Derren vyšel ven před císařský palác kde na něj čekala jednotka i se dvěma novými členy.
„Hlavní rada Vás přiřadil do naší jednotky. Váš výcvik začne hned jak si trochu odpočinete," řekl klon Derrena směrem k Merry a Helen.
„Cože, to jako my?" rozhlížela se okolo Helen.
„Ano, vy... Ehm... co vlastně umíte?" tázal se klon.
„Nejsme úplný nováčci v boji a střelbě, jestli máš na mysli tohle, imperiále," odvětila mu Helen.
Klon Derrena protočil oči. „Ah, no dobře, Browningová Vás zavede do vojenského komplexu, kde se najíte a vyspíte, předpokládám, že to potřebujete," kývl na Emily a ta je odvedla.
„Cože? To si jako myslel vážně, že odteď budeme bojovat po boku se dvěma consortistama?" tázal se Frederick.
„Ano, Collinsi, už nejsou oddané Consortiu, zradily je a zachránily Eledu. Navíc je to rozkaz od hlavního rady. Teď si dejte pohov, za pár dní odlétáme na Zemi," zakončil klon a odešel.
„Hmm... Starý Derren se nám vrátil. Takže odteď jsme znovu vojáci. Dobrá tedy, jednotko pohov! Odeberte se do kasáren a odpočiňte si," rozkázal kapitán Norton.
„Zrovna když jsem si zapamatoval všechny Vaše jména, no, co se dá dělat," podotkl Rosseau, a s ostatními odešel do kasáren.
„Vstávat!"
„Co sakra?" Helen vyskočila z postele a pohlédla na klon Derrena stojícího nad ní.
„Jestli se ke mně ještě jednou takhle přiblížíš zabiju tě!" zvolala Helen.
„To bych ti nedoporučoval, vojíne. Odteď jste vojáci Impéria, vysloužili jste si to dost neobvyklým způsobem. Tady máte uniformy, převlečte se a přijďte za mnou ven!" rozkázal klon.
„Vojáci Impéria, koho jsme se o to prosili..." namítala Helen.
„Za to, co jsme udělali by nás Consortium okamžitě popravilo. Teď máme dokonce ochranu armády, co víc si přát?" pronesla s úsměvem Merry.
Po chvíli obě vyšly ven.
„No konečně! Tak pohyb! Dvě kolečka kolem kasáren, sraz tady na place," zvolal klon Derrena a běžel jako první.
Celá jednotka se rozeběhla.
„Takhle Vás buzeruje normálně?" tázala se zadýchaně Helen.
„Nikoliv, to jen kvůli nováčkům," odvětila Browningová.
„Žádný kecání! Jméno!" zvolal vedle nich běžící kapitán Norton.
„Helen Doulová."
„Merry Evansová."
Kapitán Norton si za běhu naťukával jména do tabletu.
„Specializace?" pokračoval.
„Chirurg specialista," odvětila Helen.
„Posttraumatické ostření a všeobecný lékař," odvětila zadýchaně Merry.
„Co to k čertu je? Consortští vojáci mají trauma z toho co dělají?" zasmál se kapitán Norton a běžel do předu za Derrenem.
Poté co doběhli na plac se seřadili. Před nimi stál kapitán Norton a klon Derrena.
„Jednotko, máte volno, Doulová a Evansová tu zůstanou," oznámil kapitán Norton a spolu s ostatními odešel.
Obě na klon Derrena vyděšeně zíraly.
„Hm... Impérium je Vám vděčné za Vaši pomoc, a naše jednotka za to, že jste pomohli Browningové. To ale nemění nic na faktu, že mi byl svěřen Váš výcvik. Vzhledem k Vaší minulosti musíte být pod vojenským dohledem, a abyste nám nebyli takovou přítěží, musím Vás vycvičit. Hlavní rada ve mě bohužel věří až moc, dal mi na Váš výcvik dva dny... Po celou tu dobu budete vystaveny tvrdému vojenskému výcviku, pokusím se Vás naučit vše co umím, začneme střelbou," oznámil klon Derrena a zavedl je na střelnici.
Helen se jakžtakž do cílů trefovala, Merry však nevěděla ani jak pistoli pořádně držet.
„Držíš to jako by ses toho bála, takhle!" pomáhal jí klon.
„Jsem pacifistka," odvětila Merry.
"Hah... Teď už ne, jsi v armádě, Consortisti se neštítí vraždit ani bezbranné ženy a děti, tebe taky šetřit nebudou, a teď se pokus trefit do terče!"
Merry pozvedla pistoli.
„Ne, takhle ne! Když budeš mít obě ruce tak pokrčené, pistole tě při výstřelu praští do hlavy. Buď obě ruce natáhni, nebo pokrč jen levou," dál jí radil klon Derrena.
Vystřelila.
„Skvěle, příště ale při střelbě prosím otevři oči a pokus se tak neposkočit..." poučil jí klon Derrena a šel k Helen.
Ta zběsile střílela na cíl.
„Uklidni se. Nejde o to na cíl vystřílet celý zásobník, ale trefit se do něj."
„Jo? Tak proč mi neukážeš, jak se ty strefíš do cíle?" odvětila Helen.
Klon Derrena povzdechl, vzal pistoli, a strefil se čtyřikrát do stejného místa v cíli.
„Ehm... fajn, takže v klidu," odvětila Helen a pokusila se před střelbou mířit.
Mezitím vešel na střelnici kapitán Norton. „Tak jak to vypadá?" tázal se v postranní uličce Derrena.
„Zatím to vypadá tak, že Doulová postřílí všechny okolo krom nepřátel a ta druhá... Umí uchopit zbraň," posmutněle odvětil klon Derrena.
