadá to, že budeme v první linii invaze," odvětil Erik.
„Co bude teď?" otázal se Leran.
„Teď budeme čekat. Vidíš tu modrou vlajku? Imperátor svolal poradu," vysvětloval Holf.
Na Imperátorovu loď se na člunech vydali velitelé všech lodí, není divu, že jeho kajuta je tak prostorná. V Imperátorově kajutě se sešlo několik desítek vysokých důstojníků.
„Mí drazí velitelé, naše výprava se navrátila s cennými informacemi! Naneštěstí jejich velitel padl, ale tady Erik se udatně zhostil jeho role. Prosím, Eriku..." uvedl ho Imperátor Naross.
„Děkuji, pane. Temní by na obranu Starého Impéria měli mít k dispozici několik tisíc vojáků. Podařilo se nám dobýt přístav, ale zároveň jsme spustili jejich poplašný systém. Jejich armáda se pravděpodobně už připravuje na střet s námi, zatím ale nevědí co čekat. Náš útok nikdo nepřežil," vysvětloval Erik.
„Jak tedy víte, že jste byli prozrazeni?" tázal se jeden z velitelů.
„Mají zvláštní systém jakýchsi světelných sloupů, ty se postupně spustily a pokračovaly až do Císařského Města," odvětil Ador.
„Myslíte, že ten přístav znovu obsadili?" otázal se Imperátor Naross.
„Pravděpodobně, pane. Stále však nevědí kolik nás je," řekl Ador.
„Dobrá... Generál Milael Stormborn se společně s mágy a jeho dozorci vydá do toho přístavu. Dovedete tam naše civilisty, a poté se zapojíte do boje. Naše průzkumná výprava vás tam dovede, všichni ostatní se vylodí na pláži a budou pokračovat dle plánu invaze," rozkázal Imperátor Naross.
„Pane... Dozorci jsou připraveni na invazi..." namítal generál Milael.
„Chápu vaše obavy, generále. Ale tento moment přenecháme našim legiím. Šetřete síly, váš čas teprve přijde, tehdy je budete potřebovat," usmál se Imperátor Naross.
„Jak si přejete, pane," uklonil se generál Milael. „Tak pojďte se mnou," dodal směrem k Erikově skupině.
Všichni se vydali zpět na své lodě. Dozorci s výpravou zamířili na severozápad k přístavu, zatímco se zbytek loďstva odklonil na severovýchod.
Za dalšího východu Slunce všechny flotily vyrazily ke břehům Starého Impéria.
„Ten přístav vypadá opuštěně," prohlásil generál Milael, prohlížející si přístav dalekohledem.
„Nebo na nás nastražili léčku," odvětil Erik.
„Hmm... Myslíš? Vystřelte z daleko palného děla!" křikl generál Milael, a ze středu lodi posádka na plošině vytáhla podivné dělo a po chvíli vypálila na přístav.
„Vypadá to, že tam nikdo není," generál Milael dál pozoroval přístav. „Tak vyrážíme! Napnout plachty, plnou rychlostí vpřed!" křikl.
Dozorci se vylodili v přístavu. „Zajistěte prostor! Zabijte všechno a všechny koho uvidíte! Tohle je nepřátelské území!" rozkázal generál Milael.
„Co máme dělat my?" tázal se Erik.
„Vy? Váš úkol je splněn, ale můžete pokračovat s námi," odvětil generál Milael.
Po zhruba čtvrt hodině dozorci dali signál ostatním lodím. Civilisté a mágové dorazili do přístavu. S civilisty nechali skupinu vojáků a vyrazili na frontu.
Dvě masivní armády se sešikovaly proti sobě.
„Imperátore! Můj pane! Všechny naše jednotky se vylodily. Dělostřelectvo je připraveno," voják vyběhl na kopec, kde stál Imperátor Naross se svou osobní stráží a několika důstojníky. Imperátor mávl rukou a jeden z důstojníků zvedl a třikrát zamával rudou vlajkou. Zvláštní děla s několika hlavněmi seskládanými do kruhu začaly pálit, zároveň se jejich hlavně otáčely. Projektily padaly do seřazených řad Temných a vybuchovaly.
