Souhvězdí Cancri...
Cesta obou transportů Speciálních průzkumných jednotek proběhla bez jakýchkoliv větších potíží, cestovaly warp pohonem a několika červími dírami zhruba 20 dní. Transporty jsou na rozdíl od bitevních lodí uzpůsobené k co nejrychlejší přepravě za cenu jejich minimální vyzbrojenosti.
„Nejprve přistaneme na 55 Cancri c, é je čistě těžební planeta, měli bychom nejprve kontaktovat lidi tady," sdělil kapitán Norton skupině Beta.
„Beta rozumí, připravujeme se na sestup do atmosféry 55 Cancri c."
Po chvíli, co oba transporty sestoupily do atmosféry planety, se ozval hlasitý pískavý zvuk a jakýsi paprsek proletěl skrz trysky transportu jednotky Beta, které rázem na to zhasly a transport začal padat dolů.
„Co to do prdele bylo?! Tady beta padáme na souřadnice..." začal jeden z členů hlásit souřadnice pádu, zatímco transport zmizel z dohledu jednotky Alfa.
Ozval se další zvuk. Transport s sebou škubl na pravou stranu.
„Stav!?" křičel kapitán Norton.
„Zasáhli cirkulaci vzduchu, veliteli. Jestli ihned nepřistaneme udusíme se!" odpověděl zděšeně Rosseau.
„K čert! Všichni se něčeho držte, tohle bude hodně bolet!" zakřičel kapitán, když obrátil transport přímo dolů, aby se dostal do výšky, kde je možné dýchat. Další rána. „Pohon je dole, pane!" hlásil Collins.
Kapitán Norton se kousek nad zemí pokusil trhnout transportem nahoru, aby tak o něco zmírnil pád. Transport se zabořil do země a několik minut se rychle sunul kupředu, než konečně zastavil.
„Žijete někdo...?" ozval se Smith.
„Norton, žiju."
„Derren, žiju."
„Collins, stále dýchám."
„Browningová, potlučená ale žiju."
„Rosseau? Poručíku! Browningová pojďte sem!" Ze zadní části transportu zvolal Collins.
Browningová přistoupila k ležícímu poručíkovi. „Dýchá, nejspíš se silně praštil do hlavy a omdlel."
„Takže co? Bude žít?" nevěřícně se ptal Smith.
„Nejspíš ano, ale těžko říct, nedokážu určit ani kdy se probere..."
„Zatraceně udělejte s ním něco, musí se probrat, on jediný zná tuhle soustavu!" naléhal na Browningovou kapitán Norton.
„Nemůžu ho prostě probrat! To prostě nejde. Až se vzbudí, tak se vzbudí."
„Zatraceně! Nemůžeme tu zůstat, ti co nás sestřelili už jistě vědí kde jsme a někoho sem vyšlou."
„To je fakt, kapitáne. Já se Smithem vezmeme poručíka," nabídl Collins.
„Dobrá... Praetore Derrene?"
„Ano, kapitáne?"
„Vy doufám máte nějaký speciální výcvik, co se týká přežití na neznámé planetě, že?" s beznadějí se zeptal Norton.
„Snad by můj výcvik mohl k něčemu být, porozhlédnu se po okolí a něco vymyslím, pane."
„Skvěle," s úlevou odpověděl Norton.
„My mezitím shromáždíme zásoby z transportu a zbraně, pokud nějaké přežily ten pád."
Derren došel na kopec pusté písčité planety. „Ztroskotal jsem na pusté planetě plné lidí, co se mě snaží zabít, se skupinou nováčků, která spoléhá na to, že je bez zranění dostanu zpět na tisíce světelných let vzdálenou domovskou planetu, lepší narozeniny jsem si nemohl přát," zamumlal si Derren. „Ach, ať mi císařovna odpustí, jak jen mohu být v takové situaci tak arogantní," pokračoval. Poté se začal rozhlížet po okolí. „Bezpečné místo, kde by mohlo být..." zamyslel se Derren.
Na severu se tyčily žlutohnědé hory.
„V těch horách na severu by mohla být nějaká jeskyně," pomyslel si.
Derren se vrátil k transportu, kde už jednotka měla připravené zásoby a batohy.
„Jaká je situace, Praetore Derrene?" tázal se kapitán Norton, plný očekávání.
