Sluneční soustava...
Armády Impéria, i přes tuhý odpor Consortských flotil, vstoupily do Sluneční soustavy.
Derren je stále přidělen ke speciální průzkumné jednotce alfa, společně jsou na palubě křižníku, který má s jeho flotilou namířeno na Zemi.
„Nikdy bych neřekl, že se k Zemi dostaneme tak rychle, nemohu se dočkat až ji uvidím!" nadšeně pronesl Smith.
„Také se nemůžu dočkat, až spatřím všechny ty živočichy a tu zeleň, Eleda je proti Zemi pustina," přidala se k němu Browningová.
„Moc se neunáhlujte, podle snímků to tak zeleně nevypadá..." zarazil je kapitán Norton.
„Slyšel jsem zvěsti, že s námi letí i křižník samotné císařovny. Je to pravda, Praetore?" zvědavě se tázal Collins.
„I kdybych to věděl, nemohl bych to nikomu říct..." odvětil Derren.
Zanedlouho se ozval signál symbolizující, že se vojáci mají připravit k výsadku. Vojáci začali nastupovat do transportů a bojových letounů, zanedlouho se otevřela velká vrata a postupně vylétaly bojové letouny, po nich ve formacích vylétaly transporty s lehkými doprovodnými letouny. Zhruba o hodinu později, nad atmosférou Země a v ní, započala mohutná bitva. Transporty se spolu s lehkými doprovodnými letouny vrhaly k zemi, a bojové letouny se zaměřovaly na větší cíle. Jakmile se transporty dostaly do atmosféry, začala po nich pálit pozemní děla, obloha se proměnila v peklo.
Transportu jednotky se podařilo vyhnout se palbě a přistát.
„Rychle! Zdroje energie těch děl by se podle informací rozvědky měly scházet nedaleko od nás!" zvolal Derren, a vyrazil kupředu.
„Co myslíte, že je tohle za stát?" tázal se Collins.
"Měla by to být Belgie, nebo tak něco, podle snímků z orbity," odpověděl kapitán Norton.
„Vypadá to tu, jako by tu válka za svobodu skončila včera," zděšeně řekl Rosseau.
Jednotka vyšla na kopec, za kterým se nacházela jakási elektrárna.
„Centralizovaný systém, jak primitivní, nechce se mi věřit, že to bude tak jednoduché," řekl kapitán Norton, a jednotka se vydala k elektrárně. Nenápadně vyřídili stráže u brány a vešli dovnitř. Uvnitř velké budovy se nacházely obrovské generátory.
„Tak do práce! Vyžeňte civilisty a připravte výbušniny," rozkázal kapitán Norton.
„Počkat! Mám lepší nápad, přetížíme to tu, tak vyhodíme celou síť, nejen děla!" navrhl Smith.
„To je ale moc riskantní, nevíme, jak velký bude výbuch," zatrhl ho kapitán Norton.
„Vybuchne jen tahle budova, zbytek bude výboj pro nás neškodný, věřte mi, pane."
Norton se na chvíli zamyslel. „Tak dobře, vojáku. Rosseau Vám pomůže, zařiďte to. My ostatní budeme bránit perimetr," rozkázal, a jednotka se vydala na pozice.
„Tohle je vážně divný, nic se neděje. Už by tu měla být celá armáda, když je to tak důležitá struktura," nejistě řekl Collins.
O chvíli později se komunikátorem ozval Smith „Přetížení zahájeno, teď musíme pryč od téhle budovy."
„Sejdeme se na kopci nad elektrárnou," sdělil kapitán Norton, a všichni tam vyrazili.
Do patnácti minut byla celá jednotka na kopci. Z elektrárny se začalo kouřit.
„Za kopec!" zakřičel kapitán Norton, jednotka se běžela skrýt.
O chvíli později byl slyšet mohutný výbuch, po kterém zavládlo ticho, děla byla zneškodněna. Desítky transportů Impéria teď mohly bezpečně přistát.