„Nechte něco i pro naše vojáky," zasmál se Imperátor Naross. Důstojník zamával bílou vlajkou. Palba se zastavila. „Vypusťte Vrány!" rozkázal Imperátor Naross.
Důstojník dvakrát mávl rudou vlajkou. Z řad legií Impéria vyrazili na koních členové Vran. Vrány se bezhlavě vrhly do řad zmatených vojáků Temných. Většina z nich seskočila z koní a pustila se do tance smrti.
„Zahajte útok!" rozkázal jeden z legiokapitánů.
„Mí vojáci útočit nebudou," odvětil kapitán.
„Cože? Dovolujete si neuposlechnout rozkaz?!" křikl legiokapitán.
„V souladu s vojenským kodexem má velitel právo neuposlechnout rozkaz vedoucí přímo ke smrti jeho vojáků," odvětil kapitán.
„Bojíte se snad nepřátelských vojáků?!" zvolal legiokapitán.
„Nepřátelských ne..." zasmál se kapitán.
„Co si to..." nedořekl legiokapitán, a přerušil ho blížící se generál na koni.
„Správná volba, kapitáne. K Vranám bych se nepřibližoval, zvlášť když jsou v bitevní vřavě. Navíc nám Imperátor nedal povel."
„Já... Odpusťte, generále..." omlouval se legiokapitán.
„V pořádku, legiokapitáne. Vyčkejte na jedno mávnutí červenou vlajkou," odvětil generál a odcválal na koni.
Skupina Temných obešla linii a zaútočila na kopec, kde stál Imperátor. Ten rukou rozkázal svým strážím stát, a sám vyšel proti skupině Temných.
„Nechť světlo Svatých očistí vaše hříchy!" Imperátor pozvedl dlaň proti přibíhajícím Temným, ti začali hořet zevnitř. Všichni padli na zem a změnili se v prach.
„Hm... Hřešili až moc," zasmál se Imperátor Naross.
Vrány se prosekávaly skrz linie Temných, nehledě na útoky nepřátel, pokračovaly stále kupředu.
„Tohle čekání mě už nudí. Zkusíme ty nové střelecké oddíly," rozkázal Imperátor Naross.
Důstojník třikrát mávl rudou vlajkou. Oddíly Impéria s puškami předstoupily před legie a zaujaly formaci.
„Zamířit!" křikl kapitán.
„Pane, jsou tam naši vojáci!" zvolal jeden ze střelců.
„Těmhle to vůbec neublíží, vojáku. Palte!" rozkázal kapitán.
Oddíly spustily palbu. Rychle za sebou vypálily několik salv. Rychlá střelba byla umožněna speciálním zásobníkem, kterým střelci nabíjecí pákou postupně posouvali munici a prach do komory pušky. Až na několik zaseknutí, šla palba hladce.
Caden se s jeho skupinou a dozorci ohlásil u jednoho z generálů, a sledoval útok z povzdálí.
„Hmm... Nevěřím v účinnost těchto zbraní proti brnění. Avšak jejich vliv na nepřátelskou morálku se nedá popřít," prohlásil generál Milael při pohledu na vojáky střílející z pušek.
„Ty zbraně prošly značným zlepšením, generále. Střílejí rychleji, dál a přesněji, než jejich předchůdci," oponoval Torn.
„Toho jsem si vědom, vojáku. Stejně se však nevyrovnají kuším," odvětil generál Milael.
„Když myslíte, pane..." zamumlal Torn.
Palba utichla, střelci ustoupili za legie, které se po jednom mávnutí rudou vlajkou daly do pohybu.
Vojáci před sebou nesli velké obdélníkové štíty, inspirované štíty lidí z pouště. Legie dopochodovaly k částečně roztroušené, dezorientované armádě Temných. Legie Impéria, na rozdíl od Temných, držely svou linii. Jejich útok byl zničující. První řady Temných padly během několika minut. V zoufalé snaze obnovit formaci zahynul velký počet Temných. Navíc tato situace dala téměř volnou ruku legiím Impéria, velitelé Impéria měli dostatek času na to, aby korigovali své jednotky. Bitva připomínala vraždění zmateného dobytka. Vrány se probojovali daleko za bojovou linii, jejich cílem bylo velení armády Temných.
