Vzbudila jsem se za dobrého pocitu, že je ráno 10:30 v něděli a že je tetička dostatečně daleko. S úsměvem na rtech jsem došla do kupelny, kde si vyčistila zuby a uvedla se do alespoň částečného provozu. Ze skříně jsem vytáhla šedé domácí tepláky a volnou mikinu. Až u snídaně jsem si vzpomněla na událost z předešlého dne. Nenechala jsem si však tím záhadným zrzounem zkazit neděli a tak jsem prostě a jasně usoudila, že bude lepší na to zapomenout.
Zapnula jsem velké stereo v obýváku a připojila k mobilu. Zanedlouho se domem rozezněla písnička Sex, drugs, Etc. Zpívala jsem poněkud falešně a vzápětí vyjekla jak holka z horroru. Na mém gauči seděl ten zrzek. Hlavu nakloněnou na stranu jako zvědavé štěně. Když jsme navázali oční kontakt, jen se tak mírně pousmál a elegantně se zvedl. ,,Nepřibližuj se!" Vyhrkla jsem odhodlaně a zoufale hledala nějakou zbraň. ,,Zajímavý text." Prohodil jen tak. ,,Od dealera to sedí." Prskla jsem a z poličky vedle televize nahmatala masivní svíčku. Jen se zasmál. ,,Pravda." Pokrčil rameny. ,,Co tu chceš?!" Prskla jsem svírajíc tu vonnou svíčku. ,,Nebudeš tomu věřit, ale špehovat tě u tvýho supr tajnýho ukřičenýho koncertu ne." Protočila jsem naštvaně očima. ,,Vidělas mě." Vysvětlil.
,,Jo, mam voči." Ušklíbla jsem se hořce. ,,No to pro tebe, ale v tomto případu není moc dobrý." Usoudil a posadil se zpátky na gauč. Chvíli jsme na sebe jen tak zírali a pak poklepal na místo vedle sebe. ,,Prosím posaď se. Nechci ti ublížit. Ženy a děti nebiju." Pokusil se o přívětivý úsměv. ,,Moje modřiny říkají něco jiného." Poznamenala jsem sarkasticky.
,,Ah dobře. Omlouvám se, zpanikařil jsem a nevěděl co dělat. Chtěl jsem tě jen uspat." Lítostně sklopil zrak k zemi, kdybych na svém těle neměla nespočet modřin a odřenin, snad bych mu to i věřila. ,,Navěky očividně." Zasmála jsem se a sama se divila, kde se ten sarkasmus furt bere. ,,Když to tak vidím, asi jsem měl." Pronesl naoko zamyšleně. ,,Ne, ne. Prosim tě to byl vtip, přísahám, že ti neublížím." Nedůvěřivě jsem si sedla na opačnou stranu pohovky. ,,Takže?" Nadhodil. ,,Kdo jsi, co po mně chceš a..." Přemýšlela jsem nad další otázkou, když mě přerušil. ,,Prosím říkej mi Jeremy. Nic po tobě nechci, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku." Odpověděl mile a starostlivě. ,,To já bych se měla strachovat o tebe." Ušklíbla jsem se a pohlédla na jeho pravé rameno. ,,Jo tohle? Ani to nebolí." Usmál se aby mě uklidnil. ,,To je škoda." Našpulila jsem ironicky rty. ,,Ještě k tvé otázce, člen organizace pracující pro jeden drogový kartel, ale jak jsem řekl, tobě, ani jiným ženám a dětem neubližuji." Pronesl vážně. ,,Super, tak já doufám, že už se v životě neuvidíme a pokud ano, bude to naposledy." Shrnula jsem vše co jsem měla na srdci a čekala, že odejde. ,,No, to je další důvod proč jsem tady." Poškrábal se nervózně na krku. ,,Tenhle rok spolu máme nějaké předměty, jsme ve stejném ročníku." Překvapením jsem se zakuckala.
,,Cože?! Vždyť si tvrdil, gangster a ne student toho ústavu." Namítala jsem a rozhazovala při tom rukama. ,,Ne tak nahlas. Jo jsem tak trochu gangster nebo jak tomu říkáš, ale musím mít nějakou oficiální identitu chápeš." Stále jsem tomu nemohla uvěřit, za posledních několik hodin se toho stalo víc než za poslední tři roky mého nudného života. ,,Jo, takže budeš jako můj spolužák nebo co." Prskla jsem znova. ,,No jo." Zazubil se. Pane bože, zachraň mě.
ns 15.158.61.6da2