„Abych byl upřímný... situace je dost bídná, všude kolem je jen pustina, jediná naděje by mohly být hory zhruba 10 kilometrů na sever."
„Na sever? Ale jednotka Bravo havarovala na jihu!" vyděšeně křikla Browningová.
„Tvá touha pomoci ostatním je chvályhodná, ale bohužel je to nemožné. Na jih od nás je jen poušť, a navíc po nás ty pravděpodobně lasery, také střílely z jihu, šli bychom nepřátelům na proti, mrtví jim moc užiteční nebudeme," s velkou vážností v hlase odpověděl Derren.
„Derren má pravdu, chcete se plahočit pouští s poručíkem v bezvědomí?" utvrdil Derrena kapitán Norton.
„Nejspíš máte pravdu, tak tedy na sever..." povzdechla Browningová.
Skupina se tedy vydala na sever, přes poušť. Zhruba po pěti kilometrech začala hvězda Cancri A zacházet za oblohu, a v poušti za nimi se začaly tvořit žlutooranžové mraky.
„A co má být zase tohle?" vyhrkl Collins. „Nevím, ale zjišťovat to nechci, snad nás to nedožene, než dorazíme k horám," nejistě řekl kapitán Norton.
K horám skutečně dorazily chvíli před podivnými mraky, a ukryly se v jeskyni v boku hory, tak aby mraky nešly dovnitř.
„Teď si všichni odpočiňte, vyrazíme až ty mraky zmizí," prohlásil kapitán Norton. Všichni, až na Derrena a Browningovou ulehli ke spánku. Browningová seděla u poručíka Rosseaua a dávala mu infuzi tekuté stravy. „Obdivuji Vás, Praetore Derrene, to, jak zvládáte tak stresové situace naprosto klidně," mluvila Browningová k Derrenovi sedícímu na kameni čelem ke vchodu do jeskyně.
„To je moje práce," odpověděl krátce.
„I tak Vám to závidím, Vaši odvahu," pokračovala v konverzaci Browningová, i přesto, že se Derren očividně bavit nechtěl. „Jaký je vlastně život Praetora?" tázala se Browningová.
„Samota a velká zodpovědnost," povzdechl Derren.
„Samota? Vždyť se setkáváte a hovoříte se samotnou císařovnou."
„To sice ano, život Praetora ale také znamená, že neustále pracujete, snažíte se inspirovat ostatní, reprezentujete císařovnu, tudíž nikdy nesmíte dát najevo slabost."
„Ani rodina Vám se samotou nepomáhá?"
„Nemám rodinu..." Derren trochu posmutněle sklonil hlavu, a po chvíli se zase vzpřímil.
„Aha, to mě mrzí, netušila jsem..."
„Na tom nezáleží, vyspěte se, dokud můžete," odpověděl zbrkle Derren, Browningová na něj ještě chvíli pohlížela, a poté také ulehla ke spánku.
„Vstávejte! Musíme vyrazit!" křičel kapitán Norton na všechny členy jednotky. „Ty podivné mraky už jsou pryč, a Cancri A znovu září na obloze."
Jednotka posbírala zásoby, Smith s Collinsem znovu zvedli poručíka Rosseaua, a celá jednotka vyrazila stezkou mezi horami dál na sever.
„Ve jménu Impéria vzdejte se!" ozvalo se z nedaleka, a zazněl varovný výstřel.
„Impérium se nevzdává!" odpověděl kapitán Norton a všichni členové jednotky vzali do rukou pušky a kryli se u stěn hor.
„Jestli jste z Impéria, tak se identifikujte!" ozvalo se znovu.
„Kapitán Edward Norton, první prapor speciální průzkumné divize Impéria, jednotka Alfa!"
Jakmile dozněla ozvěna kapitánových slov, v popředí se vynořil nějaký člověk a nejistým krokem se přibližoval k jednotce.
„Jsem Jack Roy, pane, bezpečnostní technik na 55 Cancri e, nebo spíš jsem jím byl..." Identifikoval se neznámý muž.
„Jste z Impéria? Co se to tu stalo?" tázala se Browningová.
„Ano, jsem z Impéria, ale teď na otázky není čas, musíme se dostat na bezpečné místo, pojďte!" odpověděl Roy, a rozeběhl se stezkou.
„Vážně mu chcete věřit? Jen proto, že řekl, že je z Impéria?" skepticky pronesl Collins. „Nevypadá to, že máme na výběr, vojíne," odvětil Norton, a jednotka se vydala za Royem.
