Poté co jsem pomohla Hay s tím projektem a přišla domů, opět jsem si vzpomněla na tátu. Poslední dobou na něj myslím často, až příliš často. Nedalo mi to a musela jsem vytáhnout tu zaprášenou krabici skrývající se pod postelí. Se zájmem, ale zároveň i obavami jsem odklopila víko. Uvnitř se nacházelo několik dvdýček, kazet, tátův deník, fotky, fleška a tátovi vojenské známky na řetízku. Už s mírným třasem v rukou jsem vzala do ruky tátův deník a přečetla si poslední zápisek, který bych mohla odcitovat.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡTBY9UYSnJ3
10 října 2014
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡzMfEt2axhN
Dnes je obzvlášť horko, plukovník Barnes nás donutil vypít snad 10 litrů vody a hodně lidí odpadlo. Já sám se necítím úplně ve své kůži, ale protože už tak máme nedostatek mužů, přihlásil jsem se, že s nimi půjdu. Je to prý jen taková menší obchůzka pouště, nic velkého. V okolí se prý nacházejí teroristi a my to máme zkontrolovat v našem regionu.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ2GU6zkMOnE
Moc se těším domů, na mou malou Harp, která sice už dávno malá není, protože nedávno oslavila patnácté narozeníny, ale pro mě to bude vždycky ten malý, drzý, prcek. Pro kterého bych udělal první poslední. Přemýšlím, co asi teď dělá, určitě zas hraje nějaké videohry a snaží se překonat můj rekord. Nebo se zas rozmýšlí, kterou lumpárnu ve škole udělá tentokrát, minule s tou starou fuchtlí se jí to opravdu povedlo. Je vidět, že je po mně. Ačkoliv má i nějaké Zoeininy rysy, třeba ty její vlnité pašesy nebo husté, dlouhé řasy. Každopádně jedno vím jistě, má malá holčička nikdy nebude jako ona. To bych nedopustil...
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡUtLWyNK1jj
Už budu muset jít, volá mě Chris, abych se prý hodil do gala, že vyrážíme. Napíšu sem, až se vrátím, jestli ovšem budu moct a ty paka zas nevytopí celou koupelnu.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡw5UBjr2t3j
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ6VRZNMFL4s
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡqNSxavM9jO
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡNYa0PQGhW5
Asi si sami můžete domyslet, co se stalo pak a že k dopsání té jedné zatracené stránky se už nikdy nedostal. Už nikdy mi nestihl cokoliv říct, ani vzkázat. V jednu chvíli se radostně bavil s přáteli a přemýšlel o domově a v druhé zachránil Chrise od nepřátelského granátu. Zaklapla jsem deník a věnovala se dalším ,,relikviím''. Z ošuntělého obalu jsem vytáhla jedno dvdéčko a strčila ho do počítače. Rozklikla jsem ho ve složce s názvem ,,Malá Iron (wo)man'' pamatuji si, že už od malička jsme s tátou milovali Marvel, já hlavně Tonyho a proto jsem chtěla jako malá být Iron Women. Všude jsem běhala se směšnou žluto-červenou maskou na hlavě a pokřikovala jsem na nepřátelé. Táta se u toho vždycky nasmál, utahoval si ze mě ještě příštích pár let poté a tímhle videem mě škádlil. S lehkým, avšak smutným úsměvem ve tváři jsem se přesunula k dalšímu videu. Tentokrát to byl nějaký výlet se stanováním, kde jsme šli v kuse asi 7 hodin a vařili si jídlo z konzervy. Táta mě tehdy učil, jak přežívat v divočině. Byla to sranda, ale když jsme se dostali domů, oba dva jsme měli puchýře, nateklé nohy a nakonec z toho i chřipku. Stejně jsme na to, ale rádi vzpomínali.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡWR1fKKbedN
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ7naqsUen8Y
