Probouzím se rozhozená z další noční můry. Kouknu se na mobil, který udává půl třetí ráno. Zrakem přelétnu na stále poklidně spícího zrzka na gauči a pak se opatrně vydávám směr koupelna. I přes tlustou stěnu na chodbě uslyším tetino hlasité chrápání, nad kterým se musím uchechtnout. Nemusím se strachovat, že bych tu ženskou probudila, protože tu neprobudí ani stádo volů, dupající jí u ucha. Často se stává, že ráno zaspí rovnou tři budíky a pak mi vyčítá, že jsem ji nevzbudila. Jako by to vůbec k něčemu bylo, pokaždé, co se jí horko těžko snažím vytáhnout z postele, za pár minut stejně usne.
171Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡCyg5hc8HrC
Jakmile dorazím do menší koupelny, která se víceméně skládá z prostorného sprchového koutu a dvojumyvadla. Opláchnu si obličej studenou vodou a podívám se na sebe do zrcadla. Není pochyb, že vypadám na nejvýš přešle. Vzhledově nyní připomínám spíše zoufalou matku třinácti dětí, než-li sedmnáctiletou puberťačku. Pod očima se mi vybarvují tmavě fialové kruhy, doprovázené zarudlýma očima. Pleť mám suchou a dehydratovanou, jak by řekla teta Sophie. Rty jako vždy suché a bezbarvé. Hrdlo vyprahlé, jako kdybych nepila dva dny. Bez prodlení si natočím skleničku studené vody, kterou do sebe rázem kopnu. Poté bolestně zaskuhrám neboť mne do hlavy udeřila palčivá bolest, s níž již mám bohaté zkušenosti. Popravdě mě bolí hlava skoro pořád, ani se nedivím, když žiju s nejhlasitější osobou široko daleko. Automaticky otevřu skříňku nad umyvadlem a z plastové krabičky vysypu paralen. Spolknu ho a zapiju zbytkem vody ve sklenici, pevně doufám, že zabere co nejdříve.
171Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡxR0ub7YtQX
Celý zbytek noci, či rána, se mi nedaří znovu usnout. Neustále mě něco ruší, ať už hlasité myšlenky kolující mi v hlavě nebo okolní zvuky z ulice. Nevím, kteří kreténi mi tu vyřvávají do oken, ale přísahám bohu, jestli ihned nezklapnou, vykuchám je jako filetu. Celou dobu se nespokojeně převluji ze strany na stranu a snažím se najít nejpohodlnější polohu ke spánku. Nakonec jsem to přeci jen vzdala a zprovoznila si laptop s netflixem. Brouzdala jsem desítkami různými seriály, které mě vůbec nezajímaly a nakonec skončila u toho jednoho, co jsem viděla nejméně stokrát. Některé monology dokážu odrecitovat zpaměti, narozdíl od nejnovější látky v bižuli. Nad tím jsem se v duchu zasmála a pohodlněji se uvelebila. Po pár minutách se mi obraz začal rozmazávat a já se poddala spánku. Zdálo se mi, jakoby uběhlo sotva pět minut, když mi hlasitě zazvonil budíky a já byla nucena vstát. Zrzavec s mým překvapením stále ještě hluboce spal a nejevil žádné známky života. Na tajno jsem si ho vyfotila, jak leží rozvalený po celém gauči a zrzavé lehce kudrnaté pačesy mu tyčí na všechny strany. Potichu jsem došla až k němu a do ucha mu zaburácela:,,Policie otevřete!" Vyletěl téměř okamžitě, což pro mě znamenalo nemalou bouli na čele. Zasyčela jsem bolestí, ale nedalo mi to a musela jsem se jeho k smrti vyděšenému výrazu zasmát. Jemu to však nepřišlo vtipné ani trochu. Namísto toho se zmateně rozhlížel kolem sebe, dokud si neuvědomil, kde se nachází. Jeho šok najednou vystřídal vztek na mou osobu. Co nejrychleji jsem vypálila ke dveřím a dolů seskočila jako parašutista. Ozvalo se nehezké křupnutí v mém kotníku, které jsem však ignorovala a pospíchala vzbudit tetu Sophii. Jeremy věděl, že tohle kolo projel, protože se jen tak nemůže ukázat v naší kuchyni. Zaslechla jsem ho, jak zaklel pár nehezkých slov, načež za mnou poklop zavřel. Sama pro sebe jsem se ušklíbla a tiše zašeptala:,,1:0 pro mě, zrzku."
Probudit tetu Sophii v půl osmé ráno se nakonec neukázal jako dobrý nápad. Nejen že za chvilku poté usnula znovu, ale ještě před tím po mně stihla hodit polovinu předmětu nacházejících se na jejím noční stolku. Babizna jedna protivná. Proběhlo mi v hlavě a já měla sto chutí to říct nahlas, nejlépe jí to zakřičet do ucha. Na snídani jsem neměla ani pomyšlení, po horko těžko probdělé noci budu ráda, když do sebe budu schopná dostat oběd a ustane ta otravná bolest hlavy. Někdy mám pocit, že paralen pojídám častěji než svačinu. Co se dá dělat, dneska máme odpoledku a já nehodlám usnout hned po první nudné hodině. Zvlášť když máme mít dneska fyziku s Philipsem, který mě úplně nenechá v klidu chrupkat v lavici. Nevěřím, že to říkám, ale je to snad jediná hodina, kde si upřímně přeji, aby na ní byl zrzavec.
ns 15.158.61.21da2
