I přes hlasitou hudbu jsem ze zdola zaslechla hlasy. Taky by si tu telku mohl ztlumit, chytrolín. Zasyčela jsem v duchu a snažila se plně soustředit písničce od Maneskin. ,,Ty a ta tvoje banda sraček nám zabila už tři muže, kurva!'' Zařval kdosi, což přetrhlo mou nit trpělivosti. Okamžitě jsem vystřelila z pokoje a vytočená páděla ze schodů. ,,Poslouchej zrzku! To, že tě tu nechám je čistě z dobroty duše, tak mě nepokoušej!'' Hulákala jsem a sama pro sebe se ironicky zasmála. Došlápla jsem z posledního schodu a najednou zůstala v šoku stát, protože to, co jsem považovala za stupidní telenovelu byl ve skutečnosti vysokej cápek v obleku a mnoha tetováními. ,,Ale, ale, kdopak je tahle krasotinka?'' Uchechtl se ten slizák a já si znechuceně odfrkla. ,,Tvoje zkáza, jestli okamžitě nevodprejskneš magore!'' Odpověděla jsem mu jedovatě, načež on zamrzl v nefalšovaném překvapení a snad i obdivu. ,,A ty'' Ukázala jsem na Jeremyho prstem. ,,si řeš svoje ujetý kámoše jinde laskavě!'' Vykřikla jsem podobným tónem a otočila se k oboum těm volům zády. ,,Tak poslouchej holčičko, nezahrávej si se mnou, protože by to nemuselo skončit dobře.'' Přiblížil se ke mně tak, že mi to skoro šeptal do ucha. ,,Jak pro koho, pošuku.'' Opáčila jsem a prudce se otočila, abychom stáli tváří v tvář. ,,Harper, uklidni se, dobře?'' Vložila se do toho rezavá kreatura a já se rozesmála. ,,Já? Já že se mám uklidnit? To ty tu oxiduješ v mým baráku, protože tě maminka vyhodila ze sklepa a ještě mi sem taháš čínskou mafii.'' Prskla jsem. Co si to o sobě ksakru myslí. Já mu dám doslova střechu nad hlavou a on mě bude dál prudit. ,,Jsem Korejec aby bylo jasno.'' ,,Koho to zajímá pane Kim. Poslyště, právě se nacházíte na soukromém pozemku, mém soukromém pozemku, takže vás ctižádostivě a slušně žádám, aby jste vzal tu svou korejskou zadnici a vypadl!'' Rukou jsem ukázala na dveře, kdyby to snad ten pitomec nepochopil. On už byl rudý vzteky a na čele mu vyběhla pulzující žíla. Zničeho nic mě udeřil pěstí do obličeje a já se skácela na zem. Vůbec jsem to nečekala, jinak bych mu podle tátova armádního výcviku napálila kolenem do genitálií. Jenže takhle jsem jen zůstala zaraženě sedět na chladné dlaždičkové podlaze s krvácejícím rtem.
117Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡo79CcDjxqm
Jeremy ho vzápětí chytl za ten jeho fešnej oblek a uštědřil mu nemalou ránu pěstí přímo do oka. ,,Nesahej na ni, nemá s tím nic společnýho!'' Zasyčel a vrazil mu ještě jednou. ,,Očividně má, jinak bys kvůli ní nedělal takovej povyk.'' Zasmál se i přes krev v puse a útok mu vrátil. Začali se rvát, mlátili do sebe jako haranti ve školce, dokud nepřevrhli konferenční stolek. Chtěla jsem je okřiknout, ale zničeho nic ten cápek měl v ruce kudlu a provedl výpad na Jeremyho. ,,S radostí tě zabiju, ty zmetku!'' Zařval a svůj neúspěšný čin zopakoval. Jeremy obratně uhýbal ostrému noži a snažil se najít vhodnou zbraň. Ačkoliv byl zrzek schopný, ten korejec se nedal a konečně se mu podařilo ho zasáhnout. Jeremy jen sykl bolestí a rázem se vzpamatoval. Nabral pošuka a oba odletěli pár metrů do chodby. Ten samozřejmě pustil nůž a snažil se bránit úderům směřujícím na jeho ksicht. Jakoby Jeremy neměl pojem o čase, ani ničem jiném ho mlátil dlouhou dobu, dokud se Korejec nevzchopil a jeho útok zastavil. Chvíli se po sobě váleli, když jsem zaslechla takový odporný zvuk, jako ve filmech a ten magor se na zrzouna svalil. Oči měl vykulené a ústy se marně snažil nadechnout. Kolem nich se začala tvořit nemalá kaluž zarudlé tekutiny. V šoku jsem na ně zírala, neschopna sebemenšího pohybu. Jakmile mi došlo, co se vlatně stalo, vyskočila jsem na nohy a začala couvat. Jeremy ze sebe shodil bezvládné tělo a zprudka oddechoval. Polkla jsem, v krku se mi začal tvořit knedlík a ruce se mi třásly, jako kdybych měla Parkinsona. ,,Pa-pane-b-bože on-on, on j-je mrtvý!'' Hysterický jsem se rozbrečela a jen tak, tak se stihla zapřít o zábradlí, protože bych se jinak zkácela na zem.
117Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡWVAhhOWQz3
,,Ne, ne, ne Harper uklidni se, nic se neděje. Poslouchej mě teď ano?'' Hnal se ke mě zrzoun, celý od krve se starostlivým výrazem ve tváři. ,,Jdi ode mě!'' Zavřískala jsem a postpně couvala. ,,Jdi ode mě ty zrůdo!'' Jakoby se ve mne něco zlomilo, utekla jsem pryč do svého pokoje a zamkla poklop. Pro jistotu na něj naházel tunu těžkých věcí a potom se svalila na postel. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi řvát o pomoc, ale nezmohla jsem se ani na jedno. Jen jsem tak tupě zírala na čistě bílé povlečení před sebou a třásla se.
117Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡHOqqcrnANz
Jeremy se dlouhou dobu neozýval, až pak mi jemně zaklepal na poklop. ,,Harper otevři prosím. Vím, že mě slyšíš.'' Zasténal a já se rozklepala ještě víc. ,,Není to tak jak si myslíš, můžu ti to vysvětlit.'' Pokračoval. ,,Já-'' Rázem jsem ho přerušila. ,,Zabil jsi ho, zabil jsi ho přímo přede mnou a teď mi tvrdíš, že to tak ve skutečnosti není a že já jsem blázen?'' Zasmála jsem se hystericky a přitáhla nohy k sobě. ,,Ne, Harper j-já... Jsem vrah, ale ne takový, jaký si myslíš.'' Vyřkl smutně a povzdechl si. ,,Jaký jiný vrah může být sakra!'' Už jsem se zase třásla, jako osika. ,,Kdybych ho nezabil, zabil by on mě nebo hůř tebe.'' ,,Ty jsi ho sem přivedl, vůbec se to nemuselo stát, kdybys tu nebyl!'' V duchu jsem ho proklínala a prosila kohosi o pomoc. Jenže nikdo mi na pomoc nepřicházel, zůstala jsem sama. Přesně tak sama, jako mi vždy teta Sophie hučela do hlavy. ,,Omluvám se Harp, je mi to líto, omlouvám se, moc, moc mě to mrzí. Kéž bych to mohl vzít zpátky, ale nemůžu, jasný?'' Prosebně a zároveň lítostivě bouchal do poklopu
a já se strnule zvedla z postele. Nějakým záhadným pulsem v těle jsem automaticky odendala všechny věci a poklop otevřela. Nebyla jsem schopná mu cokoliv říct, jen jsem se na něj dlouze dívala a v hlavě se mi přemítal milion různých emocí.
ns 15.158.61.54da2
