Dnes je den D, ŠKOLA! Zachraňte mě někdo nebo přísahám, že mi přeskočí. Školu nenávidím už tak od páté třídy. Dokud mi s úkoly pomáhal táta a všechno mi trpělivě vysvětloval, zvládala jsem to, jenomže po jeho smrti tu nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Co si budem tetička Sophie neoplývá vysokou inteligencí, ani ochotou.
Ráno jsem vstala v půl osmé, V PŮL OSMÉ! Chápete to? Z postele jsem skočila rovnou do sprchy a strávila tam přesně dvacet minut. Musela jsem si vyfénovat vlasy, a tak mi vypravování se trvalo o něco déle než obvykle. S nějakým speciálním outfitem jsem se nezatěžovala, jen obyčejné hnědé tepláky a mikina stejné barvy. Do kapsy mobil, sluchátka, klíče, peněženku a mohla jsem vyrazit. Cesta do školy byla jako obvykle, nuda. Prošla jsem svým oblíbeným podchodem a v tom jsem si uvědomila, že s tím psychoušem budu chodit na stejné předměty. Skvělé, opravdu lepší už to být nemohlo!
Vejdu do vcelku moderní budovy a zamířím ke své skříňce. Jako jediná je pokreslená tmavými grafity. Musím se pochválit, tyhle se opravdu vyvedly. Otevřu dvířka se zámkem a zadívám se dovnitř. Oblečení na tělák, překvapeně čisté a voňavé, krabička s mincemi do automatu a nakonec prošlý tuňákový toust zabalený v plastovém obalu. Popadnu ho a vhodím ho do koše vzdáleného pár centimetrů.
Zazvoní, a tak s klidem vejdu do třídy a obsadím zadní lavici u okna. Nikdo mi ji ani nezkoušel zabrat, asi jim po dvou letech se mnou došlo, jak by dopadli.
Dosednu na židli a automaticky si položím hlavu na složené ruce na lavici. Je první den školy a já skoro usínám.
,,Ahoj." Zaslechnu přes hudbu ve sluchátkách, ale ignoruji to, určitě to nebylo na mě, já se tu totiž s nikým nebavím.
,,Haló!" Křikne někdo znova. Nic neřeším a semknu svá zavřená víčka. V tom mi někdo poklepe na rameno. Vztekle si sundám kapuci z hlavy a otočím se na toho otrapu.
,,Co je?" Štěknu a pak zůstanu v šoku zírat na zrzka před sebou.
,,Jen jsem tě chtěl pozdravit." Zazubí se a sedne si do lavice hned vedle té mé. Protočím očima a chci se dál věnovat spánku, jenže to už se zde objeví učitel se svou uvítací řečí, která je extrémně trapná jako obvykle.
,,Docela nuda, huh?" Uchechtl se vedle mě zrzek. ,,Hm." Broukla jsem nezaujatě a přepla si písničku na spotify. ,,Co děláš dneska?" Dožadoval se konverzace a mně už pomalu docházela trpělivost.
,,To co ty ne." Prskla jsem první co mě napadlo s nadějí, že už mě nechá na pokoji. ,,Co ty víš, třeba jo." Zamyslel se.
,,Huuuuuh." Vydám ze sebe otrávený zvuk, přičemž se na mě učitel s odmlkou podívá. Jen se ušklíbnu a pokrčím rameny. Učitel se zase věnuje své uvítací řeči a známý hlas se vedle mě uchechtne.
,,No a nechceš třeba někam zajít? Jako se mnou." Dodá s planou nadějí v hlase.
,,Počkej nech mě přemýšlet. Hmmm...NE." Odpovím spruzeně.
,,Proč ne?" Ptá se ublíženým tónem.
,,Proto." Protočím očima a náhle zpozorním, když učitel řekne, že je to pro dnešek vše a můžeme jít domů.
Radostí vyskočím z lavice a jako první vyběhnu ze třídy. Vyjdu ze školy a přemýšlím, jestli si někde nechci sehnat oběd, protože teta Sophie je pryč a já neumím vařit bez újmy na zdraví, či zničení objektů v kuchyni.
