Consortská hlavní flotila...
„A co má být zas tohle? To nebudeme bránit Zemi? Proč utíkáme?!" křičela Helen chvíli poté, co nastoupili do bojového křižníku Consortia.
„Sakra, ženská! Uklidněte se, děláme taktický obchvat. Až zničíme Impérium, Zemi si vezmeme!" odvětil jeden z velících a odešel.
„Tak obchvat... Co myslíš, že dělají?" tázala se Helen poblíž stojící Merry.
„Nejspíš využívají toho, že se na Zemi řítí celá armáda Impéria... Chtějí zaútočit na bezbranné planety," zašeptala jí Merry.
„Takže se teď budeme účastnit vraždění neozbrojených civilistů?" otázala se vyděšeně Helen.
„Pravděpodobně..." krátce odvětila Merry a zatáhla Helen do uličky.
„Poslyš, jestli se toho stejně jako já nechceš účastnit, musíš si vybrat stranu. Vím, že jsi našemu státu oddaná, ale jak sama vidíš, tak dobří a lidští, jak jsme si mysleli, nejsou. Dám ti pár dní čas na rozhodnutí."
Helen a Merry poté šly na svá pracoviště. Ještě v ten den, po několika hodinách v jejich ubikaci se Helen rozhodla. „Tak fajn, nebudu se účastnit vraždění nevinných, ale co chceš dělat?" tázala se Helen.
„Zradit Consortium. Provést sabotáž," rozhodně odvětila Merry.
„Zbláznila ses? Vždyť nás zabijí," namítala Helen.
„Buď nás zabije Consortium nebo Impérium, na tom nezáleží. Hlavní je, za co položíš život," odpověděla jí Merry. „Změnila ses, Merry. Začínáš mě děsit, ale pomůžu ti. Nenechám tě v tom," nejistě ji řekla Helen.
„Dobře, musíme sehnat nějaké zbraně a výbušniny."
„Jak chceš sehnat výbušniny?" zděšeně se ptala Helen.
„Musíme se dostat do zbrojnice."
„A to chceš udělat jak?"
„Dej tomu čas, Helen. A teď už spi, já to nějak vymyslím," odvětila Merry, a obě ulehly ke spánku.
„Helen! Vstávej," třásla s ní Merry.
„Co? Co je?"
„Mám plán, zbrojnice je pod ošetřovnou, hlídají ji dva vojáci, kteří se po nějaké době střídají," vysvětlovala Merry.
„Jak to víš?"
„Na ošetřovně si mi jeden z nich stěžoval, že jsou jen dva. Teď stačí abychom se střídaly u výtahu a zjistili intervaly po kterých odcházejí,"
Po několika dnech pozorování si Merry a Helen ověřily intervaly ve kterých se vojáci střídali.
„Takže... Střídají se po půl hodině, každý den mají ale oběd, to je jediná chvíle, kdy se tam můžeme dostat. Jednomu vojákovi trvá asi 5 minut, než dojde pro druhého do jídelny, takže máme zhruba 10 minut abychom se dostali do skladu," shrnovala Merry.
„Půjdu tam já, umím na chvíli vyřadit elektronický zámek zbrojnice, jen mi řekni, co chceš," nabídla se Helen.
„Děkuji ti... Dávej si ale pozor na kamery. Potřebujeme výbušniny a rozbušku. Výbušniny vypadají jako takové malé pytle, rozbuška je kabel s takovou kovovou tyčkou, taky potřebujeme dálkové odpalovací zařízení. To ale neber, tyhle věci kontrolují."
Trvalo to dalších několik dní, a Helen v jejich ubikaci nastřádala několik výbušnin.
„Za pár dní se naše flotila střetne s první obranou linií Impéria. Všichni začněte s přípravami na útok," zaznělo v rozhlase.
„K čertu, dnes musíme vzít to dálkové ovládání, pak už bude zbrojnice plná vojáků," nadávala Merry.
„Dobrá, až budou mít oběd, půjdu tam," odpověděla Helen.
Helen sjela výtahem do zbrojnice. Zhruba za 3 minuty se ale oba vojáci vraceli. „Emm... Počkejte, pánové! Musím provést prohlídku, v jídle bylo prý něco kontaminovaného. Pojďte prosím se mnou," Merry odvedla oba vojáky na ošetřovnu, kde jim odebrala krev a provedla pár testů, tím poskytla čas Helen, která se bezpečně dostala zpět na ubikaci.
„Uff... to bychom měli, rozmístíme ty výbušniny, ale nesmíme je odpálit, dokud Impérium neprovede protiútok," řekla Merry.
„Proč?" tázala se Helen.
„Přece by nás hned zabili, potom vezmeme lékařský transport. Impérium prý lékaře nezabíjí, budeme tomu muset věřit."
Transport speciální průzkumné jednotky Alfa...
„Takže... Teď už teda nejsme vojáci, ne?" řekl Collins.
„Co tím jako myslíš?" nechápavě na něj pohlédl Derren.
„No... Že bychom si mohli konečně tykat a oslovovat se jmény."
„No dobrá, tak Derrena už známe, Frederick, Cedric, Ted, Emily a já jsem Edward," jmenoval kapitán Norton... Totiž Edward.
„A emm... Jaké je vlastně tvoje příjmení, Derrene?" tázala se Emily.
„Nemám příjmení, jsem majetek Impéria... byl jsem, teď už nevím, kdo jsem, ani mé jméno mi nepatří," odvětil zklamaně Derren.
„Vau... Nevěděl jsem, že život Praetora je tak depresivní," řekl Cedric.
„Tohle je poslední červí díra na naší cestě, jestli tam už flotila je, ocitneme se přímo v boji," sdělil Edward.
„Tak do toho!" zvolal Derren, a transport vletěl do červí díry.
Edward měl pravdu. Transport se vynořil přímo uprostřed bitvy, poblíž jedné ze strážních planet.
„Musíme na jejich křižník!" zvolal Derren.
„Ne! Musíme se dostat na Eledu a varovat radu!" odpověděl Edward.
„Vždyť jim už dávno museli dát vědět!" odmítal Smith.
„Mají na křižníku rušičku, ty bys to měl nejlíp vědět. Musíme je tu nechat, jinak Impérium padne! Oni dobře vědí, jaký je jejich osud, a přesto bojují! My musíme udělat to, co si Impérium žádá!" rozhodl Edward, otočil transport směrem k Eledě, a nechal za sebou celou posádku strážní planety.
ns 15.158.61.42da2
