Kolem půl desáté jsem zpozorovala blížící se tetu Sophii, takže byl Jeremy vyhnán do mého pokoje a já se snažila tvářit, co nejméně nápadně. Teta měla poměrně dobrou náladu, což mě upřímně šokovalo, protože většinou z práce jezdí naštvaná a frustrovaná. Tak aspoň někdo je tu v dobrý náladě. Pomyslela jsem si a šla jí pozdravit, aby si jako obvykle nestěžovala, že to nedělám.
,,Ahoj." Broukla jsem nezaujatě a zavřela za ní dveře. Ona samozřejmě hned začala šprechtit o tom, jak je její nový klient strašně úžasný a jak má dobrý vkus. V duchu jsem nad tím protočila očima, ale navenek pouze přihlouple pokyvovala hlavou. Už jsem chtěla zmizet ve svém pokoji, když mě zničehonic zastavila. ,,Děje se něco?" Asi jsem se přeslechla, protože jsem nikdy neslyšela tetu, že by se mě ptala, zda-li jsem v pořádku, či jestli se něco nestalo. Tak jsem tak na pár sekund ztuhla na místě a pomalu se otočila směrem k ní. Ještě větší šok mi způsobil její postoj, jelikož na mne hleděla s upřímnou starostí v očích. Spím nebo bdím? Definitivně se ti něco zdá Evansová. ,,J-já-" zasekla jsem se, netušila jsem, co jí chci vlastně říct, pokud jí ovšem něco chci sdělovat. ,,Objevila se tu má... matka." Zašeptala jsem a při tom hleděla do země. Nikdy jsem se za nic nestyděla a vždy kráčela hlavou vzhůru, jak mě to táta učil. Přesto však jsem nyní před tetou stála a hanbila se za svou vlastní matku, která se mě zřekla hned po narození.
Předpokládala jsem, že se teta Sophie naštve nebo že se mě dokonce pokusí zbavit, ale ona udělala pravý opak. ,,Jestli ta ženská ještě jednou vkročí před můj práh, zavolám na ni policii." Zasyčela a já na ni vykulila oči, nevěříce jejím slovům. Jestli jsem něco považovala za nezměnitelné, byla to právě tetina nenávist vůči mně a mé matce. Už to očividně nehodlala rozebírat, takže se odebrala do ložnice, kde se následně i zamkla a dál už se jen ozývaly amatérské operní árie, které mi drásaly uši. I já se raději ubrala do svého pokoje, kde se nacházel znuděný zrzavec, samozřejmě, že mi musel mezitím vyjíst půlku mých drahocenných zásob v ledničce.
,,Jeremy?" Oslovila jsem jej skrze zuby a on se na mě pomalu obrátil. ,,Ano?" Poněkud zmateně zamrkal, zatím co já potlačovala vztek. ,,To je má poslední twixka, co jíš?" Falešně jsem se usmála, on ztuhl s kouskem karamelovo-čokoládové tyčinky v ústech a zavrtěl hlavou. ,,Protože to dost vypadá jako MOJE POSLEDNÍ TWIXKA!" ,,Já- nevěděl, sorry." Uchechtl se bezstarostně. Zacukalo mi v oku a ihned na to jsem se po něm vrhla. Váleli jsme se po zemi jako malá štěňata nebo spíš jak dva agresivní opilci v baru. ,,Vrať-mi-tu-tyčinku!" Mezi každým slovem jsem udělala mrazivou odmlku a rukou se natahovala po zbylé twixce. ,,Ta už je moje!" On naopak uhýbal jak mohl a oddaloval ji ode mne. Příštích pár sekund jsme po sobě křičeli a prali se, dokud se neozval rázný hlas tety Sophie. ,,Harper! Co to tam ksakru vyvádíš, ztlum si to!" Zaječela, přičemž jsme oba ztuhli. On ležící na zádech na malém koberečku u mého gauče a já téměř dosahující na tyčinku, kterou měl v ruce. ,,Jo! Hned si to ztlumím!" Křikla jsem nazpátek. Normálně, pokud by se to týkalo mé hlasité hudby, bych reprák ještě zhlasila, ale momentálně jsem opravdu nestála o to, aby se sem nahoru škrábala ta čarodějnice.
142Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡsrZFO7Ms2O
,,Mír?'' Zaskuhral s nadějí v očích, načež jsem stále rozhořčená přikývla. ,,Prozatím.'' Co nejopatrněji jsem se zvedla a podala mu ruku. ,,Ale pamatuj, že já nezapomínám!'' Zamávala jsem mu varovně ukazovářkem před obličejem a on se pouze ušklíbl. ,,To ti tak budu věřit. Ty si nepamatuješ události předešlého dne.'' Už jsem se nadechovala k nějaké razantní odpovědi, jenže to on radši rychle zamluvil a změnil téma.
ns 15.158.61.54da2