„Tak teď už o nás určitě vědí!" zasmál se Collins. O chvíli později se z vysílaček ozvalo, „Skvělá práce SPJ Alfa, předpokládám, že vzhledem k Vaší lokaci jste to byli Vy. Nepřátelské jednotky se seskupují západně od Vás na druhé straně řeky. Vyčkejte na naše divize."
„Fajn, takže... máme jako sami držet tamten most, nebo...?" tázal se Smith.
„To je přece šílenství, ale... mohli bychom využít těch naloží, co nám zzbyl," řekl zamyšleně kapitán Norton.
„Co máte na mysli, kapitáne?" otázal se Collins.
„Pojďte za mnou!" zvolal kapitán a kráčel přes most.
„Ale, pane, nemůžeme za ten most, budou tam jednotky Consortia," doběhl ho Rosseau.
„Poručíku, podle našich informací se teprve seskupují, pak určí obrannou linii, a teprve poté se přesunou sem," ujistil ho kapitán Norton.
Došli na druhou stranu řeky.
„Vemte ty nálože a rozmístěte je po okolí, hlavně k té vyvýšenině, a pokuste se je nějak zamaskovat. Derrene, vyběhni támhle ten kopec a varuj nás, kdyby byly consortské jednotky moc blízko.“
Derren vyšel kopec, lehl si, a prohlížel okolí dalekohledem. Kapitán měl pravdu, consortské jednotky se teprve seskupovaly. Bylo tam asi deset divizí po zhruba dvě stě vojácích.
Zhruba po deseti minutách se ozval kapitán Norton, „Nálože jsou připraveny, všichni zpátky za most."
Když jednotka došla zpět, už na ně čekal generál.
„Co jste tam dělali?" tázal se.
„Malé překvapení pro Consortium, pane," odpověděl kapitán Norton a ukázal generálovi odpalovač výbušnin.
„Dělostřelectvo a většina jednotek je na svých místech, generále!" hlásil jeden z vojáků. V tom se na obzoru objevily první consortské jednotky.
„Nějak rychle, ne?" podivil se Smith.
Zanedlouho byl druhý břeh řeky posetý consortskými divizemi.
Generál převzal vysílačku s otevřenou frekvencí a vyvěsil modrou vlajku na znamení, že chce vyjednávat, consortský generál se připojil na frekvenci.
„Tady generál první imperiální armády. Vaše obrana padla, všechny naše jednotky již jsou na planetě. Vzdejte se, a Vaše jednotky budou ušetřeny."
„Consortium se nikdy nevzdává, Vaše jednotky do jedné padnou pod palbou našich zbraní!" zvolal consortský generál.
„Jak tedy chcete," odpověděl imperiální generál.
„Generále! Consortské jednotky se připravují k útoku!" zvolal pozorující voják.
„Tak to klidně můžou, trochu jim nabouráme plány, kapitáne Nortone?" Generál kývl na Nortona a ve stejnou chvíli dal povel dělostřelectvu. V ten moment všechny nálože, které Nortonova jednotka rozmístila, vybuchly, což vyvolalo naprostý chaos v řadách consortských vojáků, který byl umocněn dělostřeleckou palbou.
„Všechna vznášedlová obrněná vozidla vpřed, postavte dva mosty okolo toho, co tam stojí, těžká technika po mostech a pěchota hned za nimi, a ať to odsejpá. Chci být v jejich hlavním městě dřív, než přiletí císařovna!" rozkázal generál.
„Takže císařovna se tu objeví?" nadšeně řekl Collins.
„Ano, je to tak, vojáku. Skutečně se přiletí podívat na náš triumf," odvětil generál.
„A co budeme dělat my, pane?" zeptal se kapitán Norton.
„Abych byl upřímný, pane Nortone, Vás pod velením nemám. Vaši misi jste již splnili, pánové a dámo, máte volno."
„Cože? To se nebudeme účastnit útoku na hlavní město Consortia?" zděšeně křikl Rosseau.
