,,Jauu! Dávej pozor, ty hlupačko!'' ,,Kdybys nečuměla, kde co lítá, netrefila bych tě!'' Když jsem říkala, že čas strávený v šatnách je utrpení, nevím jaký termín použít pro samotnou hodinu tělocviku s těma krávama. To je furt nějaký ,,Málem jsi mi zlomila nehet.'' nebo ,,Ale tohleto nejde.'' už mám z toho solidní migrénu a představa, že tohle budu muset poslouchat ještě 65 minut mě ubíjí.
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡcka8tbrDMN
Naštvaně jsem praštila do volejbalového míče, který s ránou dopadl přes síť skoro až na konec pole. ,,Dobrá rána Evansová, jen tak dál.'' Zahulákala na mě, až příliš aktivní tělocvikářka a dál se zaobírala těmi neschopnými vyvrhely přírody. Nicneřešíc jsem se vydala pro míč a při tom si pobrukovala melodii nějaké písničky. Zničeho nic se odněkud zjevil míč, který mířil přímo na můj krásný obličejík. Tak, tak jsem stihla uhnou a zachytit ho, než se setkal s mým nosem. ,,Sorry, jsem tě neviděla.'' Ozval se kdosi zprava. Otočila jsem se za původcem toho poněkud otráveného hlasu a spatřila holku. No nekecej, když sem chodím na tělák jen holky, ty génie. Okřikla jsem se v duchu. ,,Uhm v pohodě.'' Zamumlala jsem a míč jí hodila zpět.
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡfsmMbIE1df
Ta holka byla něčím zvláštní pravděpodobně vzhledem... No nekecej Evansová. Nosila volné černé džíny, které ji plandaly po zemi a rozepínací oversize šedou mikinu. Na krku velká sluchátka a zpod kapuce ji vyčuhovaly černé, krátší, kudrnaté vlasy. Prsty ji zdobil nespočet masivních prstýnků a na jejím rovněž černém volném triku se lesk pentagram. Vypadala úplně jinak, od zbytku školy. Vypadala tak nějak fajn, ale možná jsem to já, ta divná, komu podivíni připadají víc v pohodě, než ,,normální'' lidé. Kratičkou chvíli mého zamyšlení přerušila píšťalka naší učitelky, která zahláholila, abychom se rozdělili do dvojic. Ta dívka se na mě podívala, pak zvedla míč ve své bílé ruce a roztočila ho. ,,Předpokládám, že nemáš dvojci, no a já taky ne, takže?'' Tázavě na mě pohlédla, načež jsem jen kývla a s pouhým ,,Jo jasně.'' se vydala k jedné straně sítě, abychom si mohli odbíjet.
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡC5IemX05Fh
Řekla bych, že jsme byly jediné, co dokázaly míč odbít rovně nebo téměř rovně, protože ostatním holkám to létalo všude možně, jen ne v rámci svých dvojic. Několik expertek bylo dokonce natolik kreativní, přesněji tři, že se jim podařilo uděřit se míčem přímo do obličeje odrazem buď od stěny nebo dokonce od sítě, což už zcela fyzikálního hlediska nedovedu pochopit. Nakonec naše upocená tělocvikářka zavelela, že půjdeme hrát volejbal a ať se rozdělíme do týmů. Kdysi jsem se kvůli tomu vždycky vztekala, ale teď už vím, že to s těma primadonama nemá smysl. Maddie se zrovna chystala podat, když jí balón vypadl z ruky a ona se praštila do hlavy svou druhou rukou. Silně jsem se kousla do tváře, abych se nerozesmála. Někdo to, ale očividně nevydržel, protože se hned vedle mě ozval zvuk mentálně postiženého selete. Byla to ta holka se kterou jsem byla ve dvojci. Pár dalších se buď zahihňalo nebo si mezi sebou něco zašeptaly. Ihned se to, ale přestalo řešit a hrálo se dál. Díkybohu, tohle uteklo mnohem rychleji.
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡtDjQEuTPXr
Na konci hodiny jsem se rychlostí blesku zpátky převlékla a vyrazila na angličtinu, kterou mám s Hayley, jak jsem zjistila. Hayley je zatím dost fajn, říkala, že se přistěhovali z Austrálie, protože její otec tu má lepší nabídky v práci, moc nadšená z toho, ale není, spíš naopak, je na něj dost naštvaná. Její máma pracuje jako anestezioložka v nedaleké nemocnici a má také mladšího bratra, který ještě chodí na základku. Dost jsme se za tu dobu daly do řeči, já ji naoplátku pověděla o nesnesitelné tetě Sophii a o tom, že teď bude tak minimálně na měsíc pryč. Došly jsme na angličtinu, kde jsme si sedly hned vedle sebe do zadních lavic. Očividně i jí se zdají ostatní holky jako drama queens a fifleny...
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡIGMo2euD9R
Krátce po zvonění přišel na hodinu i Jeremy, dost ho vyvedlo z míry, že mu Hayley zasedla místo a proto jsem se na něj jen sarkasticky ušklíbla. Ať si sedne třeba na zem, je mi to fuk. Nakonec se teda posadil do třetí lavice doprostřed, tak aby na mě měl výhled. Učitelka zanedlouho přišla i s tou nejvíce otřesnou knihou, co jsem kdy byla donucena přečíst. Romeo a Julie, William Shakespear. Tiše jsem zaúpěla a Hayley po mně hodila výraz typu ,,jako fakt?'' asi se jí to velké dílo, taky dvakrát nezamlouvalo. Zatím co Jeremy vypadal natěšeně jak malé děcko. Téměř ihned, potom co se posadila, už zvedal tu svou pracku s nějakým nanejvýš inteligentím poznatkem ke knížce. Protočila jsem nad ním oči a knihu ani neotevřela. Přijde mi stupidní, ne proto, že je to doporučená čedba a že nám to strkají pod nos, ale kvůli té absurditě, že Julii je 13 let, je bláhově zamilovná do nějákého chlápka, ještě se nechala uvést do kómatu a předstírala svou smrt. Zatím co se dotyčný podřezal nebo pobodal, to už nevím. Každopádně ten byl taky pěkně vymaštěnej ten Romeo, pardon, pardon, on se neubodal, on se pouze otrávil, to ona se posléze ubodala, už vím. No uznejte, že je to poněkud bizár. Ona se přiotráví, on se otráví, ona se ubodá... A to všechno ve třinácti letech, kdy dnešní puberťáci kouří a chlastaj.
124Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡbHyrVhOOkL
Uběhlo několik minut, kdy jsem se rozhlížela po třídě. Hayley si do té knihy kreslila nějaké depresivní obrázky, většina lidí byla na mobilu, někteří dokonce hráli piškvorky a jediný Jeremy mlel pantem, bez zastavení. Tiše jsem se nad zrzounem uchechtla a svůj zrak přesměřovala k oknu. Rukou jsem si podpírala hlavu a sledovala, jak venku létají ptáci.
ns 15.158.61.21da2