Po chvíli se před nimi zjevilo zelené údolí, kousek přírody, ze všech stran obklopený horami, rostly tu zvláštní stromy se zelenožlutými listy, a pod nimi rostly keře a zelená tráva.
Sešli dolů do údolí po kamenité cestě, a uprostřed údolí uzřeli malou vesnici.
„Tak tady skromně přežíváme, kapitáne. Posaďte se prosím," Roy ukázal na několik kmenů. „A my Vám přineseme nějaké jídlo," dodal.
„Děkujeme Vám, spoluobčané, ať Vám Vaši laskavost císařovna oplatí," pronesl Derren.
„Císařovna už nad tímhle proklatým místem bohužel nemá kontrolu, pane," promluvil jeden z přítomných.
„S tím si dovoluji nesouhlasit, s jejím zástupcem tady, je to jako kdyby tu byla ona samotná," s hrdostí řekla Browningová.
„Cože? Tím myslíte Praetora? Je na cestě sem? No to je úžasné!" rozjásal se Roy, nesoucí nějaké ovoce.
„Nejspíš jsem zklamal Vaše očekávání...to já jsem Praetor," trochu sklesle mu odpověděl Derren.
„Vy...? Tedy totiž, odpusťte, měl jsem vzato, že Praetoři jsou součástí celých císařských armád, nikoliv... průzkumných skupin," posmutněl Roy.
„Cesta celé armády až sem by trvala příliš dlouho, jelikož naše bitevní lodě nejsou schopné používat warp pohon, a široko daleko není ani žádná červí díra, kterou by mohly použít. I přesto je ale tady, aby Vám pomohl," pronesl na obranu Derrena kapitán Norton.
„Ach, odpusťte mi mou nezdvořilost, Praetore."
„V pořádku, chápu Vás," uklidnil ho Derren.
„Náš přítel bude potřebovat přístřešek," prohlásil Collins, stojící u poručíka Rosseaua.
„Ale jistě, copak se mu stalo, mohu-li se zeptat?" zvědavě řekl další z obyvatel vesnice.
„Udeřil se do hlavy při pádu transportu a upadl do kómatu," odpověděla Browningová.
Dva muži vzali poručíka do kulatého přístřešku.
„Řeknete nám, co se tu teda vlastně stalo?" ptal se Smith.
„Napadli nás nějací žoldáci, bez odznaků, bez postupů, beze cti. Přistálo sem pár transportů, identifikovaly se jako členové mezigalaktického obchodního společenství. Ti, co z nich vystoupili byli oblečeni spíše jako dělníci, než obchodníci. Jednu skupinu jsme zavedli do naší velící stanice, samozřejmě jsme je prohledali, ale žádné zbraně jsme nenašli. Hned co jsme vešli hlavními dveřmi, začali útočit na naše stráže. Během chvíle je odzbrojili, jsou zatraceně dobře vycvičení v boji z blízka. Pak otevřeli dveře dalším skupinám, které začaly systematicky vraždit všechny v komplexu. Spustil jsem alarm, a naše ozbrojené síly se jim postavily, několik jich dostaly, ale už to byl marný boj, měli pod kontrolou téměř celý komplex. Vše jsem to měl z prvního pohledu, obsluhoval jsem bezpečnostní kamery," vyprávěl jeden z obyvatel vesnice.
„Takže žoldáci, Consortium ví, jak se krýt," sebejistě řekl Smith.
„Opravdu si myslíš, že to bylo Consortium?" divila se Browningová.
„Samozřejmě, kdo jiný by z téhle události těžil," utvrdil Collins Smitha v jeho tvrzení.
„Máte tu nějakého doktora?" ptal se Norton vesničanů.
„Bohužel ne, pane."
„Browningová, zůstanete tady a budete dohlížet na stav poručíka Rosseaua. My ostatní půjdeme "navštívit" ty žoldáky, a ukážeme jim, jak Impérium zachází s těmi, kdo útočí na jejich lid," zavelel kapitán Norton, a jednotka sbírala zásoby na cestu. „Počkejte! Chceme sloužit Impériu, jdeme s Vámi!" přihlásili se čtyři muži z vesnice, ozbrojení puškami.
„Dobrá tedy, alespoň nás někdo provede touhle planetou," zakončil kapitán Norton, a vyrazili.
ns 64.252.185.155da2
