,,Harper!'' Ozval se pisklavý hlas mé tety z přízemí. Automaticky jsem protočila svými šedými kukadly, ale dále ji ignorovala. ,,Harper! Vím, že mě slyšíš, spratku jeden.'' Zakřičela tetička Sophia znovu, načež jsem se zvedla z měkkého gauče a došla k padacím dvěřím od půdy, které jsem následně zamkla. ,,Okamžitě sem pojď!'' To už jsem nevydržela a rezignovala. Zrak mi utkvěl na černém longboardu, jenž ležel pod mou postelí. Bez váhání jsem ho popadla i s poloprázdným batohem značky Vans a do kapes si postupně zastrkala vše potřebné. Od klíčů, až po mobil se sluchátky, protože já bez hudby zkrátka nedokážu existovat. Jelikož už byla venku zima, přibalila jsem si do batohu černou mikinu s kapucí. Je možné, že se domů nevrátím příštích pár hodin a opravdu nehodlám umrznout.
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡMo2zeML0MJ
Když jsem usoudila, že mám vše potřebné, otevřela jsem střešní okno a opatrně, tak jako to dělávám vždy se sklouzla po střešních taškách dolů, na čerstvě posekaný trávník. Na nic jsem nevyčkávala a vydala se na asfaltovou cestu v naší ulici. Sluchátka jsem si dala do uší a zapla random písničky od imagine dragons. Upřímně nejsem zameřená na jednoho interpreta, či kapelu, zkrátka poslouchám téměř vše.
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡsce5i7Mr9g
Po kratším rozmyslení, kam že se to vůbec chci vydat, jsem se uchýlila do podchodu. Nikdo sem nepáchl od dob, co to tu znám. Nevím, proč se tomu místu všichni lidi vyhýbali, dokonce ani na bezdomovce, či opilce zde nenarazíte. Za to mě tu můžete nalézt poměrně často. Většinou se sem uchyluju před tetičkou Sophií, popřípadě zde trávím odpoledky, protože má ,,famózní'' škola se nachází jen dva bloky odtud.
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡtkbZzjhIZP
Dneska jsem okoukávala nové malby, které tu pouliční umělci zanechali po dobu mé nepřítomnosti. Tentokrát to nebylo nic moc, jen pár bezvýznamných čmáranic a jeden sprostý nápis. Poněkud zklamaná jsem usedla na prkno, na kterém jsem doposud jela. Neuplynula ani čtvrt hodina, když jsem zaslechla podezřele známý hlas. Respektive daleko odpornější zvuk, chechtání svého úchylného fyzikáře. Philips tak se jmenuje profesor na mojí bombastické škole. Fyziku neumí o nic líp než já, a tak prospěch žáků hodnotí jiným, řekla bych daleko neprofesionálnějším způsobem.
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡnwPs5iPgV7
Chtěla jsem se nenápadně vypařit, ačkoliv je průchod poměrně dlouhý a není tak pořádně vidět na druhý konec. Jenže přeci jen moje zvědavost vyhrála a mě zajímalo, s kým si to hodlá pokecat zrovna tady. Připlížila jsem se proto o něco blíž, tak, že už jsem měla výhled na tu jeho lesknoucí se plešku. Pár kroků od něj šel kluk mého věku. Do tváře jsem mu neviděla, v podstatě jediné čeho jsem si pořádně mohla všimnout byly vlasy. Ty byly něco mezi tmavě hnědou a zrz, byly delší a tvořily mírné spirálky. Na sobě měl kapsáčové již poněkud zašlé béžové kalhoty a volnější bílé triko, taky kotníkové vansky a pár řetízků. Musím uznat, že už jeho poněkud neobvyklý vzhled mě uchvátil
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ41xM1ivyOh
Zatím co jsem zvědavě pozorovala situaci, se pan Philips k dotyčnému mírně naklonil. Po pár sekundách se ta nechutná kreatura lišácky zašklebila. ,,Tak co pro mě máš tentokrát, doufám, že to bude prvotřídní matroš a ne jak minule.'' V tu chvíli mi to docvaklo. Aha takže ten úchyl jede na prášku, pěkný. K mému překvapení se dotyčný nijak netvářil. Jakmile mu chtěl Philips vzít bílý sáček z ruky, prudce ho zrzek odstrčil, div nespadl. ,,Ne tak rychle.'' Promluvil neznámý relativně tiše a sáček s obsahem kokainu si zastrčil zpět do kapsy od svých béžových kalhot. ,,Měli jsme dohodu.'' Prskal Philips a už byl rudý vzteky. ,,To bylo předtím, než jsi se pokusil okrást šéfa.'' Jako fakt, tu řeší nějaký nevyřízený mafiánský účty nebo co?
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡrrEp0joSkN
Mírně jsem se přikrčila, aby mne neměli šanci zpozorovat a se zájmem sledovala situaci, jakoby to byla nějaká telenovela. ,,Nechtěl jsem ho obrat, sám jsem mu slíbil, že mu těch 15 tisíc vrátim!'' Zaječel nevrle, načež se zrzek jen uchechtl. ,,Ty zmetku... Tohle jsi se mu snažil nakecat před třemi měsíci a od tý doby jsi mu nevrátil vůbec nic, ani část.'' Po tomhle ujasnění se pan Philips zklidnil ve snaze vymluvit se z toho. ,,Margo mi může věřit, ví, že to co nevidět vrátím.'' Bránil se, bezpochyby zbytečně. ,,Tady nejde o to, co si nějaký poskok myslí, protože ten komu dlužíš, není Margo! A každý si dá dvě a dvě dohromady, nejsi schopen mu to splatit svým učitelským platem včetně úplatků nějakých zbohatlých spratků, ne, ne, na tohle jsi sám. Takže mě teď dobře poslouchej, tohle bylo poslední varování, než tě někdo z organizace vykuchá a tvoje prohnilý tělo shodí z útesu, jasný?!'' To bylo poprvé, co na něj zrzek opravdu zvýšil hlas. Očividně to, ale nebylo potřeba, protože můj nechutnej fyzikář nebyl tak vystrašenej z něj, nýbrž z té organizace a především z toho, kdo tu záhadnou organizaci vedl.
208Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡBNgMs3RsO9
,,A-ano, s-sež-ženu je, hned.'' Zakoktal se a o pár kroků ustoupil. ,,To určitě uděláš, ale pro jistotu, že bys na to třeba zapomněl... Ti to tohle připomene.'' S těmi slovy ho zrzek prudce uděřil do břicha a uštědřil mu několik nemalých ran pěstí do obličeje.
ns 15.158.61.21da2
