Probudil mne hlasitý zvuk budíku, který jsem téměř okamžitě vypla a s nadáváním se neochotně zvedla z postele. Jeremy byl už dávno na nohou nebo to tak aspoň vypadalo. Byl oblečený do volného černého trika a stříbrných cargo kalhot. Zrzavé vlasy měl neuspořádaně rozházené na všechny strany a jeho pronikavé, modré oči mne probodávaly pohledem. Chvíli to vypadalo, že mě chce zavraždit. Vzápětí se však přívětivě usmál a otočil se, abych se taky mohla obléknout. Ze skříně jsem vytáhla co nejpohodlnější oblečení, které jsem našla a začala se neochotně převlékat z pyžama do volného trika s potiskem kapely Nirvana a rovněž kapsáčů béžové barvy. Vlasy jsem si urychleně rozčesala, aby nevypadaly jako vrabčí hnízdo a vydala se do koupelny.
123Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡlMkSGcswdu
,,Dobré ráno!" Zaštěbetala teta až příliš hlasitě a na vysokých podpatcích se hnala k věšáku s klíči. ,,Dobré." Odvětila jsem poněkud nesrozumitelně a pokračovala do kuchyně. ,,Musím běžet, klient přijde dřív." Vysvětlovala mezi upravováním se v zrcadle. ,,Opovaž se dostat špatnou známku ve škole!" Nezapomněla mne pokárat, načež se hnala ke své červené Toyotě. Automaticky jsem nad ní protočila panenky a vrhla se k lednici pro něco k jídlu. Nakonec jsem si vzala jen pár zbylých kousků manga a kafe. Jeremymu jsem ze šuplíku ulovila nějakou sladkou tyčinku a zavolala na něj, že už může vylézt z pokoje.
123Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡhfMAN6Y7Ke
,,Dík.'' Broukl a vděčně se zakusl do čokolády. ,,Bus odsud jede v 8:10 nebo můžeš jít pěšky... podchodem.'' Dodala jsem tišeji, protože mi došlo, jaké my dva máme na ten podchod vzpomínky. ,,Jo jasně.'' ,,No, já se jdu nachystat do toho ústavu, takže zatím. Mimochodem jestli tu hodláš zůstat déle, měl by sis z domova vzít aspoň nějaký věci.'' Připomněla jsem mu a odkráčela po schodech do svého království. On na to nic neřekl, ale jsem si jistá, že kývl na souhlas. Stejně furt tak nějak nechápu, jak to jeho rodičům nemůže vadit, když se jejich syn jen tak na pár dnů vypaří a oni o něm nemají ponětí. V tom jsem si vzpomněla na první školní den, když jsme šli do toho podniku, kde byla ta otravná servírka. Zmiňoval se o pěstounech u kterých pravděpodobně žije, což znamená, že mu buď rodiče zemřeli nebo prostě žádné nemá. Ale i tak mi to nedává moc smysl. Přeci i lidi v pěstounské péči se nemohou jednoduše vypařit bez jejich vědomí, ne? No nic, já se v tom rýpat nehodlám. Uzavřela jsem nakonec koncerzaci sama se sebou a do batohu si začala házet všechny potřebné věci. Zas tolik toho naštěstí nebylo, protože veškeré učení mám ve skříňce ve škole. Kdo by se totiž tahal s těma kilama, že jo.
123Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡgEfw6tThBu
Kupodivu jsem dnes výjimečně stíhala a nemusela tak uhánět na autobusovou zastávku a doufat, že má autobus spoždění. Zrzoun na mě už delší dobu čekal v předsíni. Asi se mu nechtělo jít samotnému nebo nevím. Zamknula jsem za sebou dveře a následovala ho. Celou cestu panovalo ticho, které ani jednomu z nás nevadilo. Nebylo to takové to trapné ticho, kdy se snažíte vymyslet jakékoliv téma, aby jste ho přerušili. Ne, tohle bylo vítané ticho, ani jeden z nás neměl potřebu mluvit. Já tupě zírala na cestu před sebou a on si zase prohlížel bohaté vily kolem. Párkrát jsem po něm nenápadně šlehla pohledem, ani nevím proč. Dívala jsem se na jeho profil. Na široká ramena s opálenými pažemi vykukující z krátkého rukávu a na to, jak se nesl. Byl vypjatý, tvářil se, jako kdyby mu patřil svět, zvláštní bylo, že mě to jakýmsi způsobem fascinovalo, namísto toho, abych si v duchu pomyslila, jaký je to egoista. Očima jsem přelétla na jeho tvář, která zaujala přísný výraz. Rty měl stažené do úzké linie a obočí trochu zamračené, jako kdyby nad něčím ústavičně přemýšlel. Najednou si mého pohledu všiml. Otočil se na mne a upjatý výraz ve tváři se mu změnil na pobavený se sebevědomým úšklebkem. Okamžitě jsem trhla hlavou a do tváří se mi nahrnula krev. Díkybohu nepronesl žádnou egoistickou, či jízlivou poznámku. Jen se uchechtl a svou pozornost přemístil na přijíždějící bus.
123Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡqb2ojJPNmF
Co se to se mnou sakra děje?! Křikla jsem na sebe v duchu a můj vniřní hlas mi téměř okamžitě odpověděl. Kape ti na maják, Evansová. Vzpamatuj se. Zavrtěla jsem rozladěně hlavou a nastoupila do vozu. Všechno kvůli nějakému zrzounovi, co mi zapíchl mafiána v obýváku. Však není ani hezkej! Otevři oči, hlupačko. Vysmívalo se mi opět mé podvědomí a já ačkoliv nechtěně, musela jsem se na tu rezavou kreaturu podívat. Seděl vedle mě přes uličku. Ruce s vystouplými žílami skřížené na hrudi, černé triko mu obepínalo svalnatou hruď a jeho vlnité vlasy, které si každých pár minut prohrábl rukou, mu trčely na hlavě. Dobře, tak to odvolávám, je zatraceně uchvatnej, ale i tak! Nic pro mě, ne, ne, ne. Zavrtěla jsem v duchu hlavou a sama sebe okřikla.
123Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡuEbsUEX1NU
,,Nazdar Bucky!'' Zakřičel kdosi a já se po povědomém hlasu ohlédla. Hnala se ke mně rozzářená Hayley s úmyslem mě obejmout. Nenápadně jsem se jejímu objetí vysmekla. ,,Ahoj Hay, proč Bucky?'' Nechápavě jsem nakrčila obočí. Samozřejmě ho znám, ale proč tak říká mě? ,,Jsi mu natolik podobná, že ti tak prostě musím říkat!'' Zubila se na mě. Na sobě měla svou oblíbenou černou mikinu s kapucí o dvě čísla větší, než je její normální velikost a skinny džíny stejné barvy. ,,Nevím, co tím myslíš, ale budiž. Musím jít ke skříňkám.'' Zabrblala jsem, možná až příliš rozmrzele, což jsem neplánovala. Jako malou omluvu jsem zkřivila rty v menším úšklebku připomínající úsměv. Nikdy mi ty falešné úsměvy a smání se nešlo. Vždy přitom vypadám, jako kdybych právě pozřela plátek citrónu.
ns 15.158.61.12da2
