,,Vím, že to zní šíleně, ale nemusíš se mě bát, nikdy bych ti neublížil Harper. Už předtím jsem ti řekl, že ženám a dětem neubližuju." Jeremy se mě už půl druhé hodiny snažil uklidnit, zatím co já stále stejně zaraženě hleděla na podlahu. Už jsem se přestala klepat, ale můj vnitřní klid se nehodlal ukázat ještě pěkně dlouhou chvíli. ,,C-co jsi udělal s..." Vydala jsem ze sebe přiškrceně. Díkybohu mě Jeremy nenutil tu větu doříct a rovnou mi odpověděl. ,,Zbavil jsem se ho neboj, nebudeš podezřelá." ,,Jak si můžeš být tak jistý." Prskla jsem a sama sebe překvapila. Nezněla jsem vůbec otřeseně, právě naopak zněla jsem ledově klidně s plnou dávkou jízlivosti. ,,Věř mi, nedělám to poprvé." Ušklíbl se Jeremy a mě se místo mrazivého pocitu dostavil jen klidný pocit na duši. Asi jsem přeci jen byla ráda, že to mám celé z krku a že to nemusím hlásit na policii. Samozřejmě bych měla, ale... Od toho jsou tu ti dobří a vzorní Evansová, to ty nejsi. Vysmíval se mi můj vnitřní hlas a já nad ním v duchu protočila očima.
,,No dobře, ale jestli to hned zítra bude ve zprávách tak tě zaškrtim!" Výhružně jsem se na něj podívala a on hraně přitakal. ,,Už abych se bál, Evansová." ,,Co budeme dělat teď? Doufám, že ten svinčík dole jsi uklidil." Protože já to uklízet nehodlám, ještě by tam kromě krve toho magora přibyly moje zvratky.
,,Samozřejmě, nejsem amatér." Protočil očima, jako bych snad urazila jeho hrdost. ,,Ne, že bych se v tom chtěla rýpat, ale proč mi připadá, že nejsi jen drogový dealer?" No nekecej, právě před tebou probodl člověka a ani při tom nemrkl.
,,Ne, nejsem jenom dealer. Vlastně vůbec nejsem dealer.'' Prohodil jako by se nechumelilo a já uznala, že bude lepší se neptat. Konec konců, co změní fakt, že je nejspíš nájemný vrah, či něco podobného. Děsí mě to, že mě ve skutečnosti vůbec neděsí, co je Jeremy zač. Je mi to tak nějak fuk, což rozhodně neznačí něco dobrého. Měla bych tu strachy šílet a obvolávat všechny kolem sebe, aby Jeremyho zatkli, ale z nějakého nepochopitelného důvodu tak udělat nehodlám. Je to zvláštní, protože bych zrovna netvrdila, že ve mně Jeremy vzbuzuje pocit důvěry. Právě naopak, jsem si stoprocentě jistá, že je nejlepší držet si ho od těla dál. Místo toho mi tu však setrvává v mém baráku a mně to ani nevadí.
178Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡHRqaJoQ5MR
,,Myslím, že bude nejlepší, když půjdeme spát.'' Ozval se, přičemž jsem sebou mírně škubla. Úplně jsem zapomněla, že sedí vedle mě. ,,Snad poprvé s tebou souhlasím.'' Rty jsem zkroutila v kyselém úšklebku a on se zvedl se záměrem opustit můj pokoj. Jakmile byl pryč, mohla jsem se převléknout do volného trika a kraťasů, abych šla spát. Ačkoliv jsem byla celkem unavená, nepovedlo se mi usnout. Tři hodiny jsem se převalovala ze strany na stranu, hleděla do stropu a snažila se zabavit na mobilu, ale nic nepomáhalo. V půl druhé ráno jsem jakoukoliv snahu o spánek zavrhla a sedla si k telce, jenže ani to mě na příliš slouhou dobu neudrželo od nehezkých myšlenek týkajících se minulosti, popřípadě dnešního večera. Začínalo mě to pěkně štvát. Před sebou jsem stále viděla toho šíleného Korejce. Jen tak tu stál s tupým výrazem ve tváři a nespočtem tetování na krku. ,,Agh táhni!'' Zakřičela jsem a vrhla po něm prázdnou plechovku od coly. Nepomohlo to, jen se tomu vyhnul. Marně jsem se rozhlížela po dalším předmětu, který bych po něm mohla hodit, ale nic vhodného jsem kolem sebe nenašla. Pomalu se ke mně přibližoval a já začínala panikařit. ,,Řekla jsem táhni!'' Zakřičela jsem z plných plic a s hrůzou se probudila.
178Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡeLa8EiWaAo
Byl to zasraný sen! Zasraná noční můra. Vyčerpaně jsem seděla na malém gaučíku a pozorovala místo před sebou, kdyby se ten chlap náhodou zjevil znovu. Už se neukázal, což mě usvědčilo v tom, že to byl opravdu jen zlý sen. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že jsem spala jenom půl hodinu. Kéž bych dospala aspoň do šesti a nemusela se teď celou noc nudit a být podělaná ze sebemenšího zvuku. S frustrovaným vzdychem jsem se zvedla a namířila si to do kuchyně, protože v mé miniledničce došly veškeré tekutiny. Ze schodů jsem spatřila Jeremyho, jak klidně oddechuje na gauči a očividně ho vůbec netrápí, že pár metrů vedle, před několika hodinama ležel mrtvej chlap. Zatřásla jsem nad tou vzpomínkou hlavou a otevřela prostornou lednici. ,,No to si děláš srandu!'' Křičela jsem šeptem, protože mi zrzavec vypil veškeré zásoby. Samotnou mě opět překvapilo, že skutečnost, že mi vypil pár plechovek limonády mi vadí víc, než to, že někoho doopravdy zabil.
178Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡKT0FG5yqp3
Nakonec jsem si natočila studenou vodu s pár kostkami ledu a vzala si k tomu chipsy. Bylo mi naprosto ukradené, kolik mají kalorií a že bych už neměla jíst. Prostě mě nic lepšího nezbívalo. Pustila jsem si k tomu nějaký věčněběžící seriál při kterém mi odumíraly veškeré, zbylé mozkové buňky a byla vzhůru až do pozdního rána. Ani potom se mi vůbec nechtělo opustit pokoj. Slyšela jsem, jak se zrzoun probudil a že tam kuchtil snídani. Nehodlala jsem se zvedat z gaučíku, ačkoliv se mi chtělo už solidně na záchod. Necítila jsem se úplně připravená čelit jeho pronikavému pohledu, obzvláště potom, co se včera událo.
178Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡWqKmiQjiAX
Ač jsem se snažila, jak chtěla, svůj močový měchýř se mi zkrátka přesvědčit nepodařilo, a tak jsem byla nucena opustit svůj pokoj a jít na záchod. ,,Dobré ráno, Evansová.'' Zasmál se Jeremy, při pohledu na mou osobu, která vypadala jako kuře s kocovinou. Neříkám, že jsem si tak nepřipadala. Hlava mě bolela a oči pálily. Záda jsem měla ztuhlá a bolavá, jako kdybych měla skoliózu. ,,Moc se nesměj zrzku.'' Zasyčela jsem a zamkla se v koupelně.
ns 15.158.61.16da2