„To jsem neřekl, poručíku. Pouze, že Vás nemám pod velením, nikdo nemá, pokud vím. Můžete se přidat k útoku, jen se pokuste nenarušovat mé plány," odvětil generál, a vydal se za svými jednotkami.
„Nenarušovat plány?" sarkasticky se zasmál Collins.
„Co budeme teda dělat?" zeptala se Browningová.
„Můžeme se přidat k útoku," řekl kapitán Norton.
„Anebo... můžeme na další speciální misi," pousmál se Smith.
„Co máš na mysli?" tázal se Collins.
„Můžeme zaútočit na consortskou komunikační věž, jejich satelity naše flotily už zničily, a tohle je poslední způsob, jak můžou komunikovat."
„To je skvělý nápad, a víš kde je ta věž?" tázal se kapitán Norton.
„Měla by být na severu města," odpověděl Smith.
„Ale na sever nemíří žádná z našich jednotek, všichni se soustředí na centrum města," zarazila se Browningová.
„V tom je ten vtip, všichni, Browningová, i consortské síly, tudíž ji bude hlídat minimum vojáků," přesvědčoval ji Smith.
„Tak dobrá, vyrazíme dobýt tu věž," rozkázal kapitán, a jednotka vyrazila.
Dojít tam a obejít město jim zabralo zhruba dvě hodiny, poté spatřili věž.
„Vypadá to, že je jen pár ulic od kraje města," rozhlížel se Smith.
„Tak jdeme. Snažte se být nepozorováni, čím později si nás všimnou, tím lépe," řekl kapitán Norton, a jednotka se vydala do města.
Když jednotka došla pod věž, Derrenovi se rozsvítilo zvláštní zařízení na opasku.
„Co to je?" zeptal se zmateně Rosseau.
„To císařovna volá své strážce. Už jsou nejspíš v centru města. Běž, Derrene. My to zvládneme," řekl kapitán Norton, a Derren se vydal městem.
Derren nepozorovaně pronikl až do centra města, kde probíhaly kruté boje o každý metr, došel k jednomu z důstojníků.
„Kde je císařovna?" tázal se.
„Kdo vy sakra jste, že se ptáte?"
Derren mu ukázal identifikační kartu císařské stráže.
„Ah, Praetore odpusťte, císařovna s ostatními z císařské stráže vstoupila do budovy consortského kongresu, ale ty šmejdi nás pak odřízli, jestli se tam chcete dostat rychle, musíte být nenápadný," informoval ho voják.
Derren se připlížil postranními uličkami, zneškodnil několik vojáků, a dostal se ke vchodu do kongresu, ten překvapivě nikdo nehlídal, všichni bojovali o náměstí v centru města. Derren opatrně vešel dovnitř. Chvíli šel a narazil na velký kulatý sál ve kterém stála císařovna se čtyřmi členy její stráže a několika consortisty, od Derrena je oddělovaly zavřené průhledné dveře. Derren se je nejprve snažil rozbít, ale nepodařilo se mu je ani škrábnout, pak zoufale hledal způsob, jak dveře otevřít.
Mezitím v kruhovém sálu...
„Tak tohle je ta kolébka lidstva? Ta Země, o kterou jsme tak dlouho bojovali? Kterou lid Impéria tak toužil navštívit a nesměl? Pod Vaší vládou z ní nezbylo nic, než prach! Trhá mi srdce vidět ji v ještě horším stavu, než když jsme bojovali za lepší podmínky pro život," rozhněvala se císařovna.
„A čí vinou je ze všeho, co jsme společně budovali prach, drahá císařovno? Vaši barbarští bojovníci všechno zničili, a Vám trhá srdce stav Země, i když jste sama přikázala svým poskokům ji zničit, že... Eliss," oponoval jeden z Consortských radních.
„Nezkoušejte všechno shodit na nás, vy odporní hadi! Nepodařilo se Vám to za války, a ani teď! Za Vaše činy všichni zemřete," prohlásila císařovna.