„Kde jsou nějací temní mágové, pane? Poslali na nás jen pěšáky?" tázal se důstojník Imperátora Narosse.
„Zřejmě nás podcenili, ale pro jistotu připravte naše obrněnce," rozkázal Imperátor Naross.
„Jak si přejete, pane," jeden z důstojníků se uklonil, nasedl na koně a vyrazil směrem k lodím.
Erik a jeho skupina se také účastnili boje. Společně s generálem Milaelem a jeho dozorci se prosekávali skrze hordy Temných, bez větších obtíží, postupně se však od dozorců oddělovali. Postupovali, až do chvíle, kdy se před nimi zjevil obrněný obr, vysoký jako tři muži, s masivním palcátem v rukou.
„Tohle nechte na mě," usmál se Caden, rozeběhl se proti obrovi, vyskočil a byl odpálen obrovým palcátem.
„Myslíte, že to byla součást plánu?" zasmál se Leran, když připravoval svůj luk ke střelbě.
„Myslím, že tohle zabere víc..." Torn odepnul z opasku jakousi kouli a vrhl ji proti obrovi. Koule vybuchla u obrovy hlavy, ale pouze ho dočasně dezorientovala. V ten moment proti němu Erik s Adorem vyběhli. Erik se snažil dostat k obrově hlavě zepředu, zatímco Ador mu raději šplhal po zádech. Oba ho nesčetněkrát probodnuli, nakonec obr padl k zemi.
„To nebylo tak účinné, jak jsem čekal," zasmál se Leran.
„Ještě to není úplně dokončené..." bránil se Torn.
„A je vůbec něco, co jste vy kutilové už dokončili?" otázal se Leran.
„Sklapni, Lerane! Stále to odvedlo víc práce, než ty," okřikl ho Ador.
„Jen jsem vás nechtěl trefit..." odvětil Leran.
„Přestaňte s tím, raději najděte Cadena!" rozkázal Erik.
„Jsem v pořádku..." předstoupil před ně Caden.
„Skvěle, musíme dál pokračovat, oddělili jsme se od dozorců..." nedořekl Erik, když se Caden chytil za hlavu a padl na kolena.
„Tak neprožívej to tolik..." zasmál se Ador.
„Ne... Slyším ho... Temní mágové, volá je..." mumlal Caden.
„Co? Ah, zatraceně! O to rychleji musíme najít generála Milaela, musí se to dozvědět dřív než... To snad ne..." rozkazoval Erik, když se před nimi zjevily tři postavy v kápích.
„Běžte! Varujte ostatní! Lerane, ty běž sdělit Imperátorovi, že Temní mágové už jsou tady," zvolal Erik.
„Chceš tu zůstat a umřít? Proti Temným mágům nemáš šanci!" namítal Ador.
„To se teprve uvidí..." odvětil Erik.
„Tak to uvidím taky, nenechám tě tu," prohlásil Ador.
„Tak alespoň Leran, Torn a Holf půjdou varovat ostatní. Tak běžte!" křikl Erik.
„Eriku! Vem si tohle..." Torn předal Erikovi vybuchující kouli, poté všichni tři odběhli.
„Proč neútočí?" podivil se Erik.
„Čekají..." odvětil Caden.
„Na co?" tázal se Ador.
„Na rozkaz k útoku, nebo na posily," zamyslel se Caden.
„Tak to budeme muset zahájit útok my..." povzdechl Erik, a rozeběhl se proti trojici v kápích.
Jakmile se dostal dost blízko, jeden z Temných mágů ho svou mocí vyzdvihl do vzduchu a začal škrtit. Další z nich zkusil stejnou věc na Cadena, bez výsledku.
„Haha... Překvapený?" Caden se vrhl do boje se zbývající dvojicí Temných mágů.
Ador se vrhl na mága, který držel Erika. Mág pustil Erika a mocí odhodil Adora, v ten moment ho Erik bodl do hrudníku mečem. Mág ho znovu začal škrtit svou mocí, Ador však vstal, rozeběhl se a bodl mága do zad. Erik byl znovu uvolněn z mágovy moci, vytáhl meč z jeho hrudi a podřízl mu hrdlo. Oba si oddechli.
