,,Hodláš někdy z té koupelny vyjít?" Zahučel Jeremy až z kuchyně, zatím co já si dopřávala pěkně dlouhou sprchu. ,,Myslím, že ne!" Zakřičela jsem nazpátek a zvětšila proud vody. Dokud se mi nezačaly tvořit varhánky na prstech, čvachtala jsem se v horké vodě a zpívala písničky od Katy Pery. Zabalila jsem se do ručníku a vyfénovala vlasy, které mi trčely na všechny strany. Zadívala jsem se do zamlženého zrcadla a rukou ho setřela, abych na sebe aspoň trochu viděla. Téměř jsem se zděsila, protože jsem vypadala příšerně. Pod zarudlýma očima jsem měla tmavé kruhy a celkově jsem působila strhaně. Ne, že bych nějak zvlášť řešila svůj vzhled, ale pokud vypadám jako chodící mrtvola, už to něco napovídá. Zakručelo mi v břiše, takže jsem se rozhodla vydat se na snídani. S vědomím, že na mě bude zrzek čumět, jako na vola z marsu, zmáčkla jsem kliku a oblečena v šedé pohodlné teplákovce, vydala jsem se do kuchyně.
,,Ty vypadáš." Uchechtl se tiše Jeremy a já protočila očima. Jo, to jsem si taky říkala. Vyjímečně jsem s tou rezavou kreaturou souhlasila, což ovšem nemusel vůbec vědět. Než jsem mu stačila odpovědět nějakou jízlivou, či sarkastickou poznámkou, zazvonil mobil a já se neochotně vydala k němu.
,,Zdravím." Broukla jsem nezaujatě a pozorovala při tom Jeremyho, jak mi dělá snídani.
,,Tady je tvá teta, Harper! Vrátím se z Pittsburghu dřív, protože si něco nutně potřebuju zařídit doma!"
Mobil jsem okamžitě oddálila z bezprostřední blízkosti svého ucha a bolestně sevřela víčka. Nikdy nepochopím, proč někteří lidé musí v hovoru tolik hulákat, jako bych snad byla hluchá.
,,Samozřejmě, kdy dorazíš?" Broukla jsem otráveně, načež ona téměř okamžitě odpověděla.
,,Tak za půl hodiny, už jsem na cestě z letiště." Opáčila, jako by se nic neděla a já se málem zadusila slinou.
,,Za půl hodiny?" Zopakovala jsem přiškrceným hlasem a vrhla zoufalý pohled k zrzounovi.
,,Jo, jasně, tak se za chvíli uvidíme." S těmito slovy jsem ukončila hovor a vzápětí hlasitě zaklela. ,,Do prdele, sakra, sakra, sakra!"
Zrzoun mě nechápavě pozoroval s nevyřčenou otázkou na rtech. ,,To byla teta, hele nerada ti to říkám, ale budeš muset vypadnout, protože tu bude za půl hodiny." Kupodivu bych tu raději snášela jeho, než tu protivnou fuchtli. ,,Aha, no dobře...Sbalím se a půjdu." Jako by mu to bylo až líto. No nekecej Evansová, teď je z něj doslova bezdomovec.
Namířil si to ke gauči, kde si následně posbíral své již vyprané věci a já na moment zaváhala. Ani to nezkoušej! Ne! Řval na mě můj vnitřní hlas, ale už bylo pozdě. ,,Ty, Frasere. Půjde to sice dost na hovno, ale nemám to srdce vyhodit tě na ulici." Zvědavě se otočil, ale nepromluvil ani slovo.
,,Ehm můj pokoj je úplně nahoře, kam teta vůbec nechodí a její ložnice je na úplně opačně straně, takže-" Větu jsem nedořekla, protože Jeremy se ke mně rozeběhl s planoucími jiskřičkami ve svých šedo-modrých očích a objal mne.
,,Děkuju Evansová!" Zasmál se, stále mě držíc v medvědím objetí. ,,Pusť mě nebo si to rozmyslím." Zašeptala jsem a zůstala strnutě stát na místě. On o krok ustoupil a nepřestával na mě cenit jeho bílé perličky. ,,Jak to chceš udělat?" Zaváhal na okamžik. ,,Prostě. Budeš spát u mě na gauči, odcházet budeš oknem a chodit u nás na záchod jen v noci nebo když teta nebude doma, což je vcelku často." Ve skutečnosti jsem byla podělaná, protože jestli se teta Sophie vůbec dozví, že zde byly stopy mužské existence, osobně mě předhodí aligátorům.
,,Jo, to zní logicky." Opáčil, načež jsem pouze přikývla. ,,Teď si jdi ale všechno zabalit a vypucovat, protože jestli padne v podezření je se mnou, ale i s tebou amen." ,,Rozkaz." Se smíchem mi zasalutoval a já spěchala k sobě všechno připravit.
Malý gaučík jsem rozložila, jak se dalo a hodila na něj Jeremyho peřinu s polštářem. ,,To půjde, to bude v pohodě." Ujišťovala jsem sama sebe nahlas a zároveň při tom pokyvovala hlavou. ,,Stejně to není na dlouho, max pár dní a pak adieu." Dodala jsem pochybovačně a trochu si ustlala postel.
Zanedlouho dorazila teta a Jeremy se běžel schovat ke mně.
Trvalo asi hodinu, než se ta pře-makeupovaná hysterka vykecala o tom, co se děje ve velkoměstě a jak se má sestřenka. Už jsem pomalu umírala nudou, když si konečně uvědomila, že by si mohla jít vybalit věci a podobně. ,,Harper!" Zaječela přes celý barák, jako má ve zvyku. ,,Ano?!" Zakřičela jsem otráveně nazpátek a protočila očima. ,,Půjdu do města nakoupit, ty si mezitím udělej všechny úkoly, nechci se zítra dozvědět, žes dostala pětku!" Postupně scházela ze schodů a cestou směrem ke mně varovně mávala ukazováčkem. ,,Ano, teto." Zabručela jsem a potlačila chuť protočit očima, protože to ona nesnáší. Mnohokrát mě za to zfackovala a ne málo.
,,Tak se tu měj." Zapištěla ode dveří a já ze sebe vydala malé ,,huh".
Hned poté, co se hlavní dveře zabouchly, běžela jsem do svého pokoje s obavami, co tam ta rezavá kreatura stihla provést. Naštěstí jen klidně seděl na gauči a hrál videohru. ,,Tvoje teta nevyzařuje zrovna ehm..." Na chvíli se odmlčel a já ho doplnila. ,,Sympatickým dojmem? Jo, to je pravda." Co k tomu dodat, nikdy jsem si s tetou Sophií nerozuměla, připadala mi přehnaně hysterická a já zase jí naivní, či povrchní. Ne, že by mě to nějak zvlášť trápila, popravdě co je mi po tom, co si o mně ta stará fuchtle myslí.
,,Koukal jsem, že tu máš pingpongovej stůl." ,,Jo, to mám. Můžem si zahrát, jestli chceš." Za pokrčení ramen jsem došla k již zmiňovanému stolu a poprvé ho otevřela celý. Bude to taková jeho premiéra, protože já na něj vždy hrála sama.
ns 15.158.61.7da2