„Hmm..." zasmál se radní. „S tím umíráním máte pravdu, ale bohužel Vás musím zklamat, umírat totiž budete vy!" Když dořekl, na velkém horním balkoně ve tvaru polokruhu se objevili vojáci Impéria a všichni zamířili puškami na císařovnu a její strážce.
„Co má tohle k čertu znamenat?!" zvolala císařovna.
Radní se začal nezadržitelně smát. „Kouzlo, drahá císařovno, ti vojáci, kteří přišli s Vámi nebyli Vaši. Vážně Vám nepřišlo zvláštní, že tak důležitou budovu nikdo nehlídá? Ach, jste stále stejně naivní. Zabijte je!" zvolal a všichni radní začali odcházet do horních pater, ve stejnou chvíli vojáci na balkonu spustili palbu.
„Braňte císařovnu!" zvolal jeden z císařských stráží, všichni se před ní postavili.
Derren se stále snažil najít způsob, jak otevřít dveře, když spatřil zvláštní konzoli v rohu místnosti. Přiběhl k ní a zmáčkl několik tlačítek, dveře se otevřely. Derren vběhl do místnosti přesně ve chvíli, kdy císařovna dostala zásah do hrudi a padla na zem. Derren vší silou hodil nálož, která mu zbyla na balkon a odpálil ji. Celý balkon se rozpadl. Všichni císařovniní strážci už ale byli mrtví, a sama císařovna ležela zraněna na zemi.
Derren k ní poklekl se slzami v očích. „Má paní, veličenstvo... zklamal jsem Vás, je mi to moc líto."
„Můj drahý Derrene, nikoho... jsi... nezklamal. Byla jsem mrtvá, už když jsem vstoupila na povrch této planety. Země... už není..." s těžkostí vyřkla císařovna, a zemřela.
O chvíli později se boční zeď místnosti rozletěla, a do místnosti vtrhli vojáci Impéria.
„Ale ne... to ne! Co se tu stalo?!" křičel kapitán.
„Ti odporní zbabělci...vzali na sebe uniformy Impéria a..." odvětil Derren, a zároveň se snažil držet slzy.
„Kde jsou radní?" tázal se kapitán.
„Utekli do vyšších pater, nejspíš chtějí odletět," odpověděl Derren.
„Praetore, vem si pár mých mužů, a zabijte ty zrůdy! My musíme zajistit oblast."
„S radostí, kapitáne!" Derren se s vojáky rozeběhl po schodech.
Vtrhli do místnosti, stáli tam tři radní, uprostřed ten, který mluvil s císařovnou, u každé zdi stáli dva vojáci. Vojáky zastřelili.
„Spoutejte ty dva! S tímhle si musím promluvit," řekl Derren, udeřil radního a shodil ho na zem.
„Skončili jste, hlavní město Consortia padlo, je konec!" křikl Derren.
„Hahahaha, konec?! Jak pro koho, chlapče. Pro nás je to teprve začátek!" smál se radní.
„Co to žvaníš, ty starý blázne?!" zakřičel jeden z vojáků.
„Opravdu jste si mysleli, že mocné Consortium bude tak chabě bránit svou hlavní planetu? Sluneční soustava už dávno není hlavní soustavou Consortia!"
„Cože?" zděsil se Derren.
„Vaše císařovna je mrtvá. A mezitím, co jste všechny Vaše vojáky slepě hnali co nejrychleji na Zemi, nevšimli jste si, že naše hlavní flotila se oddělila od obrany."
„Zřejmě zešílel, pane. Dovolte mi ho zastřelit," řekl jeden z vojáků.
„Ne, ještě ne..." odvětil Derren.
„Naše hlavní flotila je na cestě k té Vaší slavné Eledě, aby udělala to, co měli naši předkové udělat už dávno. Zlikvidovala tu Vaši malou rebelii!" dopověděl radní, a dál se smál. Derren ho vykopl z okna kongresu.
„Určitě jen žvanil nesmysly, aby mohl déle žít, pane," ujistil Derrena jeden z vojáků.
„Možná... ale co když ne?" s vážností odpověděl Derren.
ns 15.158.61.8da2