„Tak co? Ještě můžete pokračovat?" zasmál se Caden.
„Velmi vtipné..." Ador se sarkasticky zasmál.
„Imperátore! Můj pane!" křičel Leran, když vybíhal na kopec k Imperátorovi Narossovi. Imperátorova stráž tasila meče, on je však zarazil.
„Co se děje, vojáku? Jsi jeden z průzkumníků, že?" tázal se Imperátor Naross.
„Ano, pane! Já... Temní... Mágové přicházejí. Už jsou v bitevním poli..." prohlásil Leran, když se snažil popadnout dech.
„Tak přeci... Zatrubte na ústup!" rozkázal Imperátor Naross.
„Pane? Nemáme žádné jiné zprávy o jejich přítomnosti..." namítal důstojník.
„Jakou má běžný pěšák šanci proti Temnému mágovi, legiogenerále?" otázal se Imperátor Naross.
„Ehm... Žádnou, pane."
„Nehodlám tímto způsobem riskovat životy svých vojáků. Zavelte k ústupu, hned!" rozkázal Imperátor Naross.
Jeden z důstojníků zatroubil na velký roh.
„Co je to?" tázal se jeden z vojáků v bitevní vřavě.
„To je povel k ústupu. Ústup!" křičel kapitán.
„Vždyť vyhráváme!" namítali vojáci.
„Okamžitě splňte rozkaz! Ústup!" křičeli velitelé.
„Co se to děje?" Erik zmateně pohlédl na ustupující imperiální armádu.
„Vypadá to, že Leran už předal zprávu. Velení se rozhodlo zavelet k ústupu," odvětil Ador.
„Takže ustoupíme taky?" otázal se Caden.
„Měli bychom, brzy tu z našich zůstaneme jen my," řekl Erik.
Všichni tři se poté vydali na ústup.
Legie Impéria se znovu sešikovaly. Na kopci za nimi se zpoza oboru vynořily podivné ocelové vozy s vyčnívající hlavněmi děl uprostřed, mezi pláty pancéřování.
Důstojník, nacházející se u Imperátora Narosse, zamával černou vlajkou. Následně se před legiemi Impéria znovu seřadili střelci s puškami. Před nimi se řadili Temní a jejich mágové.
„Upalte ty odporné zrůdy!" rozkázal Imperátor Naross.
Důstojník třikrát mávl rudou vlajkou. Dělostřelectvo spolu s ocelovými vozy začalo pálit, vozy se zaměřovaly na Temné mágy. Střelci s puškami zatím nestříleli, začali teprve, když na mágy vytryskl hořící olej z dělových koulí a projektilů, které se snažili svou mocí zastavit.
„Tak už to skončete, chci povečeřet v Císařském Městě," usmál se Imperátor Naross.
Důstojník jednou mávl rudou vlajkou. Imperiální legie se znovu vrhly do boje. Armáda Temných byla zdecimována, přeživší se zoufale snažili utéct krvežíznivým Vranám, které je na svých koních sledovali, až dokud je do jednoho nepovraždily. Imperiální armáda nyní měla volný průchod do Císařského Města.
„Každý, kdo není za mřížemi, ten je nepřítel. Na každém náměstí bude jednotka střelců, všichni obyvatelé Císařského Města tam budou odvedeni a popraveni," rozkázal Imperátor Naross.
„Pane... Jsou tu i lidé..." namítal legiogenerál.
„Tihle lidé už nejsou naši, jsou to mnohem odpornější stvoření, než samotní Temní. Jsou to zrádci. Zabijte všechny, muže, ženy i děti, do jednoho. Generále Gorme, věřím, že Vám mohu tento úkol svěřit," prohlásil Imperátor Naross.
„Samozřejmě, pane," generál Gorm se vydal ke svým důstojníkům a rozdal jim rozkazy.
Do Císařského Města napochodovala imperiální armáda, a jak Imperátor rozkázal, tak činila.
„Můj pane..." Erik s jeho skupinou se ohlásili u Imperátora Narosse, poblíž brány do Císařského Města.
„Ah, Eriku... Co tě sem přivádí?" otázal se Imperátor Naross.
