Už je to necelé tři týdny, co u mě zrzek pobývá a já se popravdě divím, že jsme se ještě neusmrtili navzíjem. Tedy, ne že by od toho bylo párkrát až tak daleko, ale teď je to mezi námi snad až příliš poklidné. Jeremyho věčně vlezlá, otravná a provokující povaha se nyní zdá býti zcela opačná. Vůbec se se mnou o ničem nepře, dokonce mě ani neškádlí v tom ,,dobrém'' smyslu. Cokoliv mu vyčtu, odpoví něčím takovým: ,,Ano, dobře, promiň, hned to bude, jasně, mhm.'' Nenapadlo by mě, že to kdy řeknu, ale celkem mi to chybí. Neříkám, že se mi stýská po jeho posměšnému úšklebku, který zaujme kdykoliv co mi dokáže, že měl pravdu. Obecně je to mezi námi divné. Nesměje se žádnému vtipu, ani mé nemotornosti a to je co říct. Před dvěma dny jsem se ocitla v nanejvýš trapné situaci, kdy mě učitel načapal při dost tvrdém spánku, přičemž jsem chrápala tak nahlas, že celá třída utichla. Vzápětí se všichni, včetně učitele rozesmáli, ale on je nezaujatě seděl na místě a nevěnoval tomu špetku pozornosti. Taky poslední dobou chodí pozdě domů. Vždycky přijde až k ránu a myslí si, že spím. Jenže já se svojí insomnií všechno vidím a slyším, zvlášť jeho do krve rozedřenou kůži na rukou. Taky nesmím zapomenout zmínit jeho fialové modřiny snad všude po těle a šíleně tmavé kruhy pod zarudlýma očima. Je vidět, že se dost snaží vypadat naprosto v pohodě, ale všechno tohle ho prozrazuje. Kromě podlitin a rozbitých kloubů, co vznikly beze vší pochyb rvačkou má rozkousaný spodní ret a okousané nehty. Vím, že má úzkosti a s největší pravděpodobností i často panické ataky, protože přesně takhle jsem vypadala já ještě před pár měsíci. Jako tělo bez duše.
166Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡnyWhJEUbTk
U mě to způsobila ztráta nanejvýš milované osoby, ale těžko říci, co to zpustilo u něj. Jeremy se mi před tím nezdál jako tenhle typ. Vypadal vyrovnaně, sebevědomě, egoisticky, ze všech si dělal srandu kdy se dalo. Vůbec nepřipomínal někoho, kdo se rozkládá zaživa. Skvělý rozbor Evansová, zníš jako psychoterapeutka. Dobíralo si mne mé podvědomí, díky kterému mi došlo, co právě vyvádím. Rýpu se někomu cizímu v soukromí, do kterého mi vůbec nic není. Uvědomila jsem si, jak moc nesnáším tyhle lidi, co se ostatním serou do života a že jsem se právě stala jednou z nich. Frustrovaně jsem zavrtěla hlavou, abych tak zahnala nutkavé myšlenky. Avšak nenapadla mě jediná činnost, kterou bych se mohla zabavit. Ping pongu jsem se dnes věnovala nejméně dvě hodiny a vidohry mě přestaly bavit. Venku lilo jako z konve a teta Sophie se před pár hodinami rozhodla náhle odjet na Floridu. Teda jak někdo dokáže učinit nespočet podobných unáhlených závěrů, to by mě vskutku zajímalo. Neexistuje proto žádné lepší vysvětlení, než-li to, že se jedná o tetu Sophii, od které lze očekávat ledascos.
166Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡHBD2hy7xrp
Já tím pádem sedím doma sama, unuděná k smrti a s pár zbývajícími dolary na kontě, jež doufám, že mi obstarají potravu alespoň na týden. Volat totiž na pláži se rozvalující tetě Sophii, by dozajista znamenalo mou konečnou. To radši budu přežívat o vodě a sucharech, co zde zbyly. Váhavě otevřu šuplík, kde se obvykle nacházejí různé sladkosti a chipsy. Fakt, že zde zbyly poslední oreo sušenky mé rozladěnosti zrovna nepomáhá. Frustrována předchozími událostmi popadnu ten poloprázdný obal a mašíruju si to ke gauči. Televizi přepnu na disney+ a pustím první marvelovku, co mi přijde pod ruku. Stejně jsem polovinu filmu na mobilu, protože ani Captain Amerika The first Avenger mě nedokáže dostatečně rozptýlit. Nezaujatě brouzdám příspěvky na instagramu, když si všimnu dnešního datumu. Za jiných okolností bych vyskočila tři metry do vzduchu a začala radostně poskakovat po celém baráku, ale nyní mě netěší ani představa, že se budu moct za necelé dva dny odstěhovat od tety Sophie. Přesně tak, za necelých 48 hodin oslavím své 18. narozeniny. Ne, že bych z toho momentálně měla zas tak velkou radost, ale stejně mě těší představa nově nabyté svobody. Táta mi zanechal nějaké peníze z pojistky, navíc k tomu přibyly peníze za dům, ve kterém jsme v Chile bydleli. Teta Sophie naštěstí neměla tu odvahu se mého dědictví vůbec dotknout. Ví, že by z toho mohla mít velké problémy, kdyby mi v den mé plnoletosti vrátila méně než původních 35 tisíc dolarů, přičemž každoročně od armády dostávám nějaké mizivé odškodné- dá-li se to tak nazývat. Není to mnoho, ale vyžít se s tím na určitou dobu dá. Školu budu muset dodělat, ale vzhledem k tomu, že za necelý měsíc a půl maturuju- stůj při mně bože, to snad nebude tak strašné. Nikdy jsem vlastně neplánovala, co chci dělat po škole. Jen vím, že na vysokou mě nikdo nedostane. Kdysi jsem chtěla být učitelka na prvním stupni, ale postupem času mi došlo, že můj vztah k dětem není na toto povolání zcela ideální. Na to, abych byla doktorka, právnička, či cokoliv podobně dobře placeného, bych musela studovat desetkrát více a usilovněji. Takže ze mě nakonec bude bezdomovec, jak to tak vidím.
ns 15.158.61.6da2