„Hah, tak to je dobrý začátek, ne? Aspoň se při střelbě nezabijí," zasmál se kapitán Norton.
„Snad, kapitáne. Za dva dny budeme součástí výpravy hlavního rady na Zemi, a tyhle dvě mají být bojeschopné, obávám se, že ani já to nezvládnu."
„Derrene, jestli existuje někdo, kdo za pár dní dokáže udělat z amatéra elitního vojáka, jsi to ty." Dal Derrenovi ruku na rameno a odešel informovat jednotku.
„Fajn, to by stačilo. Teď trochu boje, zaútočte na mě."
„Eh... cože?" otázala se Merry, a mezitím se Helen pokusila udeřit Derrena, ale ten jí hodil na zem.
„Moc pomalé a předvídatelné, pokuste se nasimulovat útok z jedné strany a zaútočte na druhou."
Merry napřáhla pravou ruku a pak vší silou dala Derrenovi levou rukou pěstí do břicha.
Derren se na chvíli popadl za břicho. „Uhh... přesně takhle, ale musí tomu následovat další údery, tohle málokoho složí."
Merry a Helen se na sebe podívali a obě se pustily do Derrena, po chvíli obě ležely na zemi.
„Tohle bylo docela dobrý, ale pořád moc pomalý. Teď půjdeme na dráhu."
Vyšli ven před cestu plnou překážek, jako je ostnatý drát, zídky a větší zdi.
„Podlezte tohle pole ostnatýho drátu, přelezte zdi a přeplavte tu říčku, doufám, že Vás nebudu muset učit plavat," rozkázal klon Derrena.
„Říčku, hah, to bude určitě za tu tvoji ránu," zasmála se Helen.
Derren je nutil dráhu opakovat několik hodin. Když už se téměř neudržely na nohou, šel s nimi na oběd.
„Cože? To se ani nepřevlíkneme?" protestovala Helen.
„Je teplo, navíc se při akci nemůžeš převléct, buď ráda, že dostaneš jídlo," odrazil ji klon Derrena.
Po obědě je klon Derrena znovu zavedl na střelnici, a poté zápasili na place, večer je Derren u stolu učil taktice boje a strategii. Stejný postup se opakoval i druhý den.
Třetí den ráno se připravovala eskorta pro hlavního radu.
„Ah... Derrene, to tu čekáš už od brzkého rána?" tázal se přicházející hlavní rada Derrena.
„Ano, pane. Jaký je plán přesunu? Poletíme s Vámi?" tázal se klon Derrena.
„Ty přeci patříš ke své jednotce, poletíš s nimi."
„A em... pane, co bude s dcerou císařovny?" zvědavě se tázal klon Derrena.
„Až přijde čas, budeš její Praetor, teď je však moc mladá a slabá, o její existenci nesmí nikdo krom vyvolených vědět, pochopitelně zůstává zde v bezpečí," odvětil hlavní rada.
„Dobře, pane."
„Hlavní rado, Vaše eskorta je již připravena, všechny jednotky jsou připraveny k odletu," oznámil jeden z vojáků, a odešel ke svému transportu.
„Tohle je všechno, pane? Pár letounů a tři transporty?" zděšeně se tázal klon Derrena.
„Je to více než dost, Derrene. Nezapomeň, že nejvyšším posláním hlavního rady jsou zájmy lidu Impéria, kdybych s sebou vzal všechny zbylé vojáky z Eledy, jak by na to lid asi reagoval? Navíc neletíme do války, ale za zbytkem naší armády."
„Máte pravdu, pane. Snad to bude stačit," sklonil hlavu klon Derrena, a odebral se k transportu své jednotky.
„Všechny jednotky připraveny, odlétáme," ozval se pilot transportu hlavního rady a všichni odletěli.
Za několik dní se dostali na planetu Zemi. Celá imperiální armáda zde ještě byla. Přistáli v parku nedaleko náměstí v centru města a vydali se ke kongresu.
„Stát! Ke kongresu smí jen vojáci Impéria s nejvyšší prověrkou," zastavil je kousek od náměstí jeden z vojáků.
„Co si to sakra dovoluješ?!" klon Derrena se napřahoval k úderu pěstí.
„V pořádku, Derrene. Jen se řídí předpisy. Jsem hlavní rada Impéria, toto jsou mí osobní strážci," ukázal na jednotku.
„Dobrá, hlavní rado, můžete jít, ostatní tu ale zůstanou."
Když procházeli náměstím, všude kolem byly hromady mrtvol. Na schodech před Consortským kongresem stál vícegenerál Ross a kolem něj stálo několik vojáků Impéria.
„Pane, to je on, ten generál Ross," řekl klon Derrena.
„Jsem hlavní rada Impéria! Vojáci, nařizuji Vám zatknout tohoto samozvaného generála!"
„Hah... Tak ty ses vrátil, a přivedl jsi mi i hlavního radu," zasmál se Ross a ostatní vojáci se začali smát také.
„Ten muž se dopustil velezrady! Okamžitě ho zatkněte nebo skončíte jako on!" zvolal kapitán Norton.
„Mysleli jste si, že sem nakráčíte a zatknete mě? Kdy už vy imperialisté přestanete být tak naivní," smál se Ross.
Jednotka pozvedla zbraně. Na střechách domů okolo náměstí se objevili vojáci a zamířili na jednotku a hlavního radu.
„Co to má být? Naši vojáci nejsou tak stupidní, aby nepoznali Vás, pane," odmítavě řekla Browningová.
„Toho jsem se obával, mé dítě... Tohle totiž nejsou naši vojáci," odvětil hlavní rada.
ns 15.158.61.6da2