„Nemáme žádné rozkazy, pane," odvětil Erik.
„Můžete se přidat k nám. Chystáme se dobýt Císařský Palác," prohlásil Imperátor Naross.
„Bude nám ctí, pane," uklonil se Ador.
Imperátor se s Erikovou skupinou, skupinou Vran a svou osobní stráží vydal k Císařskému Paláci. Po cestě viděli, jak imperiální armáda masakruje zbylé vojáky Temných, stejně jako domobranu a každého civilistu, který proti nim pozvedl zbraň.
Konečně došli před Císařský Palác, nebo alespoň jeho temnou, zkaženou verzi. Zlatá a bílá barva byla nahrazena černou a tmavě modrou. Honosná architektura byla nahrazena jakousi její verzí s trny a bodáky.
„Zde se na císařském trůnu neprávem povaluje netvor. Zde naše Říše zanikla, a zde bude znovuzrozena. Do útoku, mí věrní strážci! Zabijte všechno, co se vám postaví do cesty!" Imperátor Naross neobvyklou silou rozrazil bránu paláce.
Všichni vběhli do hlavního sálu a zabili skupinu Temných s kopími.
„Vrány obsadí západní křídlo, moje stráž si vezme to východní a Erik s jeho skupinou se vydá se mnou do trůnního sálu," rozkázal Imperátor Naross.
Imperátorova stráž na něj pohlédla, i skrze jejich neprůhledné helmy na nich bylo znát zmatení.
„Vím, co dělám. Tak běžte!" křikl Imperátor Naross. Skupiny se rozešly.
„Lerane, běž najít generála Milaela a přiveď ho i s jeho dozorci sem," řekl Imperátor Naross.
„Ale, pane..." povzdechl Leran.
„Půjdu já, pane. Nemůžete Lerana nutit, aby zmeškal tak významný moment," prohlásil Holf.
Imperátor Naross se usmál a souhlasně kývl hlavou, Holf odešel z paláce.
Skupina prorazila bránu do trůnního sálu. Na velkém trůnu sedělo masivní, fialové monstrum s rohy připomínajícími korunu. Po chvíli se zvedlo na nohy a se znechucením pohlédlo na skupinu.
„Tak to vy jste ti, kteří vraždí svůj vlastní druh a napadli mou zemi?" otázal se démon.
„Tohle není tvá země, zrůdo. Vzdej se a tvoje smrt bude rychlá!" prohlásil Imperátor Naross.
„Hahahahahaaa!! Ty mizerný červe! Myslíš si, že můžeš porazit boha?" smál se démon.
„Žádní bohové nejsou. A každý, kdo se za boha vydává, zemře mou rukou!" zasmál se Imperátor Naross a tasil meč.
„Mizerní ubožáci, tady zemřete!" křikl démon.
„Ach, kolikrát jsem tohle už slyšel?" vzdychl Caden.
„Vy dva mi někoho připomínáte, škoda, že nebude šance zjistit koho!" zvolal démon a na stranách místnosti vyvolal dva portály, kterými procházeli další démoni.
Erikova skupina vyrazila proti nižším démonům, zatímco Imperátor Naross se vrhl do boje s tím největším. Po chvíli boje nejvyšší démon udeřil do podlahy, a ta se rozpadla. Zbyl jen kus mezi Imperátorem a démonem. Erik, Caden, Leran a Torn spadli do propasti. Cadenovi se podařilo zmírnit pád svou mocí, následně zachytil i ostatní a položil je na zem.
„Díky, Cadene... Co to sakra bylo?" zděsil se Leran.
„Nevím, ale musíme se dostat zpátky nahoru!" prohlásil Erik.
„To bychom ale nejdřív museli vědět, kde to vlastně jsme, nemyslíš?" zasmál se Ador.
„Vypadá to jako město..." Caden pohlédl hlouběji do rokle, ve které se nacházely podivné budovy.
„Oznámíme to ostatním, ale musíme najít cestu pryč," rozkázal Erik, skupina začala vyhledávat východ.
„Vím kudy jít, pojďte za mnou!" Caden vběhl do tunelu. Skupina vyrazila za Cadenem472Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ7EtyAvdYwx