,,Tak kam půjdem." Ozve se za mnou a já automaticky protočím oči. ,,MY nikam!" Zrzek se zachechtá a chytne mě kolem ramen. ,,Ale no ták, co takhle nějaký burger a hranolky? Zvu tě." Zubil se na mě. ,,Jsem veganka." Zalhala jsem a setřásla ze sebe jeho ruku.
Jeremy nadzvedl své obočí skoro až do půli čela a já se nevrle ošila.
,,Jo nejsem, ale..." Přerušil můj argument a razantně prohlásil. ,,Pojď, znám tu jeden skvělej podnik."
Táhl mě tmavými spřezčitými uličkami, skoro to vypadalo, že se mě chce jakožto nepohodlného svědka zbavit. Naštěstí jsme však po pár minutách dorazili na křižovatku, kde se to opět hemžilo lidmi.
,,Tudy." Zatáhl mě za rukáv Jeremy a přešel se mnou přechod k malé restauraci. ,,A jsme tu!" Zavískal jako malé děcko a konečně mě pustil. ,,Bezva." Zabrblala jsem si pro sebe a vstoupila do toho podniku, přičemž mi Jeremy jako ,,pravý gentleman" podržel dveře. Obsadili jsme jeden malý stolek pro dva a to už se k nám hnala mladá číšnice s menu. Nějak podivně se nakrucovala a pohazovala svými vlnitými vlasy. ,,Ahoj, Jeremku." Zašvitořila a já div nevybuchla smíchy. Dotyčná se na mě poněkud rozhořčeně podívala, ale hned přelétla zpátky na Jeremyho.
,,Nino." Procedil kysele a pokusil se o úsměv. ,,Dlouho jsem tě neviděla, tý jo musíme někam zajít, co třeba dneska večer." Zablekotala a začala si okusovat malíček. ,,Dneska zrovna nemůžu." Vymlouval se a tvářil se při tom nanejvíc zdrceně. ,,Ty taky nemůžeš vždycky." Skoro si dupla a já se skoro zadusila smíchy. Vydávala jsem při tom zvuky zmírajícího lachtana. Na ty dva byla obzvlášť pěkná podívaná.
,,Kdo to vůbec je?" Nakrčila nade mnou svůj dokonalý nosánek a Jeremy se na mě s utrpením v očích zadíval. ,,Ee to, to je moje sesss-třenicee?" Promluvil přiškrceným hlasem a nejistotou. ,,Myslela jsem, že jsi vyrůstal u pěstounů." Namítla a na mě se zamračila ještě víc.
,,No jo, my jsme se tam všichni brali jako rodina." Usmál se nevrle a mně ihned úsměv z tváře zmizel. Dělá si prdel?
,,Jo tak to jo! Moc ráda tě poznávám." Zavýskala falešně mile a naštěstí ji pak už došlo za co jí tu asi platí.
,,Tak co si dáte?" Zasmála se a propisku držící v ruce si přiložila ke spodnímu rtu. Potlačila jsem tu silnou chuť protočit očima nebo jí říct nějakou jízlivou poznámku. ,,No já si dám kafe Americano a vafli s jahodovým džemem." Usmál se na ní Jeremy poněkud falešně, ona si to po pár sekundách zapsala a podívala se na mě. ,,Ehm vanilkové latté a taky tu vafli s nutelou." Odříkala jsem, přičemž se na mě podívala pohledem typu ,,bejt tebou přestanu tak žrát" na to jsem jí zas odpověděla výrazem ,,je mi to u zadku, jdi se vycpat". Myslím, že toho si dokonce všiml i zrzek, protože se nějak divně zašklebil.
,,Mhm hned to bude." Usmála se na Jeremyho a o mě už radši ani pohledem nezavadila.
Za nedlouho nám donesli naši objednávku, díky bohu, nebyla to Nina, kdo nám ji přinesl. Při pohledu na vafli jsem krátce pomyslela na ten svůj slibovaný burger s hranolkami, ale nechala jsem to být, protože jídlo bylo výborný.
ns 15.158.61.8da2
