Zavedli nás do prostorné haly, kde se nacházela bílá nafukovací bublina. ,,To jdem jako tam?" Ukázala na ni Hayley prstem a já přikývla. Vešli jsme dovnitř a usadili se na sklápěcí sedadla, úplně dozadu. Postupně se dovnitř nasáčkovali ostatní, přičemž se ta rezavá kreatura musela posadit hned vedle mě. Nějaký poměrně mladý chlapí, co vypadla do těch hvězd a celkově vesmíru dost zapáleně, začal s přednáškou. Po více než dvou hodinách jsem skutečně umírala nudou. Párkrát jsem dokonce usnula, naštěstí mě však Hayley pokaždé probudila dřív, než si toho kdokoliv všiml. Zřejmě jsem nebyla jediná, koho ta přednáška nudila k smrti, protože většina třídy se tvářila nanejvýš znechuceně. Snad jediný Jeremy na něj shlížel s upřímě vzbuzeným zájmem, který já nejsem schopná pochopit. Jakmile se konečně blížilo finále, zeptal se nás ten chlypík, zda-li nemáme nějaké dotazy. Ani v nejmenším mne nepřekvapilo, když se nikdo nepřihlásil. Učitelka tedy rozhodla, že nám to stačí a že bychom měli vyrazit do bufetu.
144Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡ2BgwTm5yPh
Vydali jsme se proto do protější budovy, kde se nacházela kavárna. Byla jsem zeměpisářce vcelku vděčná, že nás vzala aspoň tam, protože mi od rána dost vyhládlo. Zatím co já jsem se ládovala sandwičem z automatu, Hay spořádala čokoládovou tyčinku a plechovku coly. Zrzouna jsem nespatřila a ani se nijak zvlášť nesnažila ho hledat. Teprve až když jsme odcházeli k autobsu, zaregistrovala jsem ho někde ve předu vybavujícího se s hloučkem primadon. Cestu zpět vydýchaným autobusem jsem přežila jen díky kinedrilu a sluchátky. Téměř jsem chtěla oslavovat, když jsme se po neskutečných dvou hodinách dokodrcali zpět ke škole. Hnala jsem se hned mezi prvními, abych se mohla nadýchat čerstvého vzduchu. Hayley se mi omluvila, že musí běžet na zápas svého mladšího bratra a pak se mi stratila kdesi v davu.
144Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡY59eDn241n
Zaslechla jsem zrzka, jak se opět vybavuje s pěti přemakeupovýma expertkama. Neustále se otravně chychotaly jeho vtipům a strkaly mu svoje umělý kozy až do obličeje. Hořce jsem se nad tím výhledem ušklíbla a pak se vydala domů. Těšila jsem se na svůj pohodový večer, který hodlám trávit s krabicí šunkové pizzy a nějakého seriálu. Už jsem si v hlavě přemítala na co se podívám, když se zničeho nic ozval zvonek. Venku lilo jako z konve a každou chvíli bylo slyšt hromobití doprovázeno bleskem. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se přeslechla, ale jakmile se zvonek ozval již podruhé, vyletěla jsem z pohovky a hnala se ke dveřím.
144Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡQ5I6YZGZBO
Zrzek stanoucí před mými vchodovými dveřmi mi způsobil téměř srdeční zástavu. Nejen, že bych ho tu tak pozdě, či vůbec nečekala, ale i jeho vizáž působila dosti... pozoruhodně. Zmáčený od hlavy až k patě, na mikině krvavý flek a na obličeji se mu rýsovalo pěkných pár monoklů. ,,Budeš tam jen tak stát nebo mě pozveš i dovnitř?'' Uchechtl se, na což jsem mu chtěla něco jízlivého odpovědět, ale než jsem cokoliv stihla říct, procpal se dveřmi kolem mě. Bez prodlení zaujal místo na širokém gauči, po kterém se rozvalil, jako by mu patřil. ,,Hej, hej, hej klídek. Nejdřív mi vysvětli, co tu ksakru chceš?'' Následovala jsem ho a donutila ho, aby mi na gauči udělal místo. ,,To je na dlouhé vyprávění, ale chci se zeptat, jestli tu nemáš něco na půjčení, protože...'' Pohlédl na svou promoklou mikinu a rovněž durch kalhoty. ,,A co jsem?! Hotel?!'' Prskla jsem mu do tváře. ,,Samozřejmě, že ne. Ale vážně tě o to prosím.'' Zaškemral. Protočila jsem očima a rezignovaně rozhodila rukama. ,,Fajn! Pokusím se něco najít, ale neslibuju ti, že se mi to povede. Obvykle tu totiž nerozdávám oblečení náhodným kolemjdoucím.'' Pronesla jsem sarkasticky a vydala se hledat něco použitelného. Nakonec jsem vyhrabala jedno oversize triko s jakýmsi čínským nápisem a strýčkovi tepláky.
144Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡogFjF4p0sU
,,Na!'' Hodila jsem to po něm a svalila se na pohovku. ,,Koupelna je hned tady vlevo.'' Dodala jsem ještě. ,,Děkuju moc.'' Zazubila se ta rezavá kreatura a šinula si to tím směrem.
ns 15.158.61.54da2