Jako poslední jsem se věnovala černé, obyčejné flešce, kde byla zpráva o tátovi a jeho úmrtí. Napsali tam, že hrdě sloužil své vlasti a podobné bláboly. Nechtělo se mi to číst, a tak jsem všechno zase uklidila do krabice a schovala pod postel. Vzpomínání a trápení se bylo dost, měla bych změnit program na něco lepšího.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡb72uP1Tl6A
V tom jsem si uvědomila, že mě zítra čeká ten výlet se zeměpisářkou. Se zaúpěním jsem popadla svůj školní batoh a začala do něj házet vše různé věci, od powerbanky, až po tyčinku Mars. Nezapomněla jsem ani na sluchátka a nějakou hotovost, které mi už moc nezbývá. Budu si muset nějakou vybrat v bankomatu. Usoudila jsem a batoh zavřela. Poté jsem sebou plácla na postel a usnula.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡBvr1IL6gVx
Ráno jsem se tak, tak vyhrabala z postele. Vyčistila si zuby a jen popadla batoh s klíči a mobilem. První dva budíky jsem zaspala, takže jsem musela dobíhat na autobus. Řeknu vám, proběhnout se po ránu i těch dvě stě metrů dá zabrat. Se svým outfitem jsem se moc nezaobírala, byla jsem ráda, že na sobě nemám pyžamo, nýbrž volnější cargo kalhoty a bílou mikinu. Tak, tak jsem doběhla včas ke škole. Hayley už mě sháněla, aby nám zabrala místa v autobuse, kde jsme si sedly dozadu. Ona k oknu a já do uličky. Skoro jsme vyjeli, když se přiřítil Jeremy, kterého učitelka s pokáráním poslala si sednout kousek od nás. Ten jen s přikývnutím a prudkým oddechováním usedl vedle divného nerda. Nevypadal z toho zrovna dvakrát nadšeně, protože kluk vedle něj asi nějak zapáchal nebo co. Cítila jsem to, až k sobě a Jeremy byl značně vychýlený směrem ke mně do uličky. ,,Fuj ty vole, se nedá vydržet.'' Vydechla jsem zadržený vzduch v plicích a z batohu vytáhla levnou voňavku, kterou následně nastříkala kolem sebe. ,,Hej, Evansová, dovolíš?'' Vztáhl ke mně zrzek ruku a při tom kašlal. Nechápavě jsem se po něm ohlédla, když mi voňavku vytrhl z ruky a začal ji kolem sebe rozprašovat jak vodní hydrant. ,,Mnohem lepší.'' Zhodnotil po chvíli a lahvičku mi vrátil. ,,Dík.'' Broukl a opřel se zády do sedadla. ,,Nemáš zač.'' Prskla jsem naštvaně. ,,Co to s tebou furt má?'' Zajímala se Hay. ,,Co já vím, asi ho přitahuju.'' Pokrčila jsem rameny a přivřela oční víčka. ,,Ale je celkem pěknej.'' Začala ho hodnotit a já tiše zaúpěla. ,,Ani v nejmenším.'' Prudce jsem se vymrštila a ukazováčkem ji zamávala před zmateným obličejem. ,,Je to odpudivá, rezavá kreatura!'' Zasyčela jsem a ona se rozesmála. ,,Promiň, a-ale kdyby ses teď viděla.'' Smála se a já si uvědomila, že se chovám jak tetička Sophie. Se smíchem jsem toho okamžitě nechala a radši změnila téma.
114Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡQjtVgWNicI
Za dobrou chvíli autobus konečně zastavil v cíli a lidé se začali hrnout ven na trávník. Mezi posledními jsme byly my s Hayley a Jeremy s tím smradlavcem. Vyhopkala jsem ven a prokřupala si snad všechny klouby v těle. ,,Jseš jak devadesátiletá babka, Kriste.'' Dívala se na mě zděšeně Hayley. ,,Ne, jen se protahuju.'' Odvětila jsem při lámání si ramene v podivném úhlu. Na to ona ze sebe vydala nějaký podivný zvuk a zaměřila svou pozornost na znuděnou učitelku. ,,Hlavně se všichni chovejte slušně a držte pohromadě, ať vás tu nikdo nemusí hledat po celém areálu, jasné?'' Zahřměla a vydala se k muzeu. ,,Kterej idiot, by se ztratil na tom metru čtverečním?'' Nakrčila Hay obočí a následovala dav. ,,Věř mi, najdou se tací.'' Zareagovala jsem na to a hlavou poukázala směrem ke spolužákům vypadající, že jsou ve vlastním světě. ,,Chápu...'' Kousla se do rtu a přikývla.
ns 15.158.61.6da2
